Sborový dopis Českobratrské církve evangelické v Proseči – prosinec 2013

Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. (Izajáš 1,3)

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (Jan 1,10–11)      

Milé sestry a milí bratři, 

verš z proroka Izajáše 1,3 je důvodem, proč bývá vedle betlémských jesliček tradičně umisťován vůl a osel. Chce se tím naznačit, že tento Izajášův výrok je vlastně proroctvím, a proto, když se narodil Pán Ježíš, tak u toho vůl a osel jako ti, kteří znají svého pána, prostě nesmí chybět.

Do kontrastu s volem a oslem je postaven Boží lid, který je nechápavý. Tato nechápavost se projevila právě při Ježíšově příchodu na svět, který Ježíše nepoznal a ani jeho vlastní ho nepřijali.

Ironie tohoto pojetí je v tom, že i tak „hloupá“ zvířata, jako je vůl a osel, reagují na Ježíšovo narození svou přítomností u jeslí lépe než Boží lid, který v Ježíšovi svého Pána nepoznal, a proto ho ani nepřijal. Jakoby nám ten výjev z betlémských jesliček kladl otázku, zda jsme chápaví aspoň natolik jako vůl a osel, kteří vítají narození svého pána. Tato otázka se dá položit také trochu jinak: Narodil se v betlémských jesličkách tvůj Pán?

Více vánoce 1.rtf (331705)