Nu 7,89 (Trojiční neděle)

„Když Mojžíš přicházel ke stanu setkávání, aby s ním mluvil (myšleno s Bohem), slyšel hlas mluvící si k sobě zponad příkrovu, který je na schráně svědectví mezi dvěma cheruby a mluvil k němu.“ Nu 7,89

Milí bratři a sestry,

dnes je tzv. neděle Boží Trojice nebo, jak říkají katolíci, neděle Nejsvětější Trojice. Dnešní nedělí vrcholí období počínající Velkonocemi a jdoucí přes Svatodušní svátky až k dnešní neděli, která zdůrazňuje, že Boží dílo se v našem světě uskutečňuje skrze Ježíše Krista a skrze Ducha Svatého, a zároveň je to dílo jednoho jediného Boha, Boha Otce, Syna a Ducha Svatého.

V křesťanských dějinách se objevily proudy, které trojiční učení odmítaly a poukazovaly na to, že v Bibli se o Boží Trojici nepíše a že se jedná o teologický konstrukt pozdějších křesťanských staletí. To je do určité míry pravda, v Bibli se o Boží Trojici v té podobě, jak ji dnes jako křesťané vyznáváme, opravdu nepíše.

Ovšem biblické texty, protože jsou to posvátné texty, tak jsou otevřené budoucnosti. To znamená, že jsou napsané tak, aby zvaly své posluchače a čtenáře k novému promýšlení a porozumění. Význam těchto textů není jednou pro vždy definitivně stanoven, ale je potřeba jej vždy znovu hledat a nacházet. Jsou to slova, která překračují svého lidského autora a jsou otevřená novo-čtením a tedy novým porozuměním a významům. Díky tomu jsou biblická slova stále aktuální, lze na ně kázat stále nová a aktuální kázání. Význam biblických výpovědí není vyčerpán tím, co jimi autor původně zamýšlel.

Jeden z pozoruhodných biblických textů, který naznačuje něco důležitého o tom, jaký Bůh je, jsme četli na úvod dnešního kázání. Hospodin stanovuje, jakým způsobem bude přítomný uprostřed svého lidu, jak bude docházet k setkávání a k rozhovoru mezi Bohem a lidmi. Slouží k tomu tzv. stan setkávání a schrána svědectví, která měla víko, v ekumenické bibli se to překládá jako příkrov, na kterém byly vytepaní dva zlatí cherubové a z toho prostoru mezi cheruby promlouval Hospodin k Mojžíšovi.

Ve Druhé knize Mojžíšově čteme: „Zhotovíš příkrov z čistého zlata dlouhý dva a půl lokte a široký jeden a půl lokte. Potom zhotovíš dva cheruby ze zlata; dáš je vytepat na oba konce příkrovu. Jednoho cheruba uděláš na jednom konci a druhého cheruba na druhém konci. Uděláte cheruby na příkrov, na oba jeho konce. Cherubové budou mít křídla rozpjatá vzhůru; svými křídly budou zastírat příkrov. Tvářemi budou obráceni k sobě; budou hledět na příkrov. Příkrov dáš nahoru na schránu a do schrány uložíš svědectví, které ti dám. Tam se budu s tebou setkávat a z místa nad příkrovem mezi oběma cheruby, kteří budou na schráně svědectví, budu s tebou mluvit o všem, co ti pro Izraelce přikážu.“ (Ex 25,17-22)

Tady máme zachycený způsob, který Hospodin stanovil pro setkávání a pro rozhovor se svým lidem. Mojžíš je prostředníkem, který vstupuje do stanu setkávání, do Hospodinovy blízkosti a naslouchá jeho hlasu. A ve Čtvrté knize Mojžíšově jsme četli, že když Mojžíš přicházel ke stanu setkávání, když vstupoval do Boží přítomnosti, aby mluvil s Bohem, tak slyšel z toho prostoru mezi cheruby hlas mluvící si k sobě. Mojžíš slyšel Boha, jak hovoří sám se sebou. Slyšel, jak Bůh mluví sám k sobě. Gramatický tvar (hitpael), který je zde použitý pro jinak běžné sloveso „mluvit“, je uvedený pro toto sloveso v celém Starém zákoně jen třikrát. Tento gramatický tvar vyjadřuje intenzivní reflexivitu, tedy to, že někdo si něco dělá, v tomto případě to, že si promlouvá k sobě samému. Ve všech třech případech jde o Boží promlouvání k sobě samému a kromě tohoto místa je najdeme ještě dvakrát v knize proroka Ezechiela (2,2 a 43,6). Prorok Ezechiel, stejně jako Mojžíš, slyšel, jak si Bůh mluvil sám k sobě.

Tento výraz naznačuje něco z toho, co se odehrává uvnitř v Božství. Bůh je sám o sobě ve vnitřním rozhovoru. Promlouvá a naslouchá uvnitř sebe sama. Mojžíš a Ezechiel směli zaslechnout tento vnitro-božský rozhovor. Je to rozhovor, který probíhá v Bohu.

Domnívám se, že na několika místech v Bibli máme zachycený útržek z tohoto rozhovoru. Poprvé je to na místě, když Bůh říká: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem.“ (Gn 1,26). „Učiňme“ – to je tvar množného čísla, to je výzva, která je adresovaná nějakému společenství, které se rozhoduje něco společně učinit.

Když uvážíme, že se tady jedná o stvořitelský akt, tak tím, kdo takto něco činí, je jedině Bůh. Je to Bůh, který je ve vnitřním rozhovoru, který v sobě rozmlouvá, který si říká „učiňme“ a pak učiní člověka ke sému obrazu jako muže a ženu (Gn 1,27). Tedy učiní někoho, kdo je také ve vztahu, v důvěrném, intimním vztahu. Člověk učiněný k Božímu obrazu je muž a žena. Člověk je někdo, kdo se také může takto rozhodovat, a říct si „učiňme“, učiňme něco společně. Tím je člověk Božím obrazem.

Bůh je jeden a zároveň je tím, kdo je sám v sobě ve vnitřním rozhovoru. Odehrává se v něm sdílení, promlouvání a naslouchání. Tomu odpovídá i to, že tím místem, ze kterého Mojžíš slyší, jak Bůh takto k sobě promlouvá, je místo mezi dvěma cheruby na příkrovu schrány, což je vlastně jakýsi Boží trůn. A tito cherubové jsou tvářemi obráceni k sobě. Oni spolu komunikují tváří v tvář. Zajímavé je to tím, že ve staroorientálním světě nacházíme znázornění královského trůnu, který také tvoří cherubové. Ovšem tito cherubové nejsou obráceni tváří k sobě, ale hledí stejným směrem někam dopředu, tedy nekomunikují spolu tak, jako cherubové na schráně smlouvy.

Domnívám se, že Hospodin těmito cheruby nechává vyjádřit něco z toho, kým je. On je sám v sobě ve vnitřním rozhovoru. Hospodin je bytostným vztahem, je někým, kdo je jeden, kdo tvoří jednotu, ale zároveň není nikdy sám. Je sám o sobě společenstvím. Ježíš v Janově evangeliu říká: „Já a Otec jsme jedno.“ (J 10,30). Nejen, že jsme za jedno, že nám jde o jednu stejnou věc, ale jsme vnitřně sjednoceni, tvoříme vnitřní jednotu, hovoříme spolu a nasloucháme si a máme jednu společnou vůli.

Židé, když slyšeli tato Ježíšova: „Já a Otec jsme jedno,“ tak velmi správně pochopili, co to znamená. Vzali kameny a chtěli ho ukamenovat pro rouhání: „Jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“ (J 10,33).

Bůh pro nás je a zůstane tajemstvím. Něco z tohoto tajemství se poodhalilo Mojžíšovi a Ezechielovi, kteří slyšeli Boží rozhovor, slyšeli, jak Bůh uvnitř sebe rozmlouvá a vydali nám o tom svědectví.

Hospodine, prosíme, abychom nepřestali žasnout nad tím, jaký jsi. Amen.