Stát se požehnáním (Numeri 6,22–27)

„Hospodin tě požehná a ochrání tě.“ Nu 6,24

Požehnání v biblickém smyslu jsou slova, která předávají sílu života, zdárného rozvoje a růstu. Patrně nejznámějším biblickým požehnáním je tzv. Áronské požehnání. Jsou to slova, která často slýcháme na závěr bohoslužeb. „Hospodin tě požehná a ochrání tě.“ Požehná tebe, celou tvoji bytost. Ne jen tobě, aby se tobě dobře dařilo, ale tebe, aby se skrze tebe šířilo Boží požehnání dál, mezi lidi, se kterými se setkáváš, se kterými žiješ.

Tak si to přál Bůh už pro praotce Abrama – Abrahama, když mu řekl: „Staň se požehnáním.“ (Gn 12,2). Ne jen požehnaným, ale požehnáním pro všechny čeledi země. Myslím, že stejným směrem míří i slova Áronského požehnání, která nám sdělují, že nás Hospodin žehná, nabíjí nás životodárnou silou, aby se skrze nás šířilo toto Boží požehnání dál.

Další slova Áronského požehnání synonymicky rozříkávají základní motivy toho, co toto požehnání znamená. Požehnání souvisí s Hospodinovou ochranou, s vědomím života před jeho tváří, před jeho pohledem, tedy v jeho blízkosti. To znamená, že Hospodin o nás ví, ví o tom, co se s námi děje a jeho pozornost je na nás soustředěna. Máme být ujištěni o tom, že Hospodin s námi bude jednat podle svého milosrdenství a daruje nám svůj pokoj.

S tímto vědomím smíme žít po té, co nad námi byla slova tohoto starobylého požehnání pronesena. Neboť ono platí pro každého, kdo se dostaví na bohoslužbu a je poznamenám Hospodinovým jednáním a mluvením.