Mt 2,1–12

Mt 2,1–12

Milí bratři a sestry,

přečtený vánoční příběh z Matoušova evangelia nezmiňuje žádnou činnost narozeného Ježíše, jeho matky Marie ani Josefa. Jednajícími postavami jsou ostatní lidé, jejichž počínání se vztahuje k právě narozenému dítěti. Jsou zde vykresleny dvě odlišné reakce na Ježíšovo narození. Podívejme se nejdřív na tu první reakci, kterou je touha po setkání s Ježíšem. Je to zobrazeno putováním mudrců, doslova mágů z východu, kteří přichází do Jeruzaléma a ptají se po právě narozeném židovském králi. Přináší mu dary a chtějí se mu poklonit.

Zpráva o putování mudrců, kteří se kvůli Ježíšovi vydali na dalekou cestu, je jedním z nejpůsobivějších vyprávění Matoušova evangelia. Nevíme přesně, odkud tito mágové přišli ani kdo byli. Označení „mágové z východu“ je hodně obecné. Někteří vykladači se podle použitého termínu „mágové“ domnívají, že šlo o Peršany. Protože slovo „mág“ pochází právě z této oblasti, je staroíránského původu. Význam toho slova je „účastník daru“, mágové byli ti, kterým byl dán dar moudrosti, a proto vychovávali budoucí krále a vykonávali kult. Byli to vlastně kněží. Charakterizovalo je neustálé hledání pravdy, která jediná mohla podle nich přiblížit lidi k božstvu. Je dobře možné, že do Betléma přišli právě tito pohanští kněží, kteří se setkali s posvátnými knihami Židů a ve svém hledání pravdy se vydali na dalekou cestu do židovského hlavního města, do Jeruzaléma.

Jiní vykladači hledají původ těchto mágů v Babylonii, kde byla početná komunita Židů už od dob babylonského zajetí. V Babylonii je také kolébka astrologie, pozorování hvězd. Mágové jsou tedy podle této teorie babylonští astrologové, kteří se orientují podle hvězd. Věří totiž, že hvězdy a lidské příběhy spolu neodmyslitelně souvisí. Jsou ještě jiné teorie o tom, kdo by mohli tito záhadní mágové být. Dary, které přináší: zlato, kadidlo a myrha jsou charakteristické pro Araby, proslulé obchodníky s tímto artiklem. U Arabů je také doložena znalost astrologie a navíc čilé obchodní kontakty s Židy.

Ať už byli tito mágové z východu kdokoli, jsou to představitelé pohanských národů, kteří přicházejí, aby vzdali hold Mesiáši a v něm pravému Bohu. V jejich příchodu se naplňuje Izajášovo proroctví: „K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde… ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.“ (Iz 60,3.6)

Na jejich jednání můžeme vidět, že Pán Bůh si dokáže oslovit i ty lidi, o kterých bychom to nikdy neřekli. Jestliže i astrologové nebo pohanští kněží hledají Mesiáše, o co víc by ho měl vyhlížet a očekávat Boží lid. Ale není tomu tak. Mágové jsou kontrastní postavy, na nichž vynikne opačná reakce na Ježíšovo narození, to jest znepokojení a snaha nějak se Mesiáše zbavit. Král Herodes je představitelem všech, kteří jsou ovládáni vlastními zájmy a plány a kteří nechtějí nechat životní prostor tomuto dítěti. Už novorozený Ježíš je králem Herodem vnímaný jako konkurent, který ohrožuje jeho královskou pozici.

Matoušovo evangelium se od počátku zajímá o reakce na Ježíše. Strachem o svou pozici zaslepený král, od kterého je Mesiáš vzdálený pouhých 8 km – vzdálenost z Jeruzaléma do Betléma – stojí proti upřímným hledačům pravdy, kteří přišli z velké dálky. Např. z Jeruzaléma do Persepole, hlavního města Persie, je to vzdušnou čarou asi 1200 km. V těchto dvou protichůdných postojích vůči Ježíši jsou spjaty dva motivy, které se budou v celém evangeliu opakovat. Lidé Ježíšovi buď vzdávají poctu, nebo se jím cítí ohroženi ve svých pozicích a snaží se ho zbavit.

