POČÁTKY PROSEČSKÉHO SBORU

1781 Toleranční patent císaře Josefa II. z 13. října umožnil evangelíkům augsburské (luterské) vyznání a helvetské (reformované) vyznání. Prosečský reformovaný (evangelický) sbor se nelehce utváří již v prvních letech po jeho vydání.

1782 probíhaly přihlášky k nekatolickému vyznání. Náboženský život tolerančních evangelíků nebyl lehký – neměli důstojné místo setkávání, vlastního duchovního, dostatek náboženské literatury, hřbitovy, vlastní praxi svátostí (křest, Večeře Páně) a náboženských úkonů (svatba, pohřeb), matriky vedl a poplatky vybíral dále katolický farář. Mohli se však scházet k bohoslužbám, nejčastěji v prostorných stodolách. Prosečský sbor v takové začínal (č. p. 65, tehdy u Koutných, za farou), jak upamatovává znak kalicha ve štítu stavení. Bohoslužby vedl vzdělaný laik, písmák, zde Jakub Morávek.

1783 v červnu byl sjednocením evangelíků z novohradského a rychmburského panství ustaven prosečský sbor a přišel první evangelický duchovní, maďarský reformovaný (kalvínský) kazatel Miklós Toronay. Nový sbor neměl kostel ani faru. Farář zpočátku bydlel u Antonína Machaty na náměstí v č. 59 (na místě bývalého kulturního domu, dnes Orlovna). Tam se konaly i bohoslužby, dokud nebyla postavena modlitebna.

     Protože každý evangelík má znát Písmo, byla ještě před stavbou fary a modlitebny zřízena jednotřídní škola v pronajaté chalupě č. p. 23, kde sídlila až do roku 1816. Pak byla svépomocí stavěna fara, č. p. 120, na místě fary dnešní, vypadala však velmi nuzně, protože i poměry obětavých členů sboru byly velmi chudé.

(Zpracováno podle dr. Velimíra Dvořáka)