Pís 8,6 (pohřební)

Pís 8,6

Zarmoucená rodino, vážení smutečné hosté, bratři a sestry v Pánu Ježíši Kristu.

Na smutečním oznámení M. V. čteme slova z Biblické knihy Píseň písní: „Silná jako smrt je láska.“ My ta slova většinou známe v trochu pozměněné podobě: Láska je silnější než smrt. Láska přetrvá i za hranice smrti. Tak bychom to chtěli, aby láska všechno přemohla, nade vším zvítězila, měla poslední slovo. Ne smrt, ale láska.

Možná je zvláštní mluvit o lásce ve spojení se smrtí, ale obě jsou velkými tématy lidského života a biblická kniha o lásce, kniha Píseň písní, srovnává jejich sílu. Když chce vyjádřit sílu lásky, tak neváhá pro srovnání uvést sílu smrti. Konkrétně její neúprosnost, její naléhavost. Lásku musíme brát tak vážně jako smrt.

Láska a smrt se vedle sebe objevují také v manželském slibu. Jako manželé si slibujeme lásku, dokud nás smrt nerozdělí. Protože smrt je pro lidskou lásku dělící hranicí. Láska je silná jako smrt. Ne silnější. Ale právě tak silná. Mně se to zdá být toto přirovnání výstižné. Člověk sice dokáže milovat až hrob, je to láska prožívaná ve vzpomínkách k tomu, co bylo, k tomu kdo byl. Ale láska vždycky touží po opětování, po setkání, po naplnění a z toho hlediska rozumíme hranici, kterou lásce klade smrt.

Křesťanská naděje však zároveň může rozumět slovům o tom, že láska je silná jako smrt, ještě jinak. Síla smrti nemusí být hranicí lásky, ale branou k její plnosti. Křesťanská naděje nabízí pohled na smrt jako na okamžik naplnění lásky. A myslím, že právě toto si má smysl nyní připomenout. Nyní když smrt zasáhla do naší těsné blízkosti a stojíme nad rakví milovaného člověka.

Tomu, že smrt je okamžikem naplnění lásky, můžeme porozumět na základě slov apoštola Pavla, která píše v listě Filipským: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší, ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.“ (Fil 1,21-24).

V tomto pohledu smrt znamená zisk, protože znamená být s Kristem mnohem bezprostředněji a plněji, než jak s ním můžeme být v tomto těle. Smrt věřícího člověka je okamžikem návratu k milujícímu Bohu. Je okamžikem naplnění lásky, protože Bůh je láska a smrtí se k němu vracíme. Jsme posláni do tohoto světa, do života v těle, abychom tady řekli své „ano“ Boží lásce, jež nám byla dána a abychom se vrátili k Bohu s tímto přitakáním k jeho lásce už vyrytým do našich srdcí. Potom může být naše smrt okamžikem návratu k Bohu a vstupem do plnosti jeho lásky. Ale může jím být jen tehdy, jestliže celý náš život byl cestou k Bohu, který nás miluje.

Věčný život je vlastně plné zjevení toho, co jsme a co jsme po celou dobu žili. V tomto pohledu je smrt věřícího člověka konečným návratem tam, kde se plně stáváme Božími milovanými dětmi. Smrt je potom setkáním s plností Boží lásky. Léta našich životů na této zemi jsou součástí mnohem většího příběhu Boží lásky, který se rozpíná daleko za hranice našeho narození a smrti. Můžeme je chápat jako vyslání do pozemského času. A ten, který nás vyslal, milující Bůh, na nás čeká, až se k němu zase vrátíme a budeme mu vyprávět, co jsme se naučili.

V tomto pohledu je láska silná jako smrt, protože právě smrt pro Bohem milovaného člověka znamená vstup do Boží lásky v celé její síle. V tomto pohledu také můžeme porozumět slovům 116 žalmu, kde čteme, že: „vzácná je v očích Hospodinových smrt jeho věrných.“ (Ž 116,15). Tedy i pro Hospodina je smrt jemu věrného člověka vzácným okamžikem, protože je okamžikem hlubokého setkání vzájemně se milujících.

Milí přátelé, z toho, co jsem se dozvěděl o sestře M. V., vnímám, že její život byl především životem naplněným prací a láskou. Láskou k Bohu a láskou k jejím bližním. Proto věřím, že i pro naši zesnulou sestru je láska silná jako smrt, tedy že je pro ni smrt vstupem do Boží lásky v její plné síle. Amen.