Ale možná je v tom Matoušově vánočním vyprávění naznačen ještě třetí postoj, který není tak radikálně pro Ježíše ani radikálně proti němu. To jsou ti velekněží a zákoníci, které si Herodes povolává, aby se od nich dozvěděl, kde se má Mesiáš narodit. Oni vědí, co je psáno. Oni znají Písmo. A přesto na zprávu o narození židovského krále nijak pozitivně nereagují. Čekal bych, že také půjdou s mudrci do Betléma, že se také budou chtít přesvědčit o tom, co se tam děje… Ale nic takového nečteme. Jejich problém není v nedostatku informací, ale v nezájmu o Ježíše.

Ježíšova pozdější veřejná činnost se odehrává za přítomnosti stejných postojů. Vedle radostného uznání je to lhostejnost, nezájem a posléze pronásledování. Ovšem z těch, kteří z počátku jevili nezájem, se nakonec stanou pronásledovatelé, posunují se směrem k Herodovu postoji. Další zmínka v Matoušově evangeliu, kde vedle sebe vystupují velekněží a zákoníci, je v 16. kapitole: „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od … velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“ (Mt 16,21)

Zatímco pohanští mágové neustávají v hledání svého cíle a jdou do Betléma, velekněží a zákoníci, kvůli kterým se Mesiáš předně narodil, zůstávají v Jeruzalémě. A když se pak dospělý Ježíš vydá do Jeruzaléma, stanou se jeho protivníky a reagují na něj stejně jako při jeho narození král Herodes. To můžeme vnímat jako určité varování proti lhostejnosti a nezájmu o Ježíše. Nezůstane u toho, ale v rozhodující chvíli se lhostejnost promění ve snahu zbavit se Ježíše, protože je nepohodlný, protože ohrožuje postavení a společenské pozice…

Mágové na nic takového nedbají. Tito moudří, vážení, bohatí a zkušení lidé se klaní dítěti. V Orientu se takovýmto způsobem projevovala úcta a podřízenost pánovi, ať už se jednalo o krále nebo o nějakého boha. Oni se takto podřizují Ježíšovi, nemají s tím žádný problém. Dávají mu královské dary. Klaní se dítěti, které jim nic neříká, nic jim nedává a jemuž chybí jakákoliv viditelná prestiž a vnější moc. Nevidí jeho panství a nezakouší jeho nadvládu, uznávají ho však díky víře – podle toho, jak jim bylo zjeveno.

První impuls dostali v oblasti svého oboru, přesnější odkaz pak dostali v Jeruzalémě skrze Písmo. A cíl své cesty nachází prostřednictvím nového světla od Boha, když se jim znovu ukázala hvězda. Protože neustali v hledání, nepodlehli námaze a nechají se Bohem vést, dosahují svého cíle s velkou radostí. Najdou svého Pána.

Jejich starobylá znázornění zobrazují tři mudrce: buď jako mladíka, dospělého člověka a starce, nebo jako Asijce, Evropana a Afričana. Takovéto pojetí sice nevychází přímo z textu, přesto se však shoduje s duchem evangelia. Lidé všech věkových kategorií a všech kontinentů dosáhnou cíle u tohoto dítěte, jestliže ho uznají za svého Krále a Pána. On přišel kvůli všem lidem, mladým i starým, moudrým i prostým, kvůli lidem všech národů, aby jim umožnil poznat Boha jako dobrého Otce a přinesl jasné světlo do jejich života. Stejně jako mudrci se nesmíme nechat odvrátit od cesty k němu, ale vytrvat v následování, i když je to dlouhá cesta, na které potkáváme všelijaké Herody. Věřím, že stejně jako mágové se na konci své cesty za Ježíšem zaradujeme velkou radostí. Amen.