Mt 13, 44-46

Mt 13, 44-46

Milí bratři a sestry,

Boží jednání v našem světě není nějak snadno popsatelné, protože nás přesahuje a my ho svým myšlením nedokážeme plně vystihnout. I v Bibli je často Boží jednání znázorněno pomocí různých obrazů. Např. prorok Izajáš Boží příchod líčí takto: „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím.“ (Iz 35,1). Boží jednání je přiblíženo obrazem proměny pouště v krásnou rozkvetlou zahradu. Boží jednání je pro nás rozměrem velké naděje a zároveň tajemstvím, které přesahuje naše myšlení.

Ježíš se snažil Boží jednání lidem přiblížit, zprostředkovat, dával ho zakusit tím, že sytil, uzdravoval, odpouštěl hříchy a také vyučoval. Navazoval při tom na mnohé z toho, co jeho současníci znali ze svatých Písem a k čemu upínali své naděje, co očekávali. A zároveň Ježíš dával této naději a těmto očekáváním nový rozměr, aktualizoval je.

Ježíš mluvil o blízkosti Božího království. Boží království nebo království nebeské označuje Boží vládu. Boží království je tam, kde se projevuje, prosazuje, uskutečňuje Boží dobrota a Boží moc. Je to moc, která proměňuje lidský život a dobrota, která se chce přelít do lidí a skrze ně se dávat dál. Tam, kde jeden druhého chápe, respektuje, miluje, odpouští mu, žije pro něho, tam už začíná Boží kralování, jehož celá plnost nastane a prosadí se na konci dějin hříchu a zla, což jsou trvalé příznaky našeho světa.

Ježíš, když chce lidem přiblížit tuto novou skutečnost, když chce znázornit Boží království, tak k tomu používá podobenství. Vypráví o něčem dobře známém, o něčem ze světa, který je posluchačům blízký, ale zároveň jsou ty Ježíšovi příběhy často velmi překvapivé, provokativní a někdy dokonce šokující. Na dva takovéto mini-příběhy o Božím království, které jsme slyšeli v úvodním čtení, se nyní podíváme trochu blíž.

Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a z radosti nad tímto nálezem pak jedná tak, aby ho pro sebe získal. A taky je království nebeské jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami a opět udělá všechno proto, aby ji získal.

V něčem jsou si tato podobenství podobná a v něčem se různí. Podobná jsou v tom, že nebeské království je něco, co má nesmírnou hodnotu, kterou když člověk objeví, tak je ochoten pro ni obětovat všechno ostatní. Všechno prodá a koupí to pole s pokladem nebo tu drahocennou perlu. Různá jsou ta podobenství v tom, jak k tomu vzácnému nálezu dojde.

Poklad v poli je nalezený náhodou. Někdo prostě pracuje na poli, které mu nepatří, třeba tam orá a náhodou vyorá poklad. Můžeme si představit jeho překvapení, jeho úžas, radost nad tímto nálezem. On ten poklad nehledal, neměl sebou detektor kovů, prostě najednou, bez vlastního přičinění našel něco velmi hodnotného.

Někdo se setká s Božím královstvím takto nečekaně, neplánovaně, překvapivě. Slyší zvěst o Božím království a zasáhne ho tak, že porozumí jeho nesmírné hodnotě. A teď jde o to, jak se ten člověk zachová, co udělá, když ví o tomto ukrytém pokladu. V rámci podobenství jsme v situaci, když už ten člověk poklad našel, to znamená, že ví Božím království a teď na základě toho jedná tak, aby je získal, aby měl na Božím království podíl.

V tomto podobenství je provokativní to, že on ten nalezený poklad znovu ukryje, jde a koupí to pole. To znamená, že jeho jednání je vůči majiteli toho pole nepoctivé. Poctivé by bylo, kdyby ten nález ohlásil majiteli toho pole a čekal, že se s ním majitel rozdělí. Tato skutečnost možná naznačuje, že Boží království je otevřeno i lidem, kteří nejsou zrovna mravními vzory, nejsou ideálními poctivci. Prostě může ho najít kdokoliv. A pak jde o to, co je člověk, který ho najde, ochotný udělat pro jeho získání.

Důležité je, že to nálezcovo jednání je motivováno radostí. „Z radosti nad tím jde, prodá všechno co má, a koupí to pole.“ My jsme ti, kdo našli Boží království, víme o něm, tušíme, že má nesmírnou hodnotu. Boží království v posledku také znamená věčný život, protože Bůh ve své vládě není omezen ani smrtí.

Boží království je tou největší hodnotu, kterou člověk může v životě získat, a my o ní víme. Máme z toho radost? Je to pro nás hodnota, kterou si nechceme nechat ujít? Jestli ne, tak jsme něco podstatného nepochopili. Máme před sebou poklad a nevíme o tom, nevíme o jeho hodnotě.

V tom druhém podobenství o vzácné perle, tam ta perla už není nalezena jen tak náhodou. Obchodník, který kupuje vzácné perly je doslova ten, který ty perly hledá. Vyhledává je. Ví o jejich hodnotě. Vyzná se v nich a pozná, která je vzácná. On tu vzácnou perlu najde, protože ji cíleně hledá, pátrá po ní.

Ten člověk z prvního podobenství, který pracoval na poli, žádný poklad nehledal, ale kupec obchodující s perlami, to je znalec, ví, co má hodnotu a pátrá po tom. Může nám připomínat antického filosofa, pro kterého je největší hodnotou pravda a který je ochotný se pro pravdu vzdát všeho ostatního.

Toto druhé podobenství je také méně pohoršivé, protože kupec, když někde na trhu objeví vzácnou perlu, pozná její mimořádnou hodnotu, tak do ní prostě investuje. Nejedná nijak nezákonně. Nedělá žádné nepoctivé obchody, prostě jen porozumí tomu, že získat tuto perlu je jeho životní šance, je to životní investice, kterou si nenechá ujít.

Někdo je takovýmto duchovním hledačem. Pátrá po moudrosti, po hlubokém smyslu a zakotvení života, po tom, co obstojí a přetrvá do budoucnosti. Hledá, přemýšlí, ptá se a v tom množství perel, v množství krásných a hodnotných učení a myšlenek se setká také se zvěstí o Božím království. A porozumí jeho hodnotě a udělá všechno pro to, aby na něm měl podíl.

Obě podobenství jsou vystavena na protikladu „najít“ nebo „objevit“ na jedné straně a „získat pro sebe“ na straně druhé. Nám jako posluchačům těchto podobenství je nabídnuta role nálezce. My jsme našli poklad nebo drahocennou perlu. Každý z nás to našel nějak jinak. Někdo na to narazil jakoby náhodou, někdo se ptal a hledal, ale důležité je, že jsme našli. Víme o Božím království, víme o jeho nesmírné hodnotě a teď jde o to, jestli budeme ve svých životech jednat tak, abychom je získali. Jenom najít nestačí, jenom o něčem vědět neznamená, že nám to patří, že jsme si to osvojili, že je to něčím, že čeho můžeme čerpat, mít z toho užitek. Je třeba podniknout nutné kroky, je potřeba do toho investovat, abychom to získali.

Přitom ta podobenství ukazují, že nejde o to, jak jsme bohatí, kolik jsme schopní investovat. Každý to má jinak. Nálezce pokladu pracoval na poli, které mu nepatřilo, zřejmě tedy neoplýval nějakým velkým majetkem, nechával se najímat na práci. Byl to nějaký nádeník. Obchodování s perlami naopak předpokládá spíše bohatého člověka, který může investovat mnohem víc než nějaký nádeník. V obou případech jde o to, že oni investují všechno, čeho jsou schopni. Udělají všechno pro to, aby tuto mimořádnou hodnotu získali.

Tato investice může mít různé podoby. V případě Ježíšových učedníků to vystihuje rozhovor mezi Petrem a Ježíšem, který je v Matoušově evangeliu v 19. kapitole. Petr Ježíšovi řekl: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“ Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy… každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ (Mt 19,27-29).

„Stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ Stonásobné zhodnocení, to je nejlepší investice, kterou člověk může v životě udělat. Takový výnos není možné získat nikde jinde a nadto ještě podíl na věčném životě. To je opravdový poklad, který nám nabízí náš Pán. Nenechme se o něj ničím připravit. Amen.