Mt 11,2–6.13–14

První čtení: Iz 59,15–20; kázání: Mt 11,2–6.13–14

Milí bratři a sestry,

v dnešním čtení z evangelia slyšíme otázku, kterou Ježíšovi klade prostřednictvím svých učedníků Jan Křtitel: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Jan Křtitel očekával příchod mesiáše a tak se ptal Ježíše, jestli jím je on. Napadlo mě při tom, co vlastně čekáme my? Advent je doba očekávání, ale očekávání čeho? Očekávání vánoc? Dárků a nějaké rodinné pohody? Čekáme něco hezkého od svých blízkých, od Boha? Těšíme se na to, co brzo přijde? Nebo už nic dobrého nečekáme? Jsme otrávení předvánočním shonem a starostmi a chceme to už mít z krku?

Víte, co čekalo Jana, když poslal své učedníky, aby se šli zeptat Ježíše, jestli je tím, který má přijít? Jan byl v té době ve vězení a čekala ho poprava. Možná přemítá, jestli se někde nestala chyba. Mnoho let odříkání na poušti a pak fantastický úspěch Boží věci během jeho kazatelské služby u Jordánu. Boží hlas, který mu neomylně v bezejmenném davu ukázal na mesiáše, na pomazaného Hospodinova. Ale pak najednou přišel zvrat a všechno se jakoby vrátilo do starých kolejí.

Svět se neproměnil, král se nekál a Janův fyzický obzor se zúžil na čtyři holé stěny jeho vězeňské cely s perspektivou popravy. Kde je Hospodinova vláda? Kde je pomazaný, proč nepálí plevy ohněm neuhasitelným, když činí tak velké, kristovské činy mezi lidmi? Nedošlo k trapnému přehmatu? Je Ježíš ten, který má přijít? Pro mnohé své současníky byl Ježíš zklamáním, protože očekávali něco jiného než to, co on přinesl. V evangeliích čteme o tom, že Ježíš je často nepochopen a to jak svými protivníky, tak i svými učedníky. Protože prostě nenaplňoval jejich očekávání, nesplňoval jejich představy o tom, co by měl jako mesiáš dělat.

I Jan Křtitel se ptá: „Nemáme čekat někoho jiného? Jsi ten, který má přijít?“ „Ten, který má přijít“, to bylo jakési obecné označení pro mesiáše (srov. Mt 21,9 a 23,39). Jan se ho těmito slovy prostě ptá: „Jsi mesiáš? Můžeš být mesiáš, když se dějí takovéto věci?“

Jak je to vlastně s tím mesiášem. V židovském národě bylo v různých obdobích různě intenzivní očekávání příchodu mesiáše. Ale o tom, jak se bude mesiáš projevovat, zároveň panovaly velmi rozličné představy. Proto můžeme té Janově otázce dobře rozumět. Nebylo totiž snadné v Ježíšovi odhalit mesiáše, protože Ježíš mnoha tehdejším představám o mesiášovi nevyhovoval. V Ježíšově době o tom, který má přijít, tedy o mesiášovi, byla živá minimálně čtyři různá pojetí:

1.                  Nejstarší a základní linie je postavená na Nátanově proroctví, které řekl králi Davidovi. V tomto proroctví zaznívá příslib Davidova potomka, který bude navěky vládnut na Davidově trůně (2Sam 7,8–16). Podle této představy je očekávaným mesiášem davidovský král.

2.                  Jinou představou bylo očekávání nějakého mimořádného proroka. Základem je příslib, že Hospodin vzbudí svému lidu z jeho středu proroka, který mu zprostředkuje Boží slovo (Dt 18,17–18). Toto očekávání se promítlo i do postavy proroka Elijáše, který byl vzat do nebe a měl znovu přijít (J 1,21–25). Tedy mesiášem je prorok, který vyvolá nápravu v Božím lidu.

3.                  Ale pak tady ještě byla představa mesiáše jako kněze nebo velekněze. Za základ je považován text Mojžíšova požehnání Levimu (Dt 33,8–11). Rolí kněze nebylo jen přinášet oběti, ale také vyučovat Božímu zákonu, proto má být mesiášem věrný kněz, který vyučuje Božímu zákonu.

4.                  A ještě jiná představa o mesiáši byla spjata s postavou jakéhosi nebeského prostředníka spásy. Tato postava nebyla vnímána jako postava pozemská, jako tomu bylo u ostatních vizí – král, prorok nebo kněz, ale jako postava, která přijde s nebe. Do této linie patří vize o Synu člověka z biblické knihy Daniel (Da 7,13).

To jsou čtyři poměrně různorodé představy o tom, který má přijít, o tom, kterého tehdy očekával Boží lid. Společné všem těmto představám je to, že má přijít někdo, kdo je poslaný Bohem a má přijít proto, aby uskutečnil nápravu špatných poměrů v Božím lidu, tedy aby napravil to špatné, co nejsme schopni napravit sami.

Jestli to mesiáš uskuteční tak, že se ujme vlády a bude to Bohem osvícený panovník, nebo tím, že na sebe vezme zástupně utrpení Božího lidu a tak způsobí jeho zásadní proměnu, nebo to bude charismatický učitel, který podobně, jak si to představoval Komenský, uskuteční všenápravu věcí lidských vzděláváním, tedy vyučováním, nebo to bude nějaká nebeská postava, která ukončí dosavadní řád pozemských věcí a nastolí nový jakýmsi totálním přerodem celého systému fungování života na této zemi, v tom už se jednotlivá pojetí mesiáše různí.

Všem je jim však společné to, že se všechny mohou odkazovat na nějaký biblický text nebo na celý okruh textů, že jsou to všechno myšlenkové linie, které pramení ze Starého zákona. Není to tedy jen nějaký produkt lidské touhy, která by podnítila lidskou fantazii, ale je za tím vždy nějaký konkrétní Boží příslib. Příslib, který opakovaně zazníval v různých podobách, vždy mířil do jiné situace Božího lidu, ale vždy také učil dívat se dál, než jen k tomu, co máme teď bezprostředně před očima.

Jan Křtitel tyto představy o mesiáši znal a mohl být z poměrů, které přetrvávaly i po vystoupení mesiáše Ježíše, zklamaný. Proto mu také Ježíš odpovídá: „Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ (v. 6). Jan sám byl totiž součástí těchto představ, byl také někým, kdo má přijít. Ježíš o něm říkal: „Chcete-li to přijmout, on je Elijáš, který má přijít.“ (v. 14). To je zajímavé. Jan do jisté míry sám naplňuje roli někoho očekávaného, ale zároveň si uvědomuje, že i on očekává. Že vyhlíží ještě někoho jiného. Někoho, kdo jej převyšuje, kdo způsobí trvalejší proměnu, než byla ta, kterou vyvolalo jeho kázání a křtitelská činnost. A Jan se také musí smiřovat s tím, že Ježíšovo působení má jinou podobu, než jakou očekával.

Bratři a sestry, pokud jsme někdy zklamaní, zmatení nebo rozčarovaní z toho, že se nedostavuje to, co jsme čekali a to ne jen na základě nějakých svých tužeb, ale na základě Božích zaslíbení, tak si vzpomeňme na Jana Křtitele. Na jeho otázku Ježíšovi: „Jsi ten, který má přijít?“ Je pro nás Ježíš ten, který má přijít? Je tím, kterého čekáme? Nemáme už raději nečekat nic a nikoho? Nemáme se raději smířit s tím, že už nic dobrého nepřijde? Jan dostane od Ježíše odpověď: „Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Blahoslavený je ten, který není pohoršený z toho, že Ježíš nevyhovuje jeho představám. Který nechává Ježíšovi prostor, aby byl jiný, než jakého bychom ho chtěli mít.

Jan svou roli splnil, byl tím, který připravuje cestu pro Ježíšův příchod. A Ježíš o něm říká, že byl jako Eliáš. Jako ten velký prorok, který oznamoval příchod Hospodinova dne. To znamená, že Ježíš si Jana nesmírně vážil a jeho otázku nijak neodmítal. Naše náboženské představy a očekávání mohou být velmi různé a to i na základě biblických zaslíbení. Důležité je, abychom se neurazili, pokud se nenaplní. Abychom očekávali na Ježíše a ne na někoho jiného a to i pokud si budeme připadat podobně, jako tehdy Jan, tedy v něčem uvěznění a možná i s výhledem na blízkou smrt. Protože Ježíš je skutečně ten, který má přijít a blaze tomu, kdo se nad ním neuráží. Amen.