Mk 16,9-15 a Joz 14,6-11 (85 let skautingu v Proseči)

Mk 16,9-15 a Joz 14,6-11

Milí přátelé, setkáváme se dnes proto, abychom poděkovali Pánu Bohu za sto let, během kterých bylo v naší zemi založeno a opakovaně po zákazech vždy znovu obnovováno skautské hnutí. Také skauting v Proseči prokázal opakovaně svoji životaschopnost během minulých osmdesáti pěti let. Vybral jsem pro tuto příležitost dvě biblická čtení, jedno z knihy Jozue a druhé z Markova evangelia, abych jimi vyjádřil jednak to, v čem vidím křesťanský rozměr skautingu a jednak to, co bych chtěl místnímu skautskému oddílu popřát do dalších let.

Nejdřív tedy Markovo evangelium. Ježíš dává po svém zmrtvýchvstání svým učedníkům úkol jít do celého světa a kázat evangelium všemu stvoření. Věřím, že je to dodnes úkol pro každého křesťana. Kázat evangelium všemu stvoření, tomu se obvykle rozumí tak, že máme všem lidem vyprávět o díle Ježíše Krista, o jeho životě, o jeho zástupné smrti a o jeho vzkříšení. To by bylo logické a dobře srozumitelné, kdyby adresáty evangelia byli opravdu jen lidé. Samozřejmě se tomu tak rozumělo po celá staletí. Ale co je to „všechno stvoření“? Jsou to jen lidé? Jim lze jistě kázat. Ale pokud tím jsou míněni všichni Boží tvorové, tak jak jim kázat?

Jak kázat těm, kteří jsou mimo lidskou řeč? To, že se např. zvířata nedorozumívají slovy, jistě neznamená, že jsou mimo komunikaci s člověkem. Jen si vzpomeňte, jak se raduje např. váš pes, když se vrátíte domů. Proč? Protože ví, že ho máte rádi, a tak si navzájem rozumíte. Na to navazuje apoštol Petr, když připomíná, že lze někoho získat pro evangelium beze slov svým jednáním (1Pt 3,1). Tedy oslovit skutkem lásky, obětavou péčí a vůbec vším, čím někoho ujišťujeme, že žije v řádu lásky a že je nad námi Láska velkým „L“, která je pramenem všeho dobrého.

Kdo takto svým jednáním odkazuje k Boží lásce, takže ona díky tomu prostupuje do našeho světa a uplatňuje se v něm, ten káže evangelium všemu stvoření. Říkám to, protože se domnívám, že právě tímto směrem míří skautský zákon. Připomenu některé jeho body: „Skaut je prospěšný a pomáhá jiným“; „Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských“; „Skaut je hospodárný“; „Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích.“

Osobně tedy rozumím skautingu tak, že tím, jak učí už děti a mladé lidi úctě k sobě samým, k bližním, k přírodě a ke své zemi, tak tím pomáhá uskutečňovat tuto Ježíšovu výzvu: „Kažte evangelium všemu stvoření.“ Evangelium o vítězství lásky. Myslím, že takto lze křesťansky interpretovat poslání skautského hnutí a doufám, že se v tom nemýlím. Proto chci spolu s vámi děkovat Bohu za obě výročí, která si v těchto dnech skauting v naší zemi a v našem městě připomíná. Věřím totiž, že se Bůh přiznává ke každému, kdo svým jednáním vyjadřuje evangelium o Boží lásce ke všemu stvoření.

Nyní přejdu k tomu čtení z knihy Jozue, kterým bych chtěl místnímu skautskému oddílu popřát dostatek síly do dalších let jeho působení. Je to jediné biblické místo, kde se mluví o časovém období osmdesáti pěti let. Jsou to slova, která říká izraelský bojovník a zvěd Káleb vůdci tehdejšího Božího lidu, Jozuemu. Je mu v té době právě osmdesát pět let. Znáte někoho, komu je 85 let? Je to již úctyhodný lidský věk. Lidé v tomto věku už většinou nemívají moc sil. Ale Káleb má sílu, jako když mu bylo čtyřicet. Říká: „Ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mně Mojžíš vyslal…“ (v. 11). A před tím říkal: „Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, služebník Hospodinův, vyslal z Kádeš-barneje, abych jako zvěd prošel zemí…“ (v. 7).

Dočetl jsem se, že slovo „skaut“ znamená „zvěd“ nebo „průzkumník“. Tady mluví taky jeden skaut, jeden průzkumník z Božího lidu, kterému je 85 let. A říká: „Ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát… Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel.“ (v. 11).

Všimněme si trochu víc této postavy. Nejdřív čteme, že po průzkumu země podal Mojžíšovi zprávu podle svého nejlepšího svědomí. Doslova tam je napsáno, že mluvil „v souladu se svým srdcem“. (v. 7). A potom čteme: „Moji bratři, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu.“ (v. 8). Káleb mluví bez přetvářky, mluví podle toho, co má ve svém srdci a je cele oddaný Hospodinu svému Bohu.

A teď vám přečtu první dva skautské zákony:   1. Skaut je pravdomluvný.

                                                                                    2. Skaut je věrný a oddaný.

Zvěd Káleb byl pravým skautem. Pravdomluvný, věrný a oddaný Mojžíšovi a Božím věcem. A v 85 letech plně při síle, jako když mu bylo čtyřicet. Přál bych místnímu skautskému oddílu, aby byl jako Káleb, pravdomluvný, věrný a i po 85 letech stále při síle. Aby mohl bojovat za prosazení dobrých věcí, aby mohl vycházet a vcházet, tedy aby měl volnost pohybu a nikdo ho neomezoval v tom, co chce podniknout.

Věřím, že pokud se skauti budou řídit svým zákonem, tak budou požehnáním pro naši společnost i pro celé stvoření, zůstanou při síle a bude jim zachována svoboda. Amen.