Ž 77

Ž 77

Milí bratři a sestry,

žalmová spiritualita je velmi podnětná. Vstupovat do slov žalmů je velké duchovní dobrodružství. Podnikneme ho dnes spolu na základě přečteného žalmu 77. Je to žalmistovo noční dobrodružství, noční modlitební zápas, který se odehrává v jeho nitru (v. 3 a 7).

Tento žalm lze rozdělit na sedm slok. První sloka (v. 2-4) vyjadřuje žalmistovo utrpení z Boží vzdálenosti. Žalmista mluví o svém naléhavém volání k Bohu, které je ovšem neutěšené. Je to vlastně ztroskotaný pokus o dovolání se k Hospodinu. Žalmista hledá Boha, ale jeho duše odmítá útěchu (v. 3). To znamená, že Boha nenachází. Je to vyjádřeno stejnými slovy, kterými se také popisuje zármutek praotce Jákoba, když mu oznámili, že jeho syn Josef byl roztrhán dravou zvěří a Jákob odmítal nechat se utěšit (Gn 37,35).

Druhá sloka (v. 5-7) líčí přechod k žalmistovu tichému přemýšlení. Žalmista říká, že už není schopen slov, není schopen volat k Bohu a tak jen v nitru přemítá. Třetí sloku (v. 8-10) tvoří šest otázek, které se pojí s tím, jestli se Bůh odmlčel už navždy. Čtvrtá sloka (v. 11-13) tvoří přechod, opakuje některé předchozí motivy (např. „dávnověké události“ z v. 6) a uvozuje to, co bude následovat. Žalmistovo připomínání a přemítání už nebude nadále odkazovat na jeho trápení, žalmista už v sobě nebude přemílat svoji neutěšenou situaci, ale bude přemýšlet o Hospodinových činech, o jeho skutcích.

Dosud žalmista mluvil o Bohu a o svém vztahu k němu, nyní začne mluvit k Bohu. Jinak řečeno, začne Boha oslovovat, začne se modlit a v modlitbě bude vyznávat to, co Hospodin učinil. V páté sloce (v. 14-16) tedy žalmista Boha oslovuje, říká mu: „Ty jsi Bůh, který činí divy!“ (v. 15). Na to navazuje šestá sloka (v. 17-20), která je odlišná od těch předchozích slok už tím, že verše jsou v ní složeny vždy ze třech řádků.

Žalmové verše se většinou skládají ze dvou řádků. Dvěma různými způsoby se v nich vyjadřuje podobná myšlenka. Např. první řádek uvede: „Myslím na dny dávnověké“ a druhý řádek doplní „na pradávná léta.“ (v. 6). A dohromady je to jeden verš. Každá sloka tohoto žalmu navíc měla vždy tři verše. Ale v šesté sloce najednou máme místo dvou řádků v každém verši vždy tři řádky a navíc místo třech veršů jsou v této sloce verše čtyři. Je to nápadné vybočení z dosavadní struktury. Jakoby i poetická forma vyjadřovala něco z obsahu této sloky, ve které jde o to, že Hospodin bojuje s chaosem, se silami zmaru. Chaos, který ohrožuje životodárný řád, je tady představený rozbouřeným mořem. Jsou to přívaly ohrožujících vod, které ovšem Hospodin přemáhá a bezpečně jimi provádí svůj lid.

Mohutné rozbouřené vody jako zobrazení chaotických sil si dovedeme dobře představit. Každý, kdo někdy zažil záplavy nebo bouři na moři, dobře rozumí tomu, jak ničivý dokáže být vodní živel. Motiv božího boje proti chaotickým silám je převzatý z dobového kontextu. Máme jej zachycený v kanaánské literatuře a biblické knihy jej přejímají. Ovšem důležité při tom je, že tím božstvem, které přemáhá rozbouřený vodní živel, je Hospodin. A konkrétní dějinná událost, při které se to stalo, je průchod Izraelského národa Rudým mořem. Tam se ukázalo, kdo má moc i nad takovým živlem, jakým je moře.

To znamená, že žalmista tady využívá motiv, který byl v jeho době dobře známý, použil nějakou známou básničku nebo písničku a zapojil ji do své modlitby tak, že ona najednou vypovídá o Hospodinu. Svědčí o jeho Bohu, který činí divy. Kdybych chtěl napodobit to, co tady dělá žalmista, tak by to mohlo vypadat třeba takto. V městském rozhlase často hrají písničku „Až na vrcholky hor“ a představme si, že bych tuto známou písničku trochu přetextoval: „Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád. Až na vrcholky hor jsme vyšli ty a já a Bůh mně až tam podpírá.“ Najednou je z toho písnička o tom, co krásného jsem prožil s Bohem, je to písnička, která opěvuje to, jak úžasný je náš Bůh, který nás doprovází až na vrcholky hor.

V našem žalmu to není známá písnička o společné cestě na vrcholky hor, ale o tom, že božstvo dokáže zkrotit i moře a jeho vlnobití. A žalmista tuto písničku vztáhne na konkrétní dějinnou událost, při které Hospodin rozdělil Rudé moře a provedl jím svůj lid.

Poslední, sedmá sloka (v. 21), se vrátí k původní struktuře tím, že verš je opět tvořen dvěma řádky. Ale místo tří veršů je v této sloce uveden verš jenom jeden. Je to poslední verš celého žalmu, který říká, že Hospodin vedl svůj lid jako stádce rukou Mojžíše s Árona. A tím celý žalm náhle končí. Jakoby tady chyběly ty další dva další verše a konec žalmu tak zůstává otevřený.

První část žalmu, která obsahuje nářek, má svoji bilanci ve čtvrté sloce, ve v. 11. Zde je jakési shrnutí toho, proč vlastně žalmista tolik naříká. Jeho bolest tkví v tom, že se změnila pravice Nejvyššího. Hospodin zkrátka už nejedná tak, jako v minulosti. A žalmista se nad tím velmi trápí.

Pak přijde druhá část žalmu, která připomíná Hospodinovy minulé divy, jeho skutky, konkrétně to, jak zkrotil rozbouřené vodstvo a umožnil svému lidu projít Rudým mořem. A tato část je postavena vedle té první, nářkové části, aniž by bylo zřejmé, jak spolu tyto dvě poloviny žalmu vlastně souvisí. Aniž by z toho byl vyvozen nějaký jasný závěr. Žalm má otevřený konec, který nás zve k domýšlení. Je otevřený pro vyznání, že Bůh pokračuje ve svém jednání i nyní. My, posluchači tohoto žalmu, máme pokračovat v této modlitbě a vyznat, že i dnes Hospodin dokáže zkrotit síly chaosu, zmatku, zmaru a smrti, které nás stále ohrožují.

V evangelickém zpěvníku máme písničku, která se jmenuje „Když Mojžíš s lidem ztrápeným“, je to píseň číslo 201. Nevím jestli ji znáte, proto jsem ji nezařadil do dnešních bohoslužeb. Ale v této písničce jde přesně o vyznání toho, že Hospodin se nezměnil, že dodnes jedná tak, jako v době, kdy vedl svůj lid z egyptského otroctví do zaslíbené země. Zpívá se tady: „A ten Bůh, jenž za Mojžíše byl, se podnes nezměnil!“

Žalmista nám s tímto vyznáním chce pomoct tím, že Hospodinu říká: „Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.“ (v. 20). To znamená, že Hospodin sice konal velké a mocné činy, vedl svůj lid skrze Rudé moře, ale jeho stopy nebylo znát. I tenkrát Hospodin jednal ve skrytosti. V této zmínce můžeme tušit projev žalmistovi víry. Nejdřív, když Hospodinovo jednání neviděl, tak se kvůli tomu velmi trápil. To je ta první polovina žalmu. Potom si připomínal Hospodinovy mocné činy z minulosti a nakonec o nich říká, že stejně ani tehdy nebylo Hospodinovy stopy znát. A tak trápení kvůli Boží vzdálenosti a nečinnosti žalmista překonává vyznáním, že Bůh stále jedná, ovšem vždy ve skrytosti.  

A nám nabízí, abychom v tomto jeho vyznání pokračovali. Hospodin skrytě jednal v době Mojžíše a Árona, také v době kdy žalmista napsal tento žalm a jedná tak i nyní.

Hospodine, děkujeme ti, že krotíš síly chaosu, zmatku, zmaru a smrti, které nás stále ohrožují. Děkujeme za to, že slyšíš náš nářek a že ti na nás stále záleží. Amen.