Mt 16,13-18 a Fp 3,4-11

Mt 16,13-18 a Fp 3,4-11

Milí bratři a sestry,

jak již bylo ohlášeno, dnes budeme svědky křtu Petra Lustyka. Jeho rodiče si přáli, aby mu bylo při křtu uděleno jméno Pavel. Bude to tedy Petr Pavel Lustyk. Bude svými jmény odkazovat na dvojici nejznámějších apoštolů Petra a Pavla. Tito apoštolové mají svátek v jeden den. A přestože byli velmi odlišní ve svých křesťanských důrazech, byli oba sloupy prvotní církve.

Z listu Galatským víme o tom, že apoštol Pavel se tři roky po svém obrácení ke křesťanství vydal do Jeruzaléma, aby se seznámil s Petrem a zůstal u něho dva týdny (Ga 1,18). Pavel nepíše nic o tom, co si během těchto dvou týdnů stihli říct, ale myslím, že to bylo vzájemně významné setkání. Každý z nich měl trochu jiné pojetí toho, jak by měla církev vypadat a co by měla dělat, ale důležité je, že se tyto dvě velké postavy dokázaly domluvit: Podali si ruce na stvrzení vzájemné dohody, že Pavel bude nadále působit mezi pohany a Petr mezi Židy (Ga 2,9).

Apoštol Petr chodil s Ježíšem, znal ho osobně a mezi ostatními apoštoly měl autoritu, často vystupuje jako jejich mluvčí. Jemu se Pán po svém zmrtvýchvstání ukázal jako prvnímu, pokud nepočítáme ženy u hrobu. Ale zároveň byl Petr dosti rezervovaný vůči pohanům a hodně konzervativní v postoji k židovskému zákonu. Apoštol Pavel byl naopak otevřený, misijně velmi aktivní, byl to teolog, vzdělanec, ale zase nechodil s Ježíšem, o Ježíšově pozemském životě toho moc nevěděl. Ve svých listech na Ježíšova slova nebo sutky odkazuje jen velmi málo. Z toho můžeme dobře porozumět, že prvotní církev potřebuje Petra a potřebuje také Pavla.

Dnes se křtem Petr Lustyk stává také Pavlem. Přijímá křest a s tím i nové jméno. Jméno bylo v biblických dobách vnímáno jako výraz identity svého nositele, vyjadřovalo o něm něco důležitého. A proto nové jméno znamená také novou identitu, něco nového se takto vypovídá o člověku, který nové jméno dostává. Tuto zkušenost zažili také oba slavní apoštolové Petr i Pavel. Petr se původně jmenoval Šimon a Pavel se původně jmenoval Saul.

Rybáři Šimonovi dal Pán Ježíš nové jméno po té, co vyznal Ježíše jako mesiáše, Syna Boha živého. Petr a jeho vyznání se stalo pevným základem budoucí církve, stalo se skálou, na které církev stojí. Jméno Petr znamená skála, něco pevného a neotřesitelného. Pokud bude církev stejně jako Petr vyznávat Ježíše jako mesiáše, tedy jako Krista, syna Boha živého a bude to vyznávat nejen ústy, ale bude podle toho i žít, tak ji brány pekel nepřemohou. Tímto vyznáním se rybář Šimon stává apoštolem Petrem.

Pojďme se také podívat na to, jak se farizeus Saul stal apoštolem Pavlem. Pavel pocházel z tradiční židovské rodiny a dostal při obřízce židovské jméno Saul, v českém přepisu Šavel, které je odvozené z hebrejského slovesa š-a-l a znamená „žádat“. Saul je vyžádaný od Boha. Tak se jmenoval i první izraelský král Saul. Ale protože Pavlova rodina žila mimo zemi Izraeli, žila v diaspoře, dostal Saul podle tehdejšího běžného zvyku Židů v diaspoře i římské jméno, poněvadž byl i římským občanem. A právě pod tímto římským jménem vešel do dějin jako „Pavel z Tarsu“. Tato dvě jména Šavel a Pavel charakterizují jeho hlásání. Se židovskou formací se stal hlasatelem Kristova evangelia v tehdejší Římské říši.

V knize Skutky apoštolů se nejdříve setkáváme s farizeem Saulem, s pronásledovatelem křesťanů. Ale po jeho obrácení na cestě do Damašku a následném vyslání na misijní cestu, se o něm začíná mluvit jako o Pavlovi. Přestává se používat jeho hebrejské jméno Saul a začíná se používat jeho latinské jméno Pavel. Posun v tom, kterým jménem je tento horlivec pro Boha označovaný, se promítlo i do lidového rčení: „Ze Šavla se stal Pavel“. Toto rčení označuje výraznou změnu v názorech a postojích poté, když se někdo přesvědčí o správnosti určité věci.

V knize Skutky apoštolů, se celkem třikrát popisuje událost na cestě do Damašku, která zásadně změnila Saulův život. Bylo to setkání se vzkříšeným Ježíšem, které jej zcela přesměrovalo. Sám Pavel o tom píše v prvním listě Korintským: „Kristus… byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.“ (1Kor 15,3-9).

Pavel tady o sobě říká, že je „nejmenší z apoštolů“. S tím právě souzní význam jeho latinského jména Paulus, Pavel, které znamená „malý“. Pavel si byl vědom své malosti před Bohem a toho, že jen díky Boží milosti je tím, kým je. Že to není žádná jeho přednost nebo zásluha, že je velkým apoštolem pohanů, ale je to pouze velká Boží milost, která si dokáže použít i tohoto malého Pavla a udělat skrze něj velké věci.

Z pohledu své doby Pavel nepřešel po svém setkání s Kristem z jednoho náboženství do druhého, protože v tom čase nebylo křesťanství oficiálně oddělené od židovství. Pavel nepřešel ani z průměrného prožívání víry do prožívání horlivějšího. Pavel byl vždycky horlivý pro Boha ať už nejprve jako farizej, anebo později jako apoštol Ježíše Krista. Saul byl u Damašku Bohem povolaný do služby pro Ježíše, kterému přitakal. Dosavadní výsady jeho života se pro něj stávají nicotnými. V listu Filipským o tom píše: „Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu… to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všechno.“ (Fp 3,7.8). Boží povolání a jeho vlastní oddanost Kristu se stávají jednotou. Pavel v listu Galatským nabízí vlastní interpretaci svého povolání Bohem: „Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům.“ (Gal 1,15-16)

Pavel vidí událost svého obrácení ke Kristu na způsob povolání starozákonních proroků Izaiáše a Jeremiáše. Izajáš píše: „Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno.“ (Iz 49,1). A Jeremjáš tlumočí Boží slovo o sobě: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.“ (Jer 1,5). Takto se vnímá také apoštol Pavel. Bůh si ho pro službu apoštola vyvolil dříve, než se narodil. Toto povolání je vrcholným smyslem jeho života. Všechno, na čem si předtím zakládal, je ve srovnání s tím nicotné. Stal se malým Pavlem v rukách velkého Boha.

To jsou příběhy apoštolů Petra a Pavla. Chtěl jsem je připomenout, protože dneska se Petr Lustyk stává také Pavlem. A já bych mu do života přál Petrovu pevnost a stálost, aby jako skála odolal všem úkladům zla. A zároveň, aby si byl vědomí svých lidských omezení a přijal je tak jako Pavel, u kterého na jeho malosti vynikala veliká Boží milost.

Četli jsme, že Petr a Pavel si podali ruce jako výraz vzájemné spolupráce. Přál bych tedy malému Lustykovi, aby v něm spolupracoval Petr s Pavlem. Aby byl skalním Petrem i malým Pavlem, který dává vyniknout Boží velikosti. Amen.