Mt 5,43–48

 Mt 5,43–48; první čtení; Lv 19,2.17.18

Milí bratři a sestry,

evangelijní oddíl stanovený na dnešní neděli, tvoří Ježíšova slova z tzv. kázání na hoře. Ježíš zde zdůvodňuje požadavek lásky nejen k bližnímu, ale i k nepříteli tím, že máme být dokonalí tak, jako je dokonalý náš nebeský Otec (v. 48). Máme následovat našeho Nebeského Otce v tom, jaký je. Být takovými, jaký je Bůh – tuto výzvu nacházíme už ve Starém zákoně, konkrétně ve 3. knize Mojžíšově, ze které jsme slyšeli dnešní první biblické čtení. Nemluví se zde o dokonalosti, ale o svatosti. Místo – „buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ – se zde setkáváme s výzvou – „buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý“ (Lv 19,2).

Jako na mnoha jiných biblických místech, i tady můžeme biblický text vnímat ne jako výzvu, ale jako konstatování toho, kým budeme: „Budete svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ Gramaticky viděno, není zde použitý rozkazovací způsob, není zde řečeno – „buďte svatí!“ Je zde použitý oznamovací způsob, tedy „budete svatí“. Je to oznámení toho, co se s Hospodinovým lidem stane díky tomu, jaký je Hospodin. Díky Hospodinovu vlivu.

Můžeme si to představit tak, že lidé, kteří jsou nějak intenzivně a dlouhodobě spolu, tak se navzájem ovlivňují, připodobňují se, stávají se jeden druhému podobní. A stejně tak člověka ovlivňuje a poznamenává blízkost svatého Hospodina. Dochází k tomu, že Hospodinovy vlastnosti přetvářejí člověka, přenáší se na toho, kdo je s Hospodinem v důvěrném vztahu.

V příběhu o Mojžíšovi je to vyjádřeno tak, že Mojžíšovi zářila od setkání s Hospodinem tvář. Ve 2. knize Mojžíšově čteme: „Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři.“ (Ex 34,29). Můžeme tomu rozumět tak, že na Mojžíšově tváři se zrcadlila Hospodinova svatost. Ta Mojžíšova zářící kůže na tváři, to byl odlesk Hospodinovy svatosti. Byl to důsledek toho, že Mojžíš pobýval s Hospodinem, obracel k němu svou tvář. A Mojžíš o tom, že mu září tvář, ani nevěděl. Byl svatý, protože pobýval se svatým Hospodinem. Naplnila se na něm ta slova: „Budete svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“

Myslím, že podobně to platí i o dokonalosti, o které mluví Ježíš v kázání na hoře. „Buďte dokonalí, jako je dokonalý Bůh“. Opět platí, že to lze doslovněji přeložit oznamovacím způsobem budoucího času – „budete dokonalí“. Pokud by to opravdu byla výzva k božské dokonalosti, tak by nám mohla připadat jako absurdní a naprosto nesplnitelná. Ale když si uvědomíme, že je to vlastně oznámení o tom, co s námi učiní Bůh, že je to Bůh sám, který způsobuje to, že se mu stáváme podobní, tak potom je to velmi nadějné a radostné sdělení. Je to božská dokonalost, která se přenáší z nebeského Otce na jeho děti. Je to jeho dokonalost, kterou on s námi sdílí.

Pokud bychom něco o dokonalosti chtěli najít také ve Starém zákoně, tak v 5. knize Mojžíšově můžeme číst slova: „Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha.“ (Dt 18,13). Opět to není rozkaz nebo příkaz toho, co máš dělat, ale je to oznámení, je to konstatování toho, co budeš dělat. Lze to číst jako zaslíbení: „Budeš dokonalý s Hospodinem, svým Bohem.“ Budeš dokonalý, protože budeš s Hospodinem, svým Bohem. „Dokonalost“ nebo „svatost“ nejsou nějaké lidské vlastností, které by měl člověk dosahovat svojí snahou, ale jsou to Boží vlastnosti, které se přenáší na člověka, pokud je člověk s Hospodinem v důvěrném vztahu. Můžeš být dokonalý a svatý, pokud budeš v upřímném a důvěrném vztahu s Hospodinem.

Takto nějak můžeme rozumět i Ježíšovým slovům, která slyšíme v jeho kázání na hoře: „Buďte dokonalí…“ To, na co se má upřít naše pozornost, není snaha o naši dokonalost. „Buďte dokonalí…“ můžeme chápat právě jako „buďte dokonale se svým nebeským Otcem“. A ono se to pak začne projevovat také na rovině mezilidských vztahů. Tam, kde by přirozeně nastoupila nenávist, nenávist vůči nepříteli, tam se může objevit zcela jiná podoba vztahu, který není motivovaný nenávistí, ale láskou. To neznamená, že by člověk nezasáhl proti tomu, kdo páchá zlo, ale znamená to, že tento zásah nebude motivovaný nenávistí vůči tomu, kdo jedná nepřátelsky.

Můžeme vnímat, že Ježíšova etika je v tomto bodě nastavená velmi vysoko. Ale může to dávat dobrý smysl, protože láska v tomto pojetí není emoce, není to otázka toho, co pociťujeme, ale je to pohnutka, na jejímž základě jednáme. A tato pohnutka může vyvěrat ze vztahu k Bohu, může být utvářena společenstvím s nebeským Otcem. Může být dána tím, že Bůh je naším nebeským Otcem a my proto jednáme jako jeho děti. Jde o to, nechovat se k lidem podle toho, jak se oni chovají k nám, ale chovat se k nim podle toho, jak se k nám chová Bůh. Tedy nenechat se ve svém jednání určovat lidmi, ale Bohem. Nechat se určovat tím, jaký je On.

Tak tomu je i v té 3. knize Mojžíšově. Slova: „Budete svatí“ jsou zdůvodněna pokračováním tohoto verše: „neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ Vy budete svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh. A protože já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý, tak i vy budete svatí. Jde především o to, aby Hospodin byl naším Bohem. A pokud jím bude, tak i my budeme svatí.

Podívejme se ještě na to, co konkrétně znamená Boží dokonalost, ke které nás Ježíš zve. Podle Ježíše je dokonalost nebeského Otce v tom, že dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Tedy Bůh jako nebeský Otec projevuje své dobro všem svým dětem, dobrým i zlým, spravedlivým i nespravedlivým. Své požehnání v podobě slunce a deště Bůh neodpírá nikomu. V tom vnímám, že je u Ježíše určitý posun oproti tomu, jak je na některých starozákonních místech vyjádřeno, že Bůh jedná.

Podle 5. knihy Mojžíšovy dá Hospodin déšť těm, kdo ho poslouchají a odepře jej těm, kdo se od něj odchylují: „Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní, a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a olej a na tvém poli dám růst bylině pro tvůj dobytek; budeš jíst dosyta. Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli.“ (Dt 11,13–17)

Podle tohoto pojetí Hospodin nedává déšť automaticky všem, dobrým i zlým, ale dává ho těm, kdo jej poslouchají a naopak těm, kdo se od něj odchýlí, těm jej odpírá. Ovšem naše zkušenost je jiná. Není to tak, že dobrým lidem by se vždycky dařilo dobře, měli všeho dostatek a zlým lidem by se vždycky dařilo špatně a měli nedostatek. Naše zkušenost spíše odpovídá tomu, co říká Ježíš: Slunce svítí na dobré i zlé a déšť padá na spravedlivé i nespravedlivé. Slunce i déšť jsou projevem Božího požehnání, které Bůh dává všem. Pro Ježíše to je doklad Boží velkorysosti, Boží dokonalosti, která má inspirovat i naše jednání. Být dokonalý jako Bůh znamená projevovat dobro všem lidem bez ohledu na to, jestli jsou naši přátelé nebo naši nepřátelé.

Pokud vnímáme, že je to něco, co sami nedokážeme, můžeme Ježíšova slova přijmout jako ujištění o tom, co s námi učiní náš nebeský Otec. A to je myslím velmi nadějné. Amen.