Mt 12,35-42; první čtení Da 7,9-14

Mt 12,35-42; první čtení Da 7,9-14

Milí bratři a sestry,

příští neděle je první postní, vstoupíme do času pokání, který nás bude směrovat k Velikonocím. Čtený oddíl z Matoušova evangelia zmiňuje jako znamení, které Ježíš dává zákoníkům a farizeům, předpověď toho, co se s ním stane během Velikonoc. „Syn člověka bude tři dny a tři noci v srdci země.“ Ježíš bude odsouzen, ukřižován, pohřben a třetího dne vstane z mrtvých. Jakýmsi předobrazem těchto událostí je vyprávění o proroku Jonášovi, který byl prorokem Božího soudu nad hříšným městem Ninive. Svým kázáním přivedl Jonáš obyvatele Ninive k pokání.

Jonáš byl tři dny a tři noci v břiše mořské obludy a až potom šel do Ninive a zvěstoval Boží soud nad tímto městem. Ježíš bude po svém ukřižování a pochování tři dny v hrobě a potom bude vzkříšen a to bude znamením, které prokazuje, že Ježíš může říkat to, co říká. Ježíš zde podobně jako prorok Jonáš vystupuje jako kazatel soudu nad zlým a zpronevěřilým pokolením. Ježíšovo oprávnění učit a hlásat to, co se zdá zákoníkům a farizeům z jeho úst neoprávněné, je dáno tím, že je Synem člověka. Syn člověka je postava, která vystupuje právě na Božím soudu popsaném v 7. kapitole knihy Daniel. Je to oddíl, který jsme slyšeli v dnešním prvním biblickém čtení.

S myšlenkou Božího soudu, během něhož Bůh Stvořitel jednou pro vždy uvede svět do pořádku, se v bibli setkáváme poměrně často. Slovo „soud“ má pro mnohé lidi v našem světě negativní nádech. Ovšem na mnoha biblických místech, především v žalmech, je Boží soud vnímán jako něco kladného, něco, nač se žalmista vysloveně těší, po čem touží a z čeho se raduje. Např. v žalmu 98 můžeme číst: „Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.“ (Ž 98,7-9).

Ve světě plném systémové nespravedlnosti, násilí, vykořisťování, pýchy a útlaku je představa, že přijde den, kdy bude všechno zlo vykořeněno a lidé, kterým bylo ubližováno, budou zachráněni a dostanou to, co jim náleží, v takovémto světě je zpráva o Božím spravedlivém soudu tou nejlepší zprávou.

Také v Ježíšových slovech je téma soudu poměrně časté. Přibližně třetina všech Ježíšových slov a podobenství v synoptických evangeliích (tedy u Matouše, Marka a Lukáše) je věnována právě soudu. Ježíš měl o toto téma velký zájem. Např. velmi známá jsou jeho slova: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ (Mt 7,1n). Ježíš zde vyslovuje zásadní zákaz souzení s varujícím poukazem na Boží soud, který přijde. Podobně se vyslovuje i apoštol Pavel: „Proč soudíš svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží… Každý sám za sebe vydá počet Bohu.“ (Ř 14,10n).

Ježíš i Pavel zcela samozřejmě počítají s Božím soudem nad všemi lidmi a napomínají proto k opatrnosti při posuzování druhých lidí. Do této souvislosti patří také Ježíšův výrok, který jsme slyšeli v úvodním čtení z Matoušova evangelia. Ježíš zde říká: „Pravím vám, z každého planého slova, jež lidé mluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ (Mt 12,36).

Skládat účty, zodpovídat se z našich slov, činů a opomenutí, o to jde na posledním soudu na konci časů. Toto zodpovídání se každého člověka bude probíhat před Bohem. To už není tak radostná vize, jako při pohledu na soud v knize žalmů. Soud se bude týkat každého člověka a to, co zde bude odsouzeno, je především lidská zpupnost.

Tento scénář je vylíčen právě v 7. kapitole knihy Daniel, kde se mluví také o Synu člověka. Lidskou zpupnost zde představují mocné dravé šelmy, které jsou navíc částečně hybridní, to znamená, že mají znaky hned několika různých dravých zvířat. Je zde lev, který má orlí křídla, potom medvěd, pak levhart, který má ptačí křídla a čtyři hlavy a potom ještě nějaké příšerné zvíře, které mělo železné zuby, bronzové drápy a deset rohů. Tyto šelmy představují lidské říše, které se projevují bestiálním charakterem. Syn člověka se proti nim může jevit jako bezbranný a bezmocný. Dravé šelmy, které ohrožují život člověka, jsou líčeny také v žalmech, např. ve známém žalmu 22, kde žalmista říká: „Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje…“ (Ž 22,13.14.17).

Člověk se proti dravým šelmám sám neubrání, proto je pro něj Boží soud nástrojem záchrany. Scéna v Da 7. kapitole líčí zasedání velkého soudu, které vyvrcholí tím, že soudce, který je zde označen „Věkovitý“, což je zde Boží titul, odsoudí tyto dravé šelmy a veškerá moc nad všemi národy je na věky svěřena Synu člověka. Jedná se o ozvěnu 1. a 2. kapitoly knihy Genesis, kde je člověku Bohem Stvořitelem svěřena vláda nad zvířaty.

Když se na tento scénář soudu podíváme ve světle Nového zákona, vidíme, že roli Syna člověka přebírá Ježíš. Trpí, je pronásledován nepřáteli, kteří na něj doráží jako dravá zvěř, ale nakonec je na Božím soudu ospravedlněn. Pak, podobně jako v knize Daniel, přijme od Nejvyššího soudce pověření vykonat soud nad světem. Proto Ježíš také může vyhlašovat kritéria, podle kterých lze na posledním soudu obstát nebo naopak, která povedou k odsouzení. Ježíš má tuto pravomoc, protože je Synem člověka, kterému je svěřen poslední soud.

Tuto skutečnost potvrdily velikonoční události, Ježíš byl tři dny v srdci země, tedy v hrobě, podobně jako byl prorok Jonáš tři dny v břiše mořské obludy. A potom, podobně jako Jonáš, který šel ohlásit Boží soud do Ninive, vyhlásí Ježíš Boží soud nad celým světem.

To, jak na tomto soudu dopadneme, záleží na tom, jaký máme vztah k soudci, k Ježíšovi, kterému je jako Synu člověka soud svěřen. Jestli bereme vážně to, co říká, budeme ospravedlněni. Obstojíme. Nebudeme odsouzeni. Obyvatelé Ninive, když slyšeli Jonášovo kázání, tak dělali pokání, obrátili se, napravili se. A k nám skrze slova evangelia mluví někdo, kdo je víc než Jonáš. Tedy naše možnost napravovat své životy je mnohem větší než byla u obyvatel Ninive. Proto můžeme Ježíšovo slovo o soudu považovat za nadějné. Víme totiž, kdo nás bude soudit a víme také, jaká jsou kritéria jeho soudu.

Postní doba je dobou pokání, dobou návratu k Bohu ze všech míst, kde jsme se mu vzdálili a vnitřně odcizili. Díky slovům evangelia víme, na čem Ježíšovi záleží, podle čeho bude posuzovat lidské životy. Obyvatelé Ninive se obrátili po Jonášově kázání, k nám však mluví Ježíš, jehož slova mají větší moc než slova proroka Jonáše. To, že jsme dnes spolu tady, svědčí o tom, že jeho slovům chceme naslouchat, že nad nimi přemýšlíme a bereme je vážně. Necháváme je, aby působila v našem nitru, aby nás přetvářela, a děláme to s nadějí, že jeho slovo má moc.

Královna ze Sáby přišla z daleka, aby slyšela moudrost krále Šalomouna. My nemusíme putovat tak daleko, abychom slyšeli moudrost Ježíšovu, který je více než Šalomoun.

Hospodine, dávej nám svého Svatého Ducha, ať se pro nás Ježíšova slova stávají slovy věčného života, ať obstojíme ve tvých očích i při tvém soudu. Amen.