Zamyšlení k Velikonocům

Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. (Lukáš 24,5–6)

Milí bratři a sestry, evangelista Lukáš na začátku svého spisu slíbil Theofilovi, že to, co se o Ježíši vypráví, vypíše znovu, pěkně popořádku, v pravém sledu. Dospěl ve svém vyprávění až k Ježíšově popravě, smrti a pohřbu. Pak je na řadě prázdný hrob. Ale co je to vlastně za pořádek? Podle jakého řádu, který bychom byli schopni si představit, následuje po pohřbu prázdný hrob?

Těm ženám, které časného jitra přišly ke hrobu, to rozhodně muselo připadat jako veliký nepořádek, s nímž si vůbec nevěděly rady. To, co tam nalezly, rozhodně nečekaly: kámen, který sloužil jako pevný uzávěr hrobu, byl odvalený! A to, co s naprostou jistotou čekaly, že tam najdou, tedy tělo Pána Ježíše, nenalezly!

Tady stojíme u počátků křesťanské víry. Skutečně u počátků, u prvních set­kání s tou skutečností, z níž se dnes smíme radovat jako z evangelia. Ježíšův prázdný hrob pro nás zakládá nadějí, že také naše hroby a hroby našich blízkých budou navěky prázdné.

S přáním této velikonoční naděje a radosti                              Lukáš Klíma a Věra Tefrová