Za 6

Zacharjáš 6. kapitola:

¹Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, mezi dvěma horami vyjíždějí čtyři vozy. Ty hory byly měděné.²V prvém voze byli zapřaženi ryzáci, v druhém vraníci, ³v třetím bělouši a ve čtvrtém grošáci, statní koně . ⁴Obrátil jsem se na posla, který se mnou mluvil, a otázal jsem se ho: „Co to znamená, můj pane?“ ⁵Posel odpověděl a řekl mi: „To vycházejí čtyři nebeští duchové, kteří stojí před Pánem celé země.“ ⁶Vraníci vyjíždějí do severní země. Po nich vyrazili bělouši, zatímco grošáci vyjeli do země jižní. ⁷Ti statní koně tedy vyrazili ve snaze projet křížem krážem zemi, neboť posel řekl: „Projeďte zemi křížem krážem.“ I projížděli zemí. ⁸Pak na mne zvolal a promluvil ke mně: „Pohleď, ti, kteří vyjeli do severní země, uklidnili mého ducha, co se severní země týče.“ ⁹I stalo se ke mně slovo Hospodinovo ¹⁰o převzetí darů od přesídlenců, od Cheldaje, Tóbijáše a Jedajáše: „Onoho dne přijdeš, vejdeš do domu Jóšijáše, syna Sefanjášova, kam oni přišli z Babylónu, ¹¹a převezmeš stříbro i zlato. Dáš zhotovit tiáru, vstavíš ji na hlavu velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, ¹²a řekneš mu: ‚Toto praví Hospodin zástupů: Hle, přijde muž jménem Výhonek, vyraší odspodu; ten zbuduje Hospodinův chrám. ¹³Ano, on zbuduje chrám Hospodinův a bude obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem; mezi obojím bude pokojná shoda.‘ ¹⁴Tiára pak bude v Hospodinově chrámě pamětním znamením Chelemovi, Tóbijášovi, Jedajášovi a Chénovi, synu Sefanjášovu. ¹⁵I vzdálení budou přicházet a pomáhat při budování Hospodinova chrámu. ‚I poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů‘, ovšem, budete-li opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha.“

Milí bratři a sestry,

máme dnes před sebou poslední ze série pozoruhodných Zacharjášových vidění, které v něčem odpovídá jeho prvnímu vidění z 1. kap. V něm prorok Zacharjáš viděl jezdce na koních, které Hospodin poslal, aby procházeli celou zemí. Tito jezdci znázorňovali to, že Hospodin ví o tom, co se na zemi děje a nejen ví, ale také na to reaguje, jedná. A dává to vidět prorokovi a skrze něho pak také svému lidu.

V dnešním oddíle to nejsou jezdci, ale čtyři vozy, ve kterých jsou zapřažení koně, jsou to tedy celá spřežení, která také projíždí křížem krážem celou zemí. A výkladem tohoto vidění je, že to jsou čtyři nebeští duchové, kteří stojí před Pánem celé země. Opět je to ujištění o tom, že Hospodin má přehled o dění na celé zemi a také na ně reaguje. Nejedná mocí, ani silou, ale svým duchem. Jedná právě skrze tyto čtyři nebeské duchy. Nemůžeme konkrétně popsat, jak se to děje, jak tito duchové působí, ale ve druhé části této kapitoly máme popsáno, co se děje, co způsobují.

Pozornost proroka je zaměřena do severní země, do bývalého Babylona, tedy tam, odkud se navrátili přesídlenci z Božího lidu. O tom, že severní země je pro Zacharjáše právě Babylon, jsme mohli číst už ve 2. kapitole: „Utečte ze severní země, je výrok Hospodinův. Rozprostřel jsem vás do čtyř nebeských větrů… Zachraň se, Sijóne, ty který sídlíš u babylónské dcery!“ (v. 10–11).

Dva ze čtyř nebeských duchů, konkrétně černé a bílé spřežení, vjeli do severní země. A tím uklidnili, upokojili Hospodinova ducha (v. 8). Svým vjezdem patrně způsobili to, že odtud, z Babylona, přijdou zástupci přesídlenců, kteří v Babyloně zůstali, a přinesou dary pro obnovující se chrám v Jeruzalémě. Motivem upokojení z toho, co se děje v severní zemi, v Babyloně, jsou propojeny obě části 6. kapitoly. Nebeští duchové, kteří upokojují Hospodinova ducha, co se severní země týče, patrně podněcují čin babylonských přesídlenců, kteří přinesou pokojný dar do Jeruzaléma a podpoří tak obnovu chrámu ve své původní vlasti. Tito vyslanci jsou předzvěstí toho, že „i vzdálení budou přicházet a pomáhat při budování Hospodinova chrámu“ (v. 15), skrze ně se začíná uskutečňovat to, že vzdálení přichází a pomáhají. A je to závdavek dalších pomocníků a tedy toho, že se obnova chrámu podaří.

Když jsem nad tím přemýšlel, došlo mně, jak někdy potřebujeme takovéto, byť třeba symbolické, povzbuzení. Když se nám nedaří naše úsilí o dobré, tak i malý signál podpory může mít rozhodující vliv na to, jestli najdeme sílu věci dotáhnout, nebo to vzdáme. Malé povzbuzení, které dodá naději, vrátí chuť, odvahu a sílu jít dál. Povzbuzení, které můžeme snadno poskytnout a které zároveň může mít rozhodující vliv na toho, kdo zápasí.

Pro ty, kteří tenkrát usilovali o obnovu chrámu, to bylo velké gesto, které posílilo jejich naděje v to, že se jim to podaří. Někteří z Babylonské delegace, která je první známkou Hospodinova zásahu, dostávají nové jméno. Konkrétně první jmenovaný – Cheldaj, v jehož jménu zaznívá hebrejský kořen, který znamená „věk“ ve smyslu „omezený věk“, „ohraničený věk“ až „pomíjivý věk“. Takovéto jméno se nehodí pro toho, kdo stojí na prahu nového věku. Proto dostává tento Cheldaj od proroka nové jméno – Chelem, tedy ten, kdo má sen, kdo má vizi. A také je nevyhovující jméno Jošijáše, toho, ke komu vyslanci z Babylona vchází do domu. Jošiáš je proto přejmenován na Chéna. V této proměně hebrejské ucho slyší posun od zoufalství k milosti. Nová jména dostávají ti, kdo se podílí na obnově Božího domu. Nová jména vyjadřují jejich novou identitu, jejich příslušnost k novému věku. Tak to popisuje i kniha Zjevení: „Tomu, kdo zvítězí, dám bílý kamének a na tom kaménku je napsáno nové jméno.“ (Zj 2,17). Bílí kamének s novým jménem je jakási propustka do nového věku, na novou zemi.

V souvislosti s předchozím Zacharjášovým viděním je důležité, že tito lidé přišli z Babylona, ze země severní, tedy z míst, odkud pro Boží lid nejčastěji přicházely nepřátelské útoky. Možná lze spatřovat souvislost i s tím, že v předchozí kapitole byla do této země, do země Šineáru, přenesena Svévole. Země Šineár představuje svévolný Babylon. Ale v onen den už není Babylon místem svévole, je místem, odkud přichází pomoc při budování chrámu.

Zacharjášovi je řečeno, že „onoho dne“ vejde do domu, do kterého přišli vyslanci z Babylona a převezme jejich dary, zlato a stříbro. Nastane to „onoho dne“, tedy v den zvláštního Hospodinova zásahu, v den kdy bude překonáno nepřátelství mezi Babylonem a Jeruzalémem, kdy i z té nepřátelské severní země přichází dary pro Jeruzalém. Předtím to bylo tak, že když přišli z Babylona do Jeruzaléma, tak chrám vyplenili a odnesli z něho zlato a stříbro. Ale v onen den to bude naopak. Z Babylona přijdou do Jeruzaléma a zlato a stříbro přinesou jako dary pro chrám. To je obrat, který způsobí vjezd dvou spřežení – dvou nebeských duchů do severní země. Z Babylona přichází dary pro chrám a tím velké povzbuzení pro Boží lid v Jeruzalémě. Věci se mohou vyvíjet nečekaným způsobem. Podpora přichází z Babylona.

To určitým způsobem odpovídá Zacharjášovu předchozímu vidění, které je popsáno ve 4. kapitole, kde je zjeveno jméno toho, kdo dokončí Hospodinův chrám. Je to „Zerubábel“, tedy „potomek Babylona“, někdo, kdo se narodil v Babyloně, kdo je plodem Babylona, ale přišel do Jeruzaléma, aby tam udělal dobrou práci na Božím domě, na místě setkávání Hospodina a jeho lidu.

Pro nás můžeme celé budování chrámu, o které jde v Zacharjášových viděních, aktualizovat tím, že jde vlastně o budování vztahů, o vytváření prostoru, ve kterém se bude Hospodin s námi setkávat. Tento prostor potřebuje mít ve svém životě každý věřící. Je to prostor modlitby, prostor slyšení Božího slova, prostor setkávání církve, která Boha oslavuje. Ten kdo buduje Boží chrám, utváří právě toto místo setkávání. Budování chrámu můžeme na sebe vztáhnout jako obraz pro budování společenství církve. Tak to dělá i apoštol Pavel, když píše Korintským: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1 Kor 3,16–17).

Z tohoto hlediska je velmi aktuální závěr našeho dnešního čtení, poslední verš 6. kapitoly proroka Zacharjáše: „I vzdálení budou přicházet a pomáhat při budování Hospodinova chrámu. I poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů, ovšem, budete-li opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha.“ Amen.