24.04.2014 00:57

Sk 2,22-24a

Sk 2,22-24a

Milí bratři a sestry,

Nový zákon nerozlučně spojuje poselství o vzkříšení Ježíše Krista s událostí Velkého pátku, s Ježíšovým ukřižováním. Tak to činí i apoštol Petr v kázání, z něhož jsme právě četli ve Skutcích 2. kapitole. Zde je Ježíšovo ukřižování a vzkříšení spojeno tak úzce, že se musíme ptát: Neslyšíme tu hlasitěji než radostnou zvěst o vzkříšení tvrdé obvinění Petrových posluchačů? Apoštol nás vrací k Velkému pátku a ptá se, nejen svých původních posluchačů, ale i nás dnes: „Byli jste tam, byli jste u toho, když Ježíše přibili na kříž a zabili?“

Můžeme odpovědět: „My jsme se přece té golgotské události neúčastnili, my jsme tam přece tehdy nebyli.“ Ale musíme zároveň připustit, že i mezi tehdejšími Petrovými posluchači byli dozajista takoví, kteří na Velký pátek nebyli na Golgotě … A přece jim všem apoštol adresuje svá slova: „…vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili!“ (v. 23).

Petr však rozhodně nechce zůstat u toho, co jsme učinili my. Jeho evangelium záleží v tom, co učinil Bůh! „A Bůh ho vzkřísil…“ (v. 24a). Už Ježíšova smrt na kříži byla jiného řádu než smrt kohokoli z lidí, protože „Bůh předem rozhodl, aby byl vydán“ (v. 23). Ježíšova smrt má co do činění s Božím dávným rozhodnutím, s písní o Hospodinově služebníku podle proroka Izajáše (Iz 53). Tím, že se jeho smrt včleňuje do souvislosti Božího prorockého slova, je vyjmuta z oné linie smrti, která vyplynula jako důsledek pyšné lidské touhy být jako Bůh, které člověk podlehl v ráji a která skončila lidským pádem do smrti.

Ježíšova smrt nebyla důsledkem jeho hříchu, ale naopak jeho poslušnosti Boha až do této krajnosti. Nemá své místo v Božím rozhodnutí u bran ráje, kde Bůh člověku říká: „Prach jsi a v prach se navrátíš“ (Gn 3,19). Ježíšova smrt patří do Božího rozhodnutí o jeho věrném služebníku. Proto je smrtí, která přináší smíření a stává se světlem pro národy. A tato smrt končí vzkříšením. Sem také směřuje apoštol Petr své kázání. Nechce končit obviněním z toho, že Ježíš umřel kvůli nám, ale nadějí, která se pro nás otvírá jeho vzkříšením.

Tím, že byl Ježíš vzkříšen, se stalo něco zásadně nového, co mění svět i lidskou situaci. Co se tedy Ježíšovým vzkříšením vlastně událo? Evangelista Marek nám vypráví, že učedníci cestou z hory proměnění uvažovali o Ježíšových slovech, že Syn člověka „vstane z mrtvých“. A rozmlouvali mezi sebou o tom, „co to znamená vstát z mrtvých“ (Mk 9,10). Ano, co to vlastně znamená, že Ježíš byl Bohem vzkříšen?

Kdyby se u Ježíšova vzkříšení jednalo jen o zázrak znovuoživení jeho tělesných ostatků, vlastně by se nás to netýkalo. Nebylo by to v zásadě významnější než oživování klinicky mrtvých nějakým lékařským zákrokem. Na běhu světa a našich životů by to nic podstatného neměnilo. Zázrak oživení mrtvého těla by říkal, že Ježíšovo vzkříšení bylo tímtéž, čím bylo např. vzkříšení Lazara (J 11), který se po čtyřech dnech v hrobě vrátil do dosavadního života a někdy později opět zemřel. Ježíše však Bůh vzkříšením definitivně vytrhl z moci smrti.

Ježíšovo vzkříšení bylo průlomem do zcela nového druhu života, do života, který už nepodléhá zákonu zrození a smrti, do života, který otevřel nový rozměr lidského bytí. Proto Ježíšovo vzkříšení není jednotlivou událostí, která by patřila dávné minulosti. Ježíš je stále živý. V jeho vzkříšení je dosaženo nové možnosti lidského bytí, která se týká všech, a která otevírá nový druh budoucnosti lidského života u Boha.

Apoštol Pavel píše křesťanům do Korintu, že „Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli“ (1Kor 15,20). To znamená, že nikdo před ním nebyl vzkříšen tak jako on a také to znamená, že po něm budou následovat další. Ježíšovo vzkříšení je událostí, která má dosah pro další lidi, protože je otevřením nového rozměru lidského života.

To bylo i pro učedníky cosi zcela nečekaného. Tehdejší židovská víra sice znala a počítala se vzkříšením mrtvých na konci věků. Nový život byl spojován s příchodem nového světa a takto byl srozumitelný. Když přijde nový svět, pak ti, co na něm budou mít podíl, budou mít i nový život.

Ale vzkříšení do tohoto nového rozměru života uprostřed pokračujícího starého světa nebylo srozumitelné. Proto učedníci zpočátku nechápali příslib vzkříšení. Podobně jako nechápali, že by mesiáš mohl být ukřižován. Ale když tato skutečnost nastala, svědectví Písem bylo tímto neočekávaným vývojem nově otevřeno a jeho sdělení dostala nový smysl.

Toto nové porozumění Písmu předpokládá, že Kristovo vzkříšení bylo pro učedníky tak reálné, jako jeho ukřižování. Že byli prostě přemoženi touto skutečností, že po veškerém počátečním váhání a údivu se už nemohli dále zpěčovat této realitě. Je to opravdu on, žije a mluví k nám.

Pro učedníky šlo o zcela jedinečnou zkušenost setkání se vzkříšeným, která pro ně byla naprosto nesporná. V jejich zprávách o tomto setkání se hovoří o něčem, co se ve světě naší zkušenosti jinak nevyskytuje, hovoří se o něčem zcela novém. Tím není zpochybněno to, co běžně zakoušíme a známe, ale říká se nám, že Kristovým vzkříšením se otevřel nový rozměr lidského života, který dosud neexistoval.

„Bůh ho vzkřísil“ (v. 24a), říká apoštol Petr. Vzkříšení je něco, co dělá Bůh. A Bůh může tvořit nové věci. Copak existuje jenom to, co existovalo vždycky? Nemůže existovat něco nečekaného, nepředstavitelného, něco zásadně nového? Bůh přeci může stvořit nový rozměr lidského života, do kterého jako první vstoupil svým vzkříšením Ježíš. Je to sjednocení konečného lidského příběhu s nekonečným Bohem a tím definitivní překonání smrti.

A to se zásadním způsobem dotýká i nás dnes. Vzkříšený Ježíš, který se setkává se svými učedníky, jim opakovaně říká: „Pokoj vám“ (J 20,19.21.26). Odtud, z Ježíšova vzkříšení, plyne náš pokoj. Vzkříšením nastala rozhodující událost, která platí i pro nás. To rozhodující v lidských dějinách už nastalo, už to nelze nijak zvrátit. A my jsme dnes znovu zváni k tomu, abychom to vírou přijali, měli tuto naši budoucnost před očima a čerpali odtud náš pokoj.

 

Pane Ježíši Kriste, často si neuvědomujeme, co to pro nás znamená, že jsi byl vzkříšen. Toužíme však po životě, po plnosti života a ty na tuto naši touhu odpovídáš tím, že ses i pro nás stal vzkříšením a pokojem. Amen. 

—————

Zpět


Kontakt

Farní sbor ČCE - Proseč

Českobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče

Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800


farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897



TENTO TÝDEN

5.11.  Rodinná neděle 9.00, přiběhy krále Davida
7.11. - Setkání staršovstva
 

 Aktuální NEDĚLKA