Rodinná štědrovečerní pobožnost

Introit: Má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný. Odpověz mi, věrný dárce spásy. Amen. (Ž 69,14)

vánoční 2.rtf (48053)

Modlitba: Věčný Bože, náš Pane, prosíme, dej nám o Vánocích zakusit něco z tvé lásky k nám. Z lásky, která tě přiměla sestoupit z královského trůnu a stát se jedním z nás. Z lásky, která tě vedla nepochopením, protivenstvím i utrpením. Z lásky, která se dostala do krajnosti a přivedla tě na kříž. Z lásky, která na vždy zvítězila nad mocí hříchu a smrti. Nedokážeme to pochopit, Pane, ale nechceme nad tím přestat žasnout. Ať jsou pro nás svátky tvého narození časem milosti a vděčné oslavy tvé blízkosti, kterou nám daruješ. Amen.

Píseň: Velebme vždy s veselím – 278

Biblické čtení: Anděl pastýřům řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.“ (L 2,10–14)

Zamyšlení: Nebeské zástupy oslavují Boha za narození Spasitele a vyhlašují na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení. Kdo jsou tito lidé Božího zalíbení? Jsou to automaticky a samozřejmě všichni lidé, protože Kristus Pán se narodil „pro všechen lid“? Nebo jsou to jen někteří lidé, ti, kteří přijmou právě narozeného Ježíše jako svého Pána a Spasitele?

Odpověď můžeme najít v příběhu o Ježíšově křtu, který uvádí evangelista Lukáš hned v následující kapitole. Když byl Ježíš pokřtěn a modlil se, z nebe se ozval hlas, který řekl: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ (L 3,22). Člověkem, ve kterém má Bůh zalíbení, je zde Ježíš, protože je na Boha zcela nasměrovaný jako na svého nebeského Otce. Ježíš má vůči Bohu synovský postoj, žije s ním v souladu, podřizuje se jeho vůli. Odtud můžeme vyrozumět, že lidmi Božího zalíbení jsou ti, kteří mají podobně jako Ježíš k Bohu tento synovský postoj, vztahují se k Bohu jako ke svému nebeskému Otci.

Bůh nás k tomuto postoji motivuje, protože jeho milost, jeho zalíbení nás vždy předchází, objímá a nese. Můžeme to vidět i na reakci pastýřů, kteří jako první slyší slova nebeských zástupů a zareagují na ně tak, že je poslechnou a jdou podívat do Betléma – města Davidova na to, co se tam stalo. Najdou tam dítě položené do jeslí a pak Boha chválí za všechno, co slyšeli a viděli. Oni na slova andělů odpověděli tím, že do Betléma dokonce spěchali, jejich jednání bylo horlivé. Pastýři tak ukazují, že jsou lidmi Božího zalíbení, nechají se pozvat na cestu hledání, a proto také najdou zdroj radosti a důvod ke chvále.

Bohu se zalíbilo, že mnohé ze svých pokladů skryl před moudrými a rozumnými a zjevil je maličkým. (L 10,21). Tím největším pokladem je jeho Syn Ježíš, který se pro nás narodil, pro nás žil, zemřel i vstal z mrtvých.

Píseň: Tichá noc – 655

Požehnání: Požehnání Boha pečujícího Otce, požehnání Božího Syna z Marie narozeného, požehnání Svatého Ducha, který nás těší jako matka své dítě, buď s námi se všemi nyní i na věky. Amen.