Ž 47

Ž 47

Milí bratři a sestry, ve čtvrtek byla slavnost Kristova nanebevstoupení, kterému bych chtěl věnovat pozornost i v dnešním kázání. Za týden pak bude křesťanský svět slavit seslání Ducha svatého, které je důsledkem Ježíšova vyvýšení, jeho vystoupení do pozice svrchované moci nade vším děním v celém vesmíru. Od prastarých dob si církev při bohoslužbě, která oslavuje Kristovo nanebevstoupení, připomíná slova 47. žalmu, která jsme slyšeli v úvodu. Tento žalm vyjadřuje o Hospodinu v podstatě to stejné, co slavíme při Kristově nanebevstoupení.

Ježíš se během 40 dní po svém zmrtvýchvstání dával poznat svým učedníkům, dával jim poznat své vítězství nad mocí smrti, proměnil jejich zármutek v radost, v radostnou oslavu Boha, v nadějné očekávání budoucích událostí a potom před zraky učedníků vystoupil vzhůru. „Vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána jak v tomto věku, tak i v budoucím.“ (Ef 1,21). Tak to čteme ve starokřesťanském hymnu, který je zachycen v listu Efezským.

Kristův výstup do pozice moci, do postavení nadevšechno svrchovaného, můžeme dobře vyjádřit právě také slovy 47. žalmu, který 2x o Bohu vypovídá, že je „Král velký nad celou zemí“ (Ž 47,3.8). V podstatě totéž, co říká tento žalm o Bohu, říká starokřesťanský hymnus o Kristu. Kristus se svým nanebevstoupením také stal „Králem velkým nad celou zemí“, a proto má být také oslavován.

Tento žalm navazuje na předchozí, 46. žalm. Navazuje už tím, že oba žalmy jsou určeny pro předního zpěváka, pro Kórachovce. Hospodin je ve 46. žalmu představen jako ten, kdo činí přítrž válkám, kdo tiší válečnou agresi národů, které nakonec uznají Hospodinovu královskou vládu (Ž 46,9–11). Je to jakási vize toho, že Hospodin bude vyvyšován mezi národy po celé zemi. Hned 2x zde Bůh říká: „Budu vyvyšován“ (Ž 46,11).

A na to navazuje 47. žalm, který opěvuje právě toto Hospodinovo vyvýšení. „Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.“ (v. 6). Je to Hospodinův návrat na jeho královský trůn. Naplnilo se to, co předchozí žalm předpovídal. Hospodin vystoupil vzhůru, tedy do pozice svrchované moci, stal se králem nad celou zemí, usedl na svém svatém trůnu a vládne nad všemi národy. A představitelé všech národů se shromáždili a jsou lidem Abrahamova Boha.

Bůh je zde nazván „Bohem Abrahamovým“, protože Abraham byl konvertita. Odvrátil se od modlářství a začal uctívat jediného Boha. A Hospodin je Bohem konvertitů, Bohem těch, kteří se k němu obrátili, kteří opustili pohanský způsob života a připojili se k němu. Tím tento žalm předpovídá, že představitelé všech národů uznají Hospodinovu vládu, podřídí se jí a budou ho oslavovat jako svého Boha. A protože Hospodin je králem celého světa, vyzývá Izrael všechny národy, aby svému králi vzdávaly úctu: „Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.“ (v. 1).

Za touto univerzální výzvou k oslavě Hospodina je velká odvaha víry. Žalmista se nejenom nestydí za Hospodina, ale ještě vyzývá všechny ostatní, aby uznali Hospodinovu vládu a připojili se k jeho oslavě. Z tohoto žalmu na nás dýchá odvaha víry, důvěra v Boží vládu a odtud plynoucí radost. Hospodinova svrchovanost zakládá optimistické, velmi nadějné pojetí světa a to navzdory prožívání různých národních nebo osobních tragédii. Podle žalmisty žijeme ve světě, kterému vládne dobrý Hospodin. To není jen žalmistovo zbožné přání, je to skutečnost, která dojde svého naplnění. Žalm říká, že královská vláda izraelského Boha dojde plnosti, až se „knížata lidských společenství“ ochotně a dobrovolně shromáždí, aby se také jejich národy obrátili k Hospodinu, tedy aby se staly součástí lidu Abrahamova Boha.

Otázka je, jestli to už nastalo anebo je to vize nějakého konce dějin. My jako křesťané můžeme vyznávat, že se to stalo díky Kristu, právě díky jeho nanebevstoupení. Kristus se svým nanebevstoupením ujal vlády nad celou zemí. Můžeme to spatřovat v tom, že zvěst o Kristu postupně pronikla do celého světa a že dnes lidé ze všech národů oslavují Krista jako svého Pána a tím i slova tohoto žalmu dochází svého naplnění.

Kristovým nanebevstoupením se stalo něco pro nás těžko představitelného. Něco, co je potřeba domýšlet, dotahovat do důsledků. Nanebevstoupení je tajemstvím přechodu konkrétního člověka, totiž Ježíše z Nazareta, který přešel z naší lidské časovosti do Boží věčnosti, do stavu účasti na Boží svrchované vládě. Ježíš byl uveden do pozice Boží moci. Usedl po pravici Boha, Otce všemohoucího. Podle žalmu 47 Bůh usedl na královský trůn nad celou zemí a my jako křesťané k tomu připojujeme, že Ježíš po svém nanebevstoupení usedl po jeho pravici, tedy na místo, odkud je Boží vláda vykonávána.

To vyznáváme, v to věříme a přece se zároveň modlíme „Přijď království tvé.“ Hospodin je velký král nad celou zemí a Ježíš vykonává jeho vládu. A zároveň mnohdy cítíme tlak různých mocností, které si na nás dělají nárok. Prožíváme, že nad námi má moc mnohé z toho, co neodpovídá Božímu způsobu vlády. To je dilema světa, ve kterém žijeme. Závěr našeho žalmu to vyjadřuje obrazem: „Vždyť štíty země náležejí Hospodinu.“ (v. 10). Některé překlady to překládají jako „vládcové země“, jako by země měla ještě další vládce, kteří jsou ovšem podřízeni Hospodinu a jen dočasně vykonávají vládu.

Když první učedníci viděli, jak Pán vystupuje do nebe, spatřovali v něm někoho, kdo překonal jejich časné záležitosti. Uviděli v něm někoho, kdo může svou mocí vládnout celému světu, všem národům, všem mocnostem, všem prostorům a dobám našeho světa. Ježíš nás o tom ujišťuje slovy: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům…“ (Mt 28,18.19). Protože všechny národy mají poznat Boží vládu a stát se lidem Abrahamova Boha. Je to úkol, který je svěřen Kristovým učedníkům a jako by k nim patřil už i žalmista, když ke chvále Hospodina a k podřízení se jeho moci vyzívá všechny národy.

Ale zároveň uskutečnění této vize nezávisí na tom, jak budeme v plnění tohoto úkolu úspěšní, protože sám Hospodin prosadí tento řád světa, vždyť je „nesmírně vyvýšený“. Vystoupil vzhůru, posadil se na svůj svatý trůn a kraluje nad všemi národy – a je jen otázkou času, kdy se tato skutečnost plně zjeví.

Milí bratři a sestry, žalm 47. se otevírá konečné budoucnosti. Křesťan, který se jej modlí, v něm může spatřovat jistotu o definitivní spáse v Ježíši Kristu. Neboť on je povýšený na pravici Boha Otce, což znamená, že se podílí na Boží vládě nad světem – je „Pánem pánů a Králem králů“, jak čteme v Janově Zjevení (Zj 17,14; 19,16). K jeho lidu od počátku patří lidé ze všech národů, dokud se nenaplní výrok z téže novozákonní knihy: „Všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, celý vesmír jsem slyšel volat: Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ (5,13). S touto jistotou smíme žít své každodenní boje, vítězství i prohry a vědět, že i když my prohráváme, tak stojíme na straně vítěze. Amen.