Ž 25,5-12

Ž 25,5-12

Milí bratři a sestry,

dětem začal minulý týden školní rok a spolu s dětmi to prožíváme většinou i my rodiče a prarodiče. Děti jsem na začátek školního roku utěšoval tím, že se všichni musíme pořád učit, nejen ti, kdo chodí do školy. Jako křesťané jsme všichni stále v Boží škole. A co se v této škole učíme, na to odpovídá třeba žalm 25, který je základem dnešního kázání.

V biblickém myšlení vyučovat vlastně znamená ukazovat cestu. Vyučovat správnému životu se vyjadřuje obrazem „dát poznat správnou cestu“. A v žalmu 25. se tento motiv několikrát opakuje. Když žalmista prosí, aby ho Hospodin vedl svou cestou, tak ho vlastně prosí o to, aby mu byl Hospodin učitelem. A v tomto žalmu je nesmírně pozoruhodné, koho Hospodin takto vyučuje. Ve verši osmém čteme: „Hospodin je dobrotivý a přímý, proto ukazuje hříšným cestu.“ Tento žalmový výrok je pozoruhodný tím, že Hospodin podle něj vyučuje, tedy ukazuje cestu, hříšníkům.

Tím se tento žalmový výrok liší od toho, co se většinou v žalmech o hříšnících říká. Např. hned následující 26. žalm obsahuje prosbu: „Hospodine… nesmeť spolu s hříšníky mou duši…“ (Ž 26,9). Hříšníci jsou v žalmech zpravidla určeni k záhubě. Známý žalm 1. říká: „Blaze muži, který … nestojí na cestě hříšníků“ (v. 1), protože hříšníci „neobstojí ve shromáždění spravedlivých“ (v. 5). Žalm 104. pak říká přímo: „Kéž hříšníci vymizí ze země…“ (v. 35).

Hříšník je většinou v biblické poezii postaven vedle svévolníka, což je ještě silnější výraz pro hříšného člověka a oba pak tvoří často protějšek člověku spravedlivému, který jde cestou života. Hříšník a svévolník jde ovšem cestou, která vede k záhubě.

Ve 25. žalmu je však pozoruhodně doložena Hospodinova dobrotivost a přímost na tom, že Hospodin ukazuje cestu právě hříšníkům. A cesta je v tomto žalmu vždy dobrou cestou, cestou následování Hospodina. Je vyučováním, které člověka vede k životu, můžeme říct k životu věčnému. Cesta znamená otevření nové možnosti v nějaké velké životní nouzi. Cesta je Božím poučením, kudy ven z toho, co nás svírá a tísní. A Hospodin takovouto cestu ukazuje hříšníkům.

Když se podíváme v tomto žalmu o kousek dál, do verše 12, říká se tam: „Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.“ Hospodin podle tohoto verše ukazuje cestu člověku bohabojnému. To je očekávatelné, to je to, co předpokládáme, že Hospodin ukazuje cestu tomu, kdo ho respektuje, kdo ho bere vážně, kdo dbá na jeho slova. Takovýto člověk se nechá Hospodinem vyučovat, nechá se jím vést.

Ale ten osmý verš vlastně stejnými slovy říká, že Hospodin ukazuje cestu hříšníkům. A to je právě velmi nezvyklé. Řecký překlad na tomto místě oslabuje ten výraz „hříšníkům“ tak, že zde čte „hřešícím“. Tedy Hospodin ukazuje cestu těm, kteří aktuálně dělají nějaký hřích, ale nejsou trvalými hříšníky. Ukazuje cestu těm, kteří se nechali něčím svést z dobré cesty, kterou před tím šli, a Hospodin je na tuto cestu zpátky navrací.

Ovšem hebrejský text zde má výraz, který vyjadřuje, že se jedná o hříšníky, tedy o ty, pro které je hřích příznačný. To nejsou jen ti, kdo jednou nezvládnou nějakou situaci a udělají něco špatného, jsou to ti, kdo žijí trvale v hříchu, kdo prostě nejdou po správné cestě. A i s těmito Hospodin jedná stejně, jako s těmi, kdo se ho bojí. Obojím ukazuje cestu, obojí vyučuje, obojí chce dovést do života věčného. A proč? Protože je dobrý a přímý. Podle 11. verše, který je v centru tohoto žalmu, to dělá „pro své jméno“, prostě proto, že je takový.

Říkal jsem si, jak Hospodin ukazuje cestu hříšníkům? Jak to vlastně dělá? Nějak objektivně to nejsem schopen posoudit. V případě žalmisty je to ale jasné. Autor tohoto žalmu se považoval za hříšníka, kterému Hospodin ukázal cestu a tuto svou zkušenost prostřednictvím žalmu nyní nabízí ostatním a nabízí ji i nám. Já v tom pro sebe vidím velkou naději a čerpám z toho sílu. A chtěl bych tento verš nabídnout i vám pro případ, že se budete někdy, podobně jako tento žalmista, trápit nad svým hříchem.

Nad svým hříchem se neustále trápil také jeden mladý augustiniánský mnich v klášteře v německém Erfurtu, který se jmenoval Martin Luther. A při studiu Písma dospěl k poznání, že Boží milost platí pro každého, kdo ji vírou přijme. K tomuto poznání dospěl nejen na základě studia apoštola Pavla, ale také na základě studia některých žalmů.

„Hospodin je dobrotivý a přímý, proto ukazuje cestu hříšníkům.“ To znamená, že Hospodin se smilovává i nad hříšníky, za kterého se mnich Martin Luther sám považoval, protože jeho nepokojné svědomí ho stále obviňovalo. Ale i hříšníkům ukazuje Hospodin cestu, to znamená, že je nezavrhuje, naopak chce, aby i oni dospěli věčnému životu a udělá pro to všechno.

V Boží škole se člověk učí především tomu, jak dobrý je Hospodin a to ho proměňuje a motivuje k lepšímu životu. Jiný žalm, 103., to vyjadřuje takto: „Hospodin s námi nenakládá podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich nepravostí.“ (v. 10). Prostě Hospodin o nás smýšlí a jedná s námi lépe, než si zasloužíme a v tom je naše naděje.

Na závěr ještě zmíním, jak s tímto žalmovým výrokem pracuje židovská tradice. V jednom talmudickém traktátu (Jerušalmi, Makot 82), se uvádí: „Ptali se moudrosti: ‚Jaký je trest pro hříšníka?‘ A moudrost odpověděla: ‚Bude ho pronásledovat zlo.‘ (Př 13,21). Ptali se proroctví a odpovědělo: ‚Hříšná duše zemře.‘ (Ez 18,4). Ptali se Boha a odpověděl: ‚Ať se navrátí a bude mu odpuštěno,‘ jak je psáno v žalmu: ‚Dobrý a přímý je Hospodin, proto ukazuje hříšníkům cestu.‘ Proč je Bůh dobrý? Protože je přímý. A proč je přímý? Protože je dobrý.“

Hospodin je v tomto žalmu představen jako dobrý učitel, který se nás nezříká, ani když jsme špatní žáci. I když jsme hříšníci, tak on nás přesto chce vést po dobré cestě. Chce nás naučit, jak správně žít, abychom došli do Božího království. Jako věřící, jako křesťané máme toho nejlepšího učitele, který s námi má nesmírnou trpělivost. A v tom je naše naděje. Kraličtí přeložili tento verš takto: „Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.“

Hospodine, děkujeme ti, že jsi naším dobrým učitelem, který s námi nenakládá podle toho, co si zasloužíme, ale podle toho, co potřebujeme, abychom došli do života věčného. Amen.