Př 17,17 (1. čtení J 15,12-17)

„V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.“ Př 17,17

Milí bratři a sestry, 

podle tohoto mudroslovného výroku přítel „miluje“. To je silné slovo. On nejen, že pomůže, nejen, že vyslechne, že si udělá čas, že má porozumění, ale především, motivem jeho jednání je láska. Nejedná na základě nějaké povinnosti nebo slušnosti, na základě společenské konvence, prostě proto, že se to tak má dělat… Ne, opravdový přítel jedná na základě lásky.

My jsme většinou zvyklí mluvit o lásce jako o vztahu, který je mezi mužem a ženou. Ale existuje také láska přátelská. Přátelství může mezi lidmi vytvářet pouto, které je silnější než pouto příbuzenské. Přítel je ten, kdo podle úvodního mudroslovného výroku, prokazuje lásku v každém čase. Časy mohou být velmi různé, ale milující přítel prokazuje lásku za všech okolností, ve štěstí i v neštěstí, v době přízně i v době útrap.

Tento mudroslovný výrok vedle sebe staví přítele a bratra. Je to možné chápat tak, že přítel je jako dobrý bratr. Sourozencem se člověk rodí. Sourozence si, na rozdíl od přátel, nemusíme hledat nebo je nějak získávat, jsou nám dáni tím, že se narodili stejným rodičům jako my. Mudroslovný výrok ovšem tuto skutečnost posouvá do jiné roviny. Být skutečným bratrem není nic samozřejmého. Bratr se zrodil pro dobu soužení. Narození skutečného bratra není náhodné, ale stalo se proto, aby své bratrství osvědčil právě v době soužení.

Hodnota nejbližších mezilidských vztahů, věrného přátelství a opravdového bratrství, je trvalá a tvoří jakousi pomyslnou podpůrnou síť, která člověka zachytí ve chvíli, kdy na něj doléhá soužení. Biblickým příkladem takovéhoto přátelství je vztah mezi Davidem a Jonatanem. David nazývá svého přítele Jonatana svým bratrem. V žalozpěvu, který David složil, když se dozvěděl, že Jonatan zemřel, můžeme číst: „Stýská se mi po tobě, můj bratře Jonatane…“ (2Sa 1,26).

Přátelská láska Jonatana k Davidovi se zrodila ve chvíli, kdy skončil Davidův rozhovor s Jonatanovým otcem Saulem po té, co David porazil Goliáše. Tento rozhovor je v jedné věci velice zvláštní: Když se David po vítězství nad Pelištejcem vrátil, uvedl ho Abnér před Saula; Pelištejcovu hlavu měl David v ruce. Saul se ho otázal: „Čí syn jsi, mládenče?“ David odvětil: „Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského.“ I skončil rozhovor se Saulem. Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama. (1Sa 17,57 – 18,1)

Zvláštní na tomto rozhovoru je to, že Saul při něm dělá, jako by Davida neznal. Jako by ho nikdy před tím neviděl a nevěděl o něm, čí je synem. Ptá se ho: „Čí syn jsi, mládenče?“ Přitom krátce před tím čteme v První knize Samuelově toto: Saul poručil svým služebníkům: „Vyhlédněte mi někoho, kdo dobře hraje, a přiveďte ho ke mně!“ Jeden z družiny nato řekl: „Viděl jsem syna Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v řeči a pohledný, a je s ním Hospodin.“ Saul poslal posly k Jišajovi a poručil: „Pošli ke mně svého syna Davida, který je u stáda!“ Jišaj vzal osla, chléb a měch s vínem i jednoho kozlíka a poslal to Saulovi po svém synu Davidovi. David přišel k Saulovi, stával před ním a on si ho velice zamiloval; stal se jeho zbrojnošem. Jišajovi poslal Saul vzkaz: „Ať David zůstane u mne, neboť získal mou přízeň.“ Kdykoli na Saula doléhal zlý duch, bral David citaru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho odstupoval. (1Sa 16,17-23)

David u Saula uplatňoval něco, co dneska nazýváme muzikoterapií. Saul trpěl nějakými duševními záchvaty, které se patrně projevovaly jeho velkou zuřivostí, doslova „běsněním“ (viz 1Sa 18,10). Nevíme přesně, co Saul v takových chvílích prožíval, ale Davidova hudba mu přinášel úlevu, zlý duch od něho ustupoval. A Saul si Davida velice zamiloval.

Potom došlo k válce s Pelištejci. Saul a jeho vojáci vytáhli do boje, ale všichni se báli obrovského pelištejského zápasníka Goliáše, nikdo s ním nechtěl bojovat. Jediný David se odvážil. Před bitvou říká David Saulovi: „Člověk nesmí klesat na mysli.“ (17,32). David říká „člověk“, ale myslí tím přímo krále. Král nesmí klesat na mysli. Z ohleduplnosti a z úcty vůči Saulovi však David říká „člověk“, mluví takto všeobecně, protože nechce krále shodit, nechce ho zlehčit.

A potom, když David Goliáše porazí, přijde před Saula, je tam i Saulův generál Abnér a patrně i další jeho vojáci a Saul se ptá Davida: „Čí syn jsi, mládenče?“ A David by mohl říct: „Já jsem přece David, syn Jišajův. Já jsem řece ten, který ti hrává na harfu, když míváš záchvaty zuřivosti.“

David ovšem místo toho řekne: „Jsem syn tvého služebníka Jišaje Betlémského.“ „Jsem syn tvého služebníka…“ Rozumíte? David neřekne přede všemi Saulovými vojáky, že on je přece ten, kdo Saula uklidňuje, když Saulovi lidově řečeno hrabe. On Saula neponíží. Saul bude chtít později Davida zabít, bude ho pronásledovat a David při tom dvakrát ušetří Saulův život. Tady David uchrání Saulovu pověst, nemluví o jeho slabostech, naopak nazývá se Saulovým služebníkem.

U tohoto rozhovoru je patrně i Saulův syn Jonatan. Vidí, jak David Jedná s jeho otcem. A když skončil rozhovor mezi Davidem a Saulem, „Jonatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama.“ (1Sa 18,1). Jonatan od této chvíle chová vůči Davidovi hlubokou přátelskou lásku. A vznik této lásky je dán do souvislosti s rozhovorem mezi Davidem a Saulem, ve kterém David taktně pomlčí o Saulových špatných stavech.

V knize Přísloví, ve stejné kapitole, ze které jsme četli dnešní úvodní verš o přátelství, je o několik veršů dříve napsáno: „Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení…“ (Př 17,9). David přikryl Saulovi nedostatky, pomlčel o nich, nepoukazoval na ně ani tenkrát ani nikdy později a tím si získal přátelskou lásku Saulova syna Jonatana.

Je to velmi pozoruhodné přátelství, protože Jonatan byl kvůli němu ochoten snášet i hněv svého otce. Saul začal brzy vnímat Davida jako svého konkurenta a snažil se ho zabít. Ale Jonatan, který by měl vládnout po svém otci Saulovi, takto Davida nikdy nevnímal. Naopak, pomáhal Davidovi uprchnout před svým otcem a jejich přátelství trvalo až do Jonatanovi smrti, když padl v bitvě proti Pelištejcům.

Přátelství Jonatana a Davida může být krásnou ilustrací dvou mudroslovných výroků o přátelství z biblické knihy Přísloví:

• „V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.“ (Př 17,17)
• „Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení…“ (Př 17,9)

Láska mezi přáteli je jednou z největších hodnot lidských životů. Prosme proto Pána Boha, aby nám pomáhal tuto hodnotu rozvíjet.

Hospodine, děkujeme ti za naše přátele a prosíme, abychom uměli být dobrými přáteli, tak jako si byli přáteli David s Jonatanem. Amen.