Zj 21,1-5

¹A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. ²A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. ³A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, ⁴a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ ⁵Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“

Milí bratři a sestry,

přelom starého a nového roku je vhodnou dobou pro přemýšlení o událostech starých a nových. O tom, co máme za sebou a co naopak vyhlížíme, co je před námi. Každé rozhranní věků je odkazem na rozhranní, které bude definitivní, na konečný přelom mezi starým a novým, kdy to staré zanikne a bude již jen to nové.

O tom mluví apoštol Jan, když líčí velkolepý obraz nového nebe a nové země, neboť ty stávající, které známe, pominou. Nové skutečnosti jsou Janem blíže vykresleny jako nebeský Jeruzalém, sestupující z nebe jako Boží dar lidem. Bůh se v něm otevírá a daruje svým věrným v důvěrném, starostlivě milujícím vztahu. Bude stále uprostřed nich a ve svém pozorném milosrdenství nedopustí, aby někdo z těch, kteří jsou zahrnuti do jeho milující péče, se cítil opuštěný, smutný či trpící. On sám bude osobně „stírat každou slzu z jejich očí“ – bude neustále přítomný uprostřed svého lidu. Tento bezprostřední a důvěrný Boží vztah k milovaným dětem je zasazen do působivého obrazu „nového stvoření“. Celému krásnému obrazu bychom mohli snad dát jednoduchý a zároveň výstižný nadpis slovy samotného autora, slovy, která v jeho vizi vyslovuje Bůh: „Hle, všecko tvořím nové“.

Jan uvádí vizi „nového nebe a nové země“ jako budoucího domova pro všechny Boží věrné. Zlo se všemi svými posluhovači je zničeno, veškeré překážky k prosazení Boží vlády na zemi jsou odstraněny, Boží království se již může plně uskutečnit. Jan zde navazuje na slova proroka Izajáše, který v závěru své knihy rozvíjí nadějeplné obrazy nového Božího stvoření jako nového domova pro Bohem spasené lidi: Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl… Jako nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Hospodinův, tak nepohnutě bude stát vaše potomstvo a vaše jméno. Celé závěrečné dvě kapitoly knihy Izajáš jsou věnovány vidění nových nebes a nové země. Bude to nově stvořený prostor pro Boží vyvolené, kteří zde naleznou pod blahodárnou Boží vládou nový, šťastný a věčný domov.

Zmíněné verše proroka nalezly v pozdější židovské literatuře velice bohatou odezvu. Zatímco však židovské apokryfy hovoří o obnově stvoření, Janovo Zjevení mluví o zcela novém aktu stvoření, jímž Bůh vytvoří něco zcela nového, co nemá v minulosti obdoby. Nejedná se zde o obnovení starého, ale o zánik starého a stvoření zcela nového. V tom se Jan ve své vizi shoduje s jiným novozákonním spisem, který se zamýšlí nad stejnou tematikou, totiž s Druhým listem apoštola Petra: Den Páně přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat… Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.

Zlo a jeho pomocníci budou zničeni ohněm, zatímco pro Boží věrné bude stvořen nový domov v podobě zcela nových nebes a nové země. Asi bychom rádi věděli, jak tato nová nebesa a nová země budou vypadat. Ptáme-li se však našeho textu, očividně přetěžujeme obsah výpovědi vizionáře Jana. Nechce totiž popsat podobu nového stvoření, naopak chce zdůraznit ve smyslu Izajášovy předpovědi, že toto nové stvoření bude něčím tak nebývalým, že se s ní žádná minulá lidská zkušenost nemůže srovnávat ani v náznaku.

Ostatně pisatel chce vyjádřit především skutečnost zcela nového, důvěrného vztahu mezi Bohem a lidmi, který bude tak nebývale blízký, bezprostřední a plný milosrdné lásky, že se nedá přirovnat k žádné pozemské zkušenosti. Nový svět nebudou naplňovat především nové předměty, ale nový vztah mezi Bohem a lidmi.

Nové město – nebeský Jeruzalém, který sestupuje z nebe od Boha, je symbol ideálního domova pro Boží spravedlivé. Prorok Izaiáš píše: Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí… Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik.

Pozdější židovské apokryfy tento obraz dále rozvíjejí. Město Jeruzalém je nazýváno městem svatým, je to město Božího pokoje, město Davidovo se slavnými zaslíbeními, která hledí do mesiášské doby. Jeruzalém se tak stal výmluvným symbolem pro společenství spravedlivých lidí, vykoupených Bohem. Bůh bude přebývat uprostřed něho a bude se zde bezprostředně stýkat s lidmi jako se svými dětmi a přáteli. Obraz se však rozvíjí ještě dále a hlouběji. Boží město Jeruzalém je přirovnáno k nevěstě, která je okrášlena pro svého ženicha.

Město Jeruzalém je již u proroků častěji oslovováno jako žena, ostatně hebrejské slovo „město“ je ženského rodu. Rovněž obraz zásnub a manželství jako alegorie vzájemného vztahu Boha a věřících není v Bibli ojedinělý. Náplní tohoto obrazu je především láska a věrnost ve vzájemném vztahu. Hospodin si svou nevěstu sám připravuje, zdobí, starostlivě o ni pečuje, aby byla co nejkrásnější a dokonale věrná jak pro okamžik zásnub, tak pro celý nastávající vzájemný vztah. Chce ji následně zahrnout proudy své milostivé lásky a péče.

Autor knihy Zjevení vidí naplnění tohoto obrazu v budoucím uskutečnění ideálního vztahu věřících k Bohu v novém Božím světě. Společenství věřících bude Bohem hluboce proměněno jako nové stvoření. To chce říci obraz o Jeruzalému, který sestupuje z nebe od Boha. Nové město Jeruzalém je tedy jinotaj pro společenství Božích dětí, jejichž pokora, poslušnost, odevzdanost Bohu a vzájemná obětavá láska je kladena do protikladu vůči ničivým vlastnostem nevěstky – Babylona.

Slova: „oni budou jeho lidem, a on sám, jejich Bůh bude s nimi“ jsou starozákonním vyjádřením Hospodinovy smlouvy s jeho lidem. Boží smlouva s člověkem je vyjádřením vzájemného vztahu, který se nejdokonaleji uskutečňuje oddanou a věrnou vzájemnou láskou.

A setře jim každou slzu z očí: nebude už smrt ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. Ještě jednou je zdůrazněna naprostá novost Božího společenství. Sám Bůh se postará, aby člověku odňal veškeré důvody smutku a úzkosti. Krásný a silně oslovující obraz „stírání slzí“ z lidských tváří je patrně také převzat z proroka Izaiáše: „Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře“. Prorok zde vykresluje pestrý obraz poslední hostiny pro všechny národy, které se přidruží k Hospodinovu lidu. A Hospodin sám bude při této hostině s „vyzrálým vínem a tučným jídlem“ (Iz 25,6) hostitelem i obsluhujícím.

Milí BaS, to je naše budoucnost. Tyto krásné obrazy budoucího věčného života, se v naději otevírají každému věřícímu člověku. Jestliže se za chvíli rozejdeme do svých domovů a budeme hodovat a slavit konec roku, slavme především to dobré, co nám Bůh v uplynulém roce prokázal a to výborné, co má pro nás v novém čase připraveno. Amen.