Ž 46,1-8

Milí bratři a sestry,

často se v poslední době dostávám do rozhovorů o imigrantech. Setkávám se s lidmi, kteří jsou vystrašení z toho, že do Evropy se valí statisíce cizinců a tento strach někdy vede k velmi nepřátelským náladám vůči těmto lidem. Média často ukazují, jak jsou tito lidé nebezpeční, nepřizpůsobivý a konfliktní a v mnoha lidech narůstá dojem, že pokojné soužití s nimi je nemožné. Že k nám tito lidé přináší nové nemoci, berou nám pracovní místa, chtějí zde prosazovat svoje zákony a celkově ohrožují naši evropskou civilizaci. Na internetu kolují různé výzvy našim politikům, aby zamezili vstupu těchto lidí na naše území. „Pane faráři, co si o tom myslíte?“

Myslím, že postoj, který je především určován strachem, nemůže vést k žádnému dobrému řešení. Strach vyvolává extrémní reakce, černobílá, schematická vidění, která vedou k tomu, všechny tyto lidi vnímat jako ohrožení. Myslím, že situace, kterou vyvolala válka na blízkém východě je opravdu velmi vážná a znepokojující, ale že by bylo vlastně ideovým vítězstvím tzv. Islámského státu, pokud by v Evropě zvítězily xenofobní postoje, pokud by zvítězil strach z lidí, kteří jsou jiní než naše většinová společnost.

Je mně jasné, že např. v Německu je těžké pro tak velké množství lidí najít nové zázemí a nějak je integrovat do společnosti. Ale o to víc si říkám, čeho se vlastně lekáme my, Češi, kteří se nemusíme vypořádávat s nápory statisíců imigrantů. Proč panikařit z toho, že by u nás mělo najít nový domov 1500 až 4000 běženců?

Na jedné pastorační návštěvě v tomto týdnu jsme mluvili o celkovém dojmu z toho, jako by ve světě neustále vítězily síly zla. Zlo, kterým je válka nebo extrémní chudoba a které vyhání z domovů miliony lidí a tito lidé se pak dostávají na cestě za lepším životem do pro nás těžko představitelných situací. A pokud se pod dojmem negativních zpráv, které se o těchto lidech někdy dozvídáme z médií, necháme ovládnout strachem z nich a zaujmeme vůči nim nepřátelské postoje, tak to bude jen další podoba zla.

Při záplavě negativních zpráv můžeme snadno získat pocit, že se hroutí celý svět. Proto mně v mysli při tom pastoračním rozhovoru vytanula žalmistova slova, která jsme slyšeli v úvodu dnešního kázání: „Nebudeme se bát, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří“ (Ž 46,3). I kdyby to bylo tak hrozné, že se bude hroutit celý svět, tak my se bát nebudeme, říká žalmista. My nebudeme jednat na základě strachu. Nenecháme si své postoje určovat strachem, i kdyby k němu byly natolik vážné důvody, jako je totální kolaps celospolečenského systému na celé zemi.

Ovšem to slovo „převrátit se“, které zde žalmista používá o zemi, když říká „byť se převrátila země“, to slovo přesněji přeloženo znamená „změnit se“. Nebudeme se bát ani při zásadní změně. Ano, svět se zásadně mění, není takový, na jaký jsme byli zvyklí, jaký byl v našich představách po dlouhou dobu. Všechno je v krátké době jinak, mnohé tyto změny jsou pro nás nepřehledné, často nechápeme, proč k nim dochází, nejsme schopni se v nich vyznat.

Přitom zlo, které ve světovém dění můžeme vnímat, má mnoho podob a jedna střídá druhou. Jedno zlo generuje další. Lidé, kteří zakusili velké zlo a bezpráví jsou možná míň schopni dobra a ohleduplnosti. Ale přesto jsem slyšel také zprávy od lidí, kteří pomáhají v uprchlických táborech a svědčí o tom, že lidé i v těchto hrozných podmínkách se k sobě dokážou chovat lidsky a ohleduplně. Ale o tom se z televize většinou nic nedozvídáme.

Myslím si, že pokud vnímáme převratné události ve světě, mohlo by nás to vést k postoji, který zde vyjadřuje žalmista. Je to jeho vyznání: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, ani když se mnění celý svět.“ Tuto proměnu světa žalmista znázorňuje tím, že se „pohnuly hory v srdci moří, jejich vody hučí a hory se třesou“ (v. 3 a 4).

Celá země je vystavena převratným událostem ve svých stabilních útvarech, které v žalmu představují hory, stejně jako v těch nestabilních, které jsou představeny moři. Tyto přírodní fenomény, hory a moře, znázorňují v obrazné řeči žalmu dějinné veličiny. Moře konkrétně představuje „moře pronárodů“ a hory představují „království“. Tak je to vysvětleno ve verši sedmém: „Pronárody hlučí, království se hroutí a země se rozplývá…“

Obávané chaotické vody, které se bouří, jsou zde obrazem chaosu, který vyvolávají války mezi národy, podvracení a zánik malých národů i veleříší a kvůli tomu přesuny velkého množství lidí. Strach z toho, že tato hroucení smetou i Boží lid, že tyto převratné události jej semelou, že skončí pod koly valících národů, které se ženou jako chaotické živly, tento strach byl tehdy zcela logický. Žalmista má patrně před očima expanzi Asyrské veleříše, která pohltila všechny menší národy ve svém okolí včetně Severního Izraele. Obyvatelé z dobytých území byli hromadně přesídlování a celý blízkovýchodní prostor byl v pohybu. Ale pak se i tato Asyrská veleříše zhroutila pod náporem říše Novobabylonské, která zaujala její dominantní postavení a začala dělat svoje výboje, podmaňovala si jednotlivá území a ohrožovala i Boží lid.

Žalmista však tomuto strachu čelí důvěrou v Boží přítomnost a tváři v tvář katastrofickému nebezpečí vyznává, že i když je všechno v pohybu, tak Bůh je nepohnutelný. „Boží město se nepohne, protože Bůh je v jeho středu…“ Zajímavé ovšem je, že tento žalm vlastně není opěvováním města Jeruzaléma, jako místa útočiště a ochrany v nouzi a v době katastrof, ale samotného Hospodina. Jeruzalém se stává místem stability jen díky Hospodinově přítomnosti v něm. Tím jistým místem, tím prostorem bezpečí, je Hospodinova přítomnost, která je „vždy velmi osvědčená“. Hospodin je osvědčenou pomocí, on je tím pevným bodem, který dává stabilitu a neotřesitelnost. Bůh je jako nedobytný hrad.

Milí bratři a sestry, už starověký Izrael prožíval strach z toho, že se ztratí v moři pronárodů, které se přes něho převalily. Ale neztratil se a díky Hospodinu přečkal všechny katastrofy až do dnešních dnů. Přál bych nám, abychom uměli nacházet pokoj u Hospodina a neutvářeli naše postoje vůči uprchlíkům, vůči lidem, kteří se valí do Evropy, na základě strachu a pocitu ohrožení. Abychom od Hospodina čerpali odvahu, moudrost i solidaritu. Amen.