Ž 1

Milí bratři a sestry,

dnes máme před sebou velmi známý první žalm. Myslím, že většina z vás už na něj někdy slyšela kázání, ale taky myslím, že ten žalm stojí za to, abychom si ho opakovaně připomínali.

Jeho začátek říká, co nedělá blahoslavený člověk, tedy člověk, který má z Božího pohledu dobrou budoucnost. Takovýto člověk doslova nechodí podle rad svévolníků, nestojí na cestě hříšníků a nesedí s posměvači. Tedy nechodí, nestojí a nesedí tam, kde jsou lidé, kteří jednají bez Boha a proti Bohu. V těch činnostech, které blahoslavený člověk nedělá, je zajímavé stupňování. Nejdřív člověk někam zajde, pak tam postojí a nakonec tam zůstane sedět. To nám ukazuje, jak to často funguje, když jdeme jenom tak někde okolo, pak na chvilku postojíme a nakonec tam zůstaneme sedět. Stalo se vám to někdy?

Problém je, když se takto člověk dostane do společnosti, ve které být nechtěl. A najednou dělá to, co všichni kolem něho a ani mu nedochází, že je to něco proti Bohu, proti životu, proti tomu, co má smysl a budoucnost. Jak lehce se člověk posadí mezi posměvače. Přitom posměvač je v Bibli ten, kdo se vysmívá právu, spravedlnosti, Bohu a všem dobrým hodnotám. Je to člověk povýšený, pyšný, zpupný, chvástavý, velkohubý, o kterém se často mluví v Biblické knize Přísloví.

Pro někoho může být pokušením sedět mezi takovýmito lidmi, dělat ze sebe mistra světa, vychloubat se a přitom se vysmívat těm, kteří se snaží o něco dobrého. První žalm říká, že blahoslavený člověk mezi těmito lidmi nesedí.

Pak je řečeno, co ten blahoslavený, nebo spravedlivý, jak o něm mluví náš žalm dále, co tento člověk dělá. Dělá vlastně jenom jednu věc. Polohlasem si čte v Hospodinově zákoně, doslova si v něm brumlá, to znamená, že je v něm zcela ponořen a polohlasem si ho pročítá a promýšlí ho. To je vlastní význam slova „přemítání“ nebo „rozjímaní“, jak to překládá ekumenická bible. Při tomto „rozjímání“ jde o polohlasou recitaci Zákona, ke které dochází z nadšení, z radosti nad Hospodinovým Zákonem. Tento člověk si Hospodinův zákon oblíbil a má z něho potěšení.

Na jednu stranu se tedy nepodílí na tom, co dělají bezbožníci a na druhou stranu je ve velmi intenzivním vztahu k Hospodinovu Zákonu. Tento jeho vztah je trvalý, děje se podle druhého verše „dnem i nocí“. To může znamenat „vždy, v každém okamžiku“, anebo to můžeme chápat v přeneseném významu. „Ve dne“ by pak znamenalo „v dobách spásy“ a „v noci“ – v dobách neštěstí. Tedy vztah k Hospodinovu zákonu není u tohoto člověka určován vnějšími okolnostmi.

Nepohybuje se a není tam, kde se obvykle lidé pohybují. Není stržen chováním svévolníků, není fascinován jednáním hříšníků a nevysedává tam, kde posměvači. Ale přesto není od druhých lidí nějak izolován, neboť je napsáno, že vše co činí, způsobuje zdar, a to nejen jemu, ale i zdar svému okolí. Tedy on přináší požehnání pro druhé lidi.

To je vyjádřeno určitým obrazem, který je ilustrací jeho života. Tento člověk je podoben stromu, který přináší ovoce. Obraz stromu kontrastuje s lidským těkáním. Strom se totiž pohybuje pouze jedním směrem, ze spodu nahoru, tedy vertikálně. Strom roste vzhůru, zatímco lidé se většinou pohybují horizontálně – pobíhají z místa na místo.

A navíc je tento člověk jako strom, který je zasazený u tekoucí vody. Tekoucí voda představuje život, on je tam, kde je život. Je tam patrně zasazený Hospodinem a proto je také plodný, má listy, dává tedy stín a přináší plody ve svůj čas. To je obraz člověka, který si oblíbil Hospodinův Zákon a mumlá si v něm. Má v něm zalíbení, prostě baví ho to, nikdo ho k tomu nemusí nabádat, dělá to rád. Je na ten Zákon soustředěn tak, že je dokonce z něho slyšet – jakoby z něj ten zákon zní, protože on s ním souzní, rezonuje.

O tom zákonu je dokonce řečeno, že to je jeho zákon. A to zájmeno „jeho“ ve druhém verši, se podle pravidel hebrejské gramatiky nevztahuje k Hospodinu, ale k tomu blahoslavenému člověku. To znamená, že on si osvojil Hospodinův zákon natolik, přivlastnil si ho tak, že se stal jeho vlastním zákonem. A o to Hospodinu jde, aby v nás ten Boží zákon zněl, rezonoval s našimi životy a stal se naším vlastním zákonem.

Opakem tohoto všeho je svévolník, kterému je věnována ve druhé části žalmu jen jedna věta. Jakoby ten svévolník pořádně ani nestál za řeč. Kdo je vlastně tímto svévolníkem? České slovo „svévolník“ naznačuje, že je to ten, kdo žije jen o své vlastní vůli, nebere tedy na zřetel vůli Boží. Prostě dělá si jen to, co sám chce a nebere ohled na vůli nikoho jiného, ani Boha. Kraličtí to překládají slovem „bezbožník“, tedy někdo, kdo je vzdálený Bohu, kdo je bez Božího vlivu ve svém životě. V žalmu je popsán jako pleva, která je v kontrastu k obrazu stromu. Zatímco strom pevně a nepohnutelně stojí na svém místě a přináší ovoce, s plevou si může kdokoli cokoli dělat, každý vánek ji žene, kam chce.

Se stromem nikdo nepohne, ale svévolník bude odvanutý i lehkým závanem a zanikne. „Na soudu neobstojí.“ Mluví se o soudu mezi spravedlivými. Soud je místo, kde vyjdou věci najevo. A svévolník nemůže na tomto soudu povstat, nezazní tam jeho hlas, nemůže se nijak projevit. Předtím to byl halasný posměvač, ale na soudu nemá, co by řekl. Jeho cesta vede do záhuby, tedy nemá budoucnost.

Celý žalm vlastně končí takovým příslovím, které si lze lehce zapamatovat: „Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ Spravedlivý je ten, jehož zná Hospodin. Hospodin se poznává ve způsobu života tohoto člověka, zná jeho cestu, protože sám po ní také chodí. Hospodin se v něm poznává a zakouší jeho cestu, to znamená, že se ho dotýká to, co prožívá spravedlivý. Opakem je to, co jsme slyšeli v dnešním prvním čtení. Ježíš říká těm, kdo se dopouští bezpráví: „Neznám vás…“ Nepoznávám se ve vašich životech.

Bratři a sestry, význam tohoto žalmu vnímám v tom, že nám ukazuje jiný pohled na lidský život, než ten, se kterým jsme běžně konfrontováni. Často v rozhovorech s lidmi slýchávám jejich povzdech, že svět je tak ponořen ve zlém, že to člověka demotivuje, že nic nemá smysl, že všechno jde k horšímu. Je možné to takto vidět, ale nesmí z toho vyplynout, že je jedno, jak člověk žije. Protože je tady ještě pohled, kterým vidí lidský život Bůh a v tomto pohledu se ukazuje, co má smysl a budoucnost a co naopak neobstojí. V lidském jednání a postojích jsou zásadní rozdíly a žalm první nás chce motivovat, abychom si zvolili cestu spravedlivých, cestu těch, kteří jsou Bohem blahoslavení. Je o co stát, je o co usilovat, člověk může hodně získat, ale také hodně ztratit. Může být jako strom, ale také jako pleva.

Pane, děkujeme ti, že nás stále znovu zveš na cestu života, ukazuješ nám její hodnotu a krásu, abychom po ní šli s radostí. Amen.