STAVBA PRVNÍ MODLITEBNY (KOSTELA) 1784

1784 Prvním úkolem prosečského sboru na cestě k vlastní modlitebně bylo opatření stavebního místa. Evangelické církevní budovy umístěním i podobou podléhaly omezením daným již Tolerančním patentem.  Měly stát na nenápadných, odlehlých místech, vzhledem nepřipomínat kostely (bez věže, bez zvonů, bez vchodu z ulice).

     Sbor žádal o místo při cestě na Bor (nynější fotbalové hřiště), nebylo však obcí schváleno jako příliš dobré. Obec navrhla smetiště a mrchoviště, kamenité, opuštěné místo, zarostlé trním a bodláčím na jižním konci Proseče. Sbor ho přesto přijal a tvrdou prací přetvořil. Skála byla rozstřílena, místo urovnáno, kameny odvezeny, navezena hlína pro založení hřbitova, takže stavba modlitebny byla roku 1784 zahájena. Již v polovině toho roku byla v hrubé stavbě hotova (byla podobná dodnes zachovalé modlitebně v Borové) a dokončena v létě.

Kostel byl vysvěcen 29. srpna 1784 Františkem Kovácsem, prvním českým superintendentem Církve helvetského vyznání a duchovním v sousedním sboru v Krouně. Týž rok byla dostavena i fara.

     Sbor se potýkal s vlastní chudobou, která znemožňovala i základní hmotné zajištění faráře sboru, učitele, opravy budov, a s vlivem církevně nezakotvených blouznivců (deistů). Tento stav vedl k častému střídání (maďarských) kazatelů, které ustalo až s nástupem prvního českého faráře v Proseči Antonína Kadlece v roce 1819. Za jeho působení (58 let) se sbor upevnil, uklidnil, byly vybudovány nové, důstojnější církevní budovy , sbor byl svou velikostí a obětavostí váženým a platným členem celé církve.