1P 3,18-22 (2009-08-30) křest V. Samuela L.

Milí BaS, dnes budeme svědky křtu. Vybral jsem proto jen z oddílů Písma, který vyjadřuje, jaký má křest význam. Formulace křtu v 1. listu Petrově je natolik výmluvná, že je považována za jednu z novozákonních definic křtu. Křest, respektive voda křtu je zde uvedena v souvislosti s vodou potopy. Potopa představovala Boží soud nad starým světem, který propad hříchu, ale zároveň byla tato voda pro Noeho a jeho rodinu prostředkem záchrany z pokolení, jehož myšlení a jednání bylo již jen zlé.

Tím, že apoštol Petr mluví o křtu v souvislosti s potopou, odmítá, aby byl křest chápán nějak mechanicky, kdy samotné rituální obmytí by mělo mít záchranný význam. Je-li křest spasitelný a v textu našeho oddílu to naznačeno je, pak je spasitelný „pro závazek před Bohem k dobrému svědomí“ – to je překlad profesora Součka. Tedy křest je spasitelný nikoli jako rituál, ale jako závazek nebo v jiném překladu jako prosba o dobré svědomí před Bohem.

O Noem, který byl zachráněn skrze vodu potopy, je psáno, že „chodil s Bohem“ (Gn 6,9). Chodit s někým je pěkný výraz intimního společenství, který se používá dodnes. Říkáme, že lidé, kteří se do sebe zamilují, spolu chodí. A Noe, muž spravedlivý ve svém pokolení, takto chodil s Bohem. Důležité je, že toto Noeho chození s Bohem, které se projevovalo jeho spravedlností a bezúhonností, zachránilo také celou jeho rodinu, konkrétně osm lidí, včetně jeho synů. Noe prošel s Bohem skrze vodu potopy a provedl tudy k záchraně, tedy ke spáse, také své potomky.

Proto má svoji logiku, že rodiče, kteří byli zachráněni k novému životu skrze vodu křtu, předávají tuto záchranu také svým dětem. Podobně jako Noe vytváří tito rodiče prostor, ve kterém se předávají hodnoty a postoje, které v posledku znamenají záchranu od zatracení, od toho, aby lidé nezkazili život sobě ani nikomu jinému.

Voda potopy, jak už jsme si řekli, je soudem a zároveň i záchranou. Soudem nad tím, co propadlo zmaru a zkaženosti, ale zároveň záchranou z této situace, odstraněním toho, co bylo pokaženo. Voda potopy to zkažené odplavila a udělala tak prostor pro něco nového.

Podobně tomu bylo, když Izraelci prošli Rákosovým mořem na své cestě z Egypta do zaslíbené země. I tady si Bůh používal k záchraně svého lidu vodu, která zároveň znamenala soud pro faraonovu armádu, tedy pro sílu, která Izraelce udržovala v otroctví. Tato záchrana skrze soud se vždy děla a děje z Boží moci. Voda byla jen nástrojem, který si k tomu Bůh používal.

Na základě zmíněných starozákonních příběhů je voda soudu a záchrany předjímkou vody křtu, kterou si také Bůh používá k tomu, aby odplavil staré lidství a otevřel před pokřtěným člověkem prostor nového života. Života před Boží tváří, života chození s Bohem. To jsou motivy, na které apoštol Petr navazuje, ale navíc zde dává určitou záruku, aby se tento nový život také nezvrhl, aby to za čas s pokřtěným člověkem nevypadalo znovu jako s lidmi před potopou.

Závazek dobrého svědomí před Bohem je na sebe podle Petra možno ve křtu vzít a v životě mu dostát „na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest na pravici Boží a podřídil si všechny mocnosti“. Protože Ježíš je takto svrchovaným Pánem, může dokončit to, co bylo ve křtu každého z nás započato. Voda křtu totiž očišťuje naše svědomí před Bohem, takže jsme si vědomí toho, že žijeme před Boží tváří a tato skutečnost usměrňuje křesťanovo rozhodování a jednání. A Ježíš jako svrchovaný Pán nám při tom pomáhá. Tedy dobré svědomí jako vědomí života před Bohem a vyvýšený Ježíš Kristus a jeho moc jsou dvě okolnosti, které činí křest spasitelným.

Petr zde nezmiňuje nějaké duchovní dary, které by při křtu člověk dostával, ale to konkrétní, co je člověku při křtu darováno, je právě možnost dobrého, tedy pokojného svědomí před Bohem. To, co by člověka v životě vedlo k zoufalství nad sebou samým nebo nad světem, ve kterém žije, je přemoženo mocí vzkříšeného Krista. A toto vědomí křest utváří, trvale to připomíná, dosvědčuje a zpřítomňuje každému, kdo byl pokřtěn.

Jako příklad člověka, který čerpal duchovní sílu ze svého křtu, může dobře posloužit Martin Luther. Luther pokládal křest za trvalý zdroj svého křesťanského života i své křesťanské identity a vyznání „jsem pokřtěn“ v něm obnovovalo jistotu a důvěru v rozhodujících událostech jeho života. Křest totiž vyjadřuje nezvratnou skutečnost Boží záchrany, a proto se k němu, podobně jako Luther, můžeme vracet a opírat se o něj také v době životních krizí a utrpení, kterým jsme někdy vystaveni.

Hospodine, protože nám křtem ukazuješ naši záchranu, kterou jsi nám dal na základě vzkříšení Ježíše Krista, prosíme, abychom o sobě vždy smýšleli jako o těch, kdo jsou pokřtěni, kdo jsou tebou zachráněni, kdo mají před tebou dobré svědomí. Prosíme, aby nám vyznání „jsem pokřtěn“ dávalo jistotu, že tvoje láska vůči nám trvá i v dobách rozličných těžkostí a trápení. Amen.