Mk 11,1–10

Milí bratři a sestry,

blížíme se k velikonočním událostem, podobně jako v dnešním čtení Ježíš, jehož slavnostní vjezd do Jeruzaléma před Velikonočními