Ž 98 (5. velikonoční neděle)

Ž 98; první čtení Zj 14,1–3

Milí bratři a sestry,

dnešní neděle se jmenuje podle úvodních slov 98. Žalmu latinsky Cantate Domino, což česky znamená „Zpívejte Hospodinu!“ Tento žalm začíná výzvou k oslavě Hospodina zpěvem nové písně (v. 1a). Nová píseň je přiměřenou reakcí na to, co učinil Hospodin (v. 1b–3). Hospodin učinil nové věci, které souvisí se změnou údělu jeho lidu. Prorok Izajáš tyto nové věci ohlašoval. V jeho knize můžeme číst: „Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji.“ (Iz 42,9)

Nová píseň a nové věci. Máte rádi nové věci? Těšíte se na něco nového? Nové věci také můžou být spojeny s něčím neznámým, s něčím, co může nepříjemně překvapit. Tady je ovšem důležité, že ty nové věci koná Hospodin. A podle proroka Izajáše mají doslova „vyrašit“. Mají vypučet jako nový oddenek. Je to svým způsobem takový jarní text. Na jaře příroda pučí a raší, pozorujeme sílu nového života. Ten nový oddenek nebo proutek je u proroka Izajáše obrazem Hospodinova služebníka, kterého si Hospodin povolá. Tou novou věcí, kterou Hospodin učiní, je právě povolání jeho služebníka, skrze kterého Hospodin uskuteční záchranu, spásu, svého lidu. Křesťané zde vidí poukaz na Ježíše Krista.

Příchod tohoto Hospodinova služebníka a spása, kterou přináší, je prvním důvodem ke zpěvu nové písně. V žalmu 98. jsou uvedeny dva důvody k oslavě Hospodina novou písní. Tím prvním důvodem je právě to, že již nastalo, co předpovídal prorok Izajáš. Už se to uskutečnilo: „Hospodin dal poznat svoji spásu.“ (v. 2a) „Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.“ (v. 3c). Ježíš Kristus je jako Hospodinův služebník opravdu oslavován ve všech dálavách země.

Ta nová, oslavná píseň má podle žalmu zaznívat především od Božího lidu, který je zde onačen jako „dům Izraele“ (v. 3). Ale svým způsobem se k této písni následně přidává i „celá země“ (v. 4–6) a nakonec celý „svět“ včetně mimo-lidského stvoření. V žalmu je konkrétně uvedeno moře, řeky a hory (v. 7.8). Přitom moře pro starověké Izraelce představovalo síly chaosu. Burácející moře pro ně byl ohrožující, životu nebezpečný živel. Ale nakonec i tyto nebezpečné, chaotické síly se mají podílet na oslavě Hospodina. A zpěv a hudba jsou nástroje této oslavy. Burácení rozbouřeného moře se pak stane součástí tohoto oslavného zpěvu a hudby. K citarám, troubám a polnicím, které doprovází lidský zpěv, se nakonec přidává i to burácení moře a oslava Hospodina tak prostupuje opravdu celým stvořením.

Ten druhý důvod k oslavě Hospodina leží podle závěru 98. žalmu v budoucnosti. Tímto budoucím důvodem je Hospodinův příchod k soudu, což bude znamenat prosazení spravedlnosti po celém světě, mezi všemi národy (v. 9). Žalm 98. má tedy tři sloky (v. 1–3; 4–6 a 7–9), ve kterých se postupně přidávají k oslavné symfonii na Boží chválu další a další okruhy, přidávají se další aktéři, až nakonec celé stvoření rezonuje oslavou Hospodina. Začíná se u domu Izraele, tedy u Božího lidu a tato oslava se šíří dál a dál do všech zemí a nakonec proniká do celého stvoření.

V hudbě je důležitá rezonance, která rozeznívá hudební tělesa a v tomto žalmu je vyjádřeno něco podobného. Oslavný zpěv Božího lidu rozrezonuje, rozezvučí postupně celé stvoření. Můžeme to vnímat tak, že tento zpěv a tato hudba prostupuje, vylaďuje a harmonizuje celé stvoření do oslavy Hospodina. Tato oslavná píseň se stává až jakousi „hudbou sfér“, která proznívá celým stvořením. Apoštol Jan to v knize Zjevení vyjadřuje takto: „A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění; a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. Zpívali novou píseň před Božím trůnem.“ (Zj 14,2–3) To je krásná vize oslavy Boha, oslavy spásy plynoucí z jeho činů. Oslavy, která zazní na konci věků jako naplnění žalmové výzvy: „Zpívejte Hospodinu novou píseň!“

Žalm 98. úzce souvisí s několika žalmy, které ho obklopují. Žalm 96. začíná stejnými slovy: „Zpívejte Hospodinu novou píseň!“ a končí také stejným motivem: Hospodin přichází a bude spravedlivě soudit celý svět (Ž 96,13). Bezprostředně předchozí a následující žalm, tedy žalm 97. a 99. zase začínají stejnými slovy: „Hospodin kraluje!“

Všechny tyto žalmy patří do skupiny, ve kterých je Hospodin oslavován jako Král. V našem žalmu 98. je tento motiv konkrétně vyjádřen ve verši šestém: „Hlaholte před Hospodinem Králem!“ A do tohoto hlaholu se postupně zapojují všichni, až nakonec Boha oslavuje celý svět. Přitom každý z aktérů této oslavy má svůj vlastní part. Izrael přináší svou oslavu Hospodina skrze novou píseň. Tedy činí tak určitými slovy, která mají svůj obsah a zvěst. Okolní země se k tomu mají přidat tak, že mají hrát na hudební nástroje, na citary, trouby a polnice. Ta výzva pro ně není „zpívejte!“, ale „hrajte!“ Jedná se o instrumentální hudbu, která je doprovodem toho, co zpívá Boží lid.

A ve třetí sloce se pak přidává ostatní mimolidské stvoření svým zvučením, např. moře svým burácením. Tady už jde nanejvýš o nějaký neartikulovaný rytmizovaný zvuk. Můžeme si to představit právě jako tu zmiňovanou rezonanci. Ten původní impulz tedy vydává zpěv Božího lidu, k němu se přidává hudební doprovod ostatních národů a s tím začne nakonec rezonovat celé stvoření. Nová píseň se tak stane univerzální Boží chválou.

Nové je na této oslavné písni především to, že spása není omezena na Boží lid, na Izrael, ale týká se celého světa, všech národů a všeho stvoření. Církevní otec Jeroným označil ve svém výkladu žalmů spásu skrze Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání právě za ty „podivuhodné věci, které učinil Hospodin“ (v. 1). Skrze Krista dal Hospodin poznat svoji spásu všem národům. Tímto způsobem Hospodinova spása zahrnula všechny končiny země. A v Kristu také Hospodin přijde na konci dějin, aby soudil zemi spravedlivě a podle práva. V Kristu Bůh uzavírá novou smlouvu a rozšiřuje ji na všechno, co stvořil. A tato nová smlouva si vyžaduje novou píseň. To neznamená, že by tím Hospodin tu starou smlouvu zrušil. Stále platí, že Hospodin zůstává věrný „domu Izraele“ (v. 3). Ale skrze Krista naplňuje novým způsobem zaslíbení této původní smlouvy.

Proto je píseň oslavující záchranu Izraelců z Egypta, která je v 15. kapitole Druhé knihy Mojžíšovy, předobrazem nové písně vykoupených. A to nejen té žalmové nové písně, ale i té, kterou nacházíme v knize Zjevení a kterou slyšel apoštol Jan. Jan slyšel to, k čemu vyzývá žalm 98, ale v opačném pořadí. Nejdřív slyšel hukot množství vod, potom ty hudební nástroje a nakonec zpěv nové písně. Pozemská oslava, která je vyjádřena v žalmu, tedy předjímá oslavu, kterou chválí Hospodina nebeské společenství vykoupených. Oni zpívají, hrají a zvučí novou píseň před Božím trůnem.

My, kteří dnes zpíváme tuto píseň záchrany, jsme v podobné situaci jako žalmista. Můžeme oslavovat Hospodina za spásu, kterou dal poznat, a také za to, že přijde a prosadí spravedlnost na celé zemi. Hospodin učinil podivuhodné věci a my proto zpíváme novou píseň. A jestliže ji zpíváme tady a teď, budeme ji jednou zpívat i kolem Božího trůnu. Amen.