Ž 27,1–3

Milí bratři a sestry,

slova tohoto žalmu Židé pronáší jako přípravu na nejposvátnější den židovského roku, na tzv. Den smíření. Rituál smíření, prováděný tohoto dne, je popsán ve 3. knize Mojžíšově, v 16. kap. Tento den je dnem pokání a nápravy, protože Hospodin odpouští svému lidu všechny nepravosti za uplynulý rok, soudí svůj lid a zároveň určuje, co se stane v příštím roce. Kdo bude žít a kdo zemře, kdo zbohatne a kdo zchudne atd.

Žalm 27 je v těchto dnech citován jako posila, jako slova, která dodávají odvahu ve vztahu k tomu, co má přijít. Hlavní myšlenka prvních třech veršů tohoto žalmu by se dala vyjádřit takto: „Ano, nadcházející doba může přinést svůj díl bolesti a problémů, ale nebojte se. V sobě i kolem sebe můžete díky Bohu najít sílu, abyste se s tím vypořádali. Nedovolte, aby vás strach z toho, co přijde, připravil o radost z očekávání těch dobrých věcí, které jsou před vámi.“

Když žalmista v prvních třech verších třikrát říká, že se nebojí, možná tím vyjadřuje, že se sice bojí, protože si uvědomuje všechna nebezpečí, která jej můžou potkat, ale že se své obavy snaží překonat. Je to podobné, jako když nám děti řeknou: Já už se tmy nebojím. Tak to vlastně znamená, že se tmy pořád ještě trochu bojí, ale že se před svými obavami neskrývají, ani se jim nepoddávají, naopak, snaží se své obavy ovládat a překonat.

Důležité ovšem je, kde bere žalmista odvahu proti nebezpečím a trápením, které na člověka v životě číhají? Odvahu bere z víry v Boha, který s ním je v těžkých časech, takže žalmista nikdy nemusí mít pocit, že těžkostem čelí sám. Někdy si říkáme: „Nejsem si jist, jestli to zvládnu.“ A Bůh nám šeptá: „Ano, zvládneš to, protože na to nejsi sám. Já a dobří lidé budeme s tebou a pomůžeme ti.“

Bůh je pro žalmistu podle prvních třech veršů zdrojem světla, spásy a záštity jeho života. Světlo od Boha může mít podobu nějaké informace, která člověka uklidní, potěší, dodá mu naději. Světlem pro nás může být dobrá zpráva, povzbuzení, nebo laskavé slovo.

Zkušenost nás učí, že svět není vždy bezpečné místo. Naopak, někdy je tvrdý, drsný a naše tělo je tak měkké a slabé a náš život tak křehký a zranitelný. Ale žalmista se ujišťuje tím, že Hospodin je záštita jeho života. Slovo „záštita“ se dnes v běžné mluvě moc nepoužívá, ale je to jednoduše řečeno „bezpečné místo“, doslova pevné, opevněné místo. To, co je „festovní“. Víte, co to znamená, když se o něčem řekne, že je to festovní? Pevné, stabilní, spolehlivé a tedy bezpečné. Je to až jakási pevnost, ve které se člověk může cítit bezpečně. A tím je pro žalmistu Hospodin.

V tom, co žalmista říká, je patrné, že čerpá emoční sílu z nějakého zdroje mimo sebe, který neumíme jasně vymezit a kterému říkáme Bůh – Hospodin. Je to ta „předivná moc“, o které zpíváme v písni od Dietricha Bonhoeffera.

Dietrich Bonhoeffer byl německý evangelický teolog, který byl za svůj odboj proti nacistickému režimu za 2. světové války odsouzen k trestu smrti. V nacistickém vězení vyjádřil důvěru v Boží ochranu v krásné básni, kterou, jak víte, máme ve zpěvníku pod názvem „Moc předivná“ (číslo 697). V její závěrečné sloce v originálním znění můžeme číst: „Von guten Mächten wunderbar geborgen, erwarten wir getrost, was kommen mag.“ (Dobrými mocnostmi obdivuhodně skryti, klidně očekáváme, co může přijít). Zlo, které nás obklopuje, nás nebude ovládat, nebudeme se ho bát, protože Hospodin nás bere do svého úkrytu. Podobně jako žalmista smíme mít naději, že u Hospodina máme svoji záštitu, svoje pevné a jisté místo. Na básni DB je pozoruhodné také to, že byla napsána na Nový rok 1944, přestože nad jejím autorem byl vynesen rozsudek smrti a za několik měsíců potom, na jaře roku 1945 byl DB skutečně popraven. On to věděl, že se živý z toho vězení nedostane, a přesto si byl jist Boží ochranou. „Hospodin je záštita mého života, proč bych se bál.“

Z té trojice výrazů, čím je pro žalmistu Hospodin, jsem se ještě blíže nezmínil o spáse. Spása, to je zcela konkrétní záchrana v nějaké lidsky neřešitelné situaci. Spása znamená možnost nového začátku, když jsme na konci svých možností a sil. Spása se nemusí vztahovat až k životu věčnému, nemusí to být až záchrana pro věčnost, jak to většinou chápeme. Spása může být také síla, kterou nečekaně člověk objeví a dokáže se díky ní vypořádat s nějakou těžkou situací tak, aby ho nezničila. Žalmista našel světlo, spásu a záštitu v Hospodinu a proto dokáže bojovat se strachem. Překonat strach jsme schopni tehdy, když víme, že Bůh je na naší straně.

Slova z úvodu tohoto žalmu jsou slovy naděje a odvahy. Naděje a odvaha, možná slovníkem moderní psychologie můžeme říct emoční jistota, to je něco, co výrazně ovlivňuje kvalitu našeho života. Ovlivňuje to také, jak se chováme k druhým lidem. Pokud máme ve svém životě nějaké bezpečné místo, hlubokou naději a vnitřní sílu, kterou odvozujeme od Boha, tak jsme schopni i lépe vycházet s ostatními lidmi a lépe zvládat své životní úkoly.

V Americe probíhal zajímavý průzkum, ve kterém byli dvě skupiny dotazovaných. Jednu skupinu dobrovolníků nejdřív požádali, aby chvíli mysleli na někoho, kdo je má rád, na rodiče, kamaráda, partnera nebo na Boha. A ukázalo se, že tito dobrovolníci byli pak podle svých odpovědí, oproti druhé skupině dotazovaných, ochotnější darovat krev a zapojovat se do dobrovolnické činnosti, byli méně nepřátelští k jiným etnickým skupinám, byli velkorysejší ve schopnosti podělit se o svoje zdroje se sociálně potřebnými atd.

Na tomto průzkumu je trochu vidět také to, jak zcela konkrétně může v životě člověka působit důvěra vůči Bohu. Člověka totiž neochromuje jen strach ze smrti, může nás ochromovat také strach ze života. Jen lidé se bojí života, protože jen lidé jsou schopni představit si budoucnost. A tak se bojíme o své děti, bojíme se o své zdraví, bojíme se neznámé a nejisté budoucnosti.

Domnívám se, že autor 27. žalmu nám říká, jak můžeme tyto strachy překonávat. Ne popíráním toho, co hrozí. Ne únikem před realitou, nějakou přetvářkou, nalháváním si něčeho, zavírání očí před tím, jak jsou věci ve skutečnosti vážné. To žalmista nedělá. Dobře ví o zlovolnících, kteří se vrhli na jeho tělo, aby ho pozřeli. To není popis útoku nějakých kanibalů, ale poetický obraz pro protivníky, kteří na žalmistu dorážejí jako dravá zvířata. Těmito útoky mohou být např. pomluvy, kterým byl žalmista vystaven. Pomluvy, které jsou jasnou snahou o jeho znemožnění, o jeho zničení.

Ještě silnější obraz pro popis nebezpečí používá ve verši třetím: „I kdyby se proti mně položilo vojsko“, tedy i kdybych musel čelit přesile tak velké, kterou sám ze svých sil nikdy nemůžu zvládnout, tak přece budu doufat. Žalmista používá obrazy radikálního ohrožení svého života, ohrožení svého vlastního těla. A zároveň je vidět i jeho obavy z budoucnosti. Útok ze strany nepřátel jako dravých zvířat už zažil, to je ve verši 2. A ve verši 3. mluví o ještě horší variantě, která by mohla nastat. Dvakrát zde říká „jestliže“, jestliže by se proti mně položilo vojsko a jestliže by dokonce už proti mně vzplála bitva… tedy nepřátelé na mně útočili v síle celého vojska, i v tomto všem já budu doufat.

BaS, autor 27. žalmu nám ukazuje, že být zbavený iluzí neznamená být zbavený nadějí! V jeho postoji můžeme vidět odvahu přiznat si, že to může být hodně zlé, že problémy mohou být hodně velké. Ale zároveň v jeho postoji vidíme odvahu, která pramení z důvěry vůči Bohu. Odvahu k tomu, zachovat se správně a nenechat se zlomit strachem.

Hospodine, prosíme o sílu překonávat strach ze všeho, co s obavami vyhlížíme. Prosíme o odvahu přijmout a ustát všechno, co nám život přináší a žít jako lidé víry, naděje a lásky. Amen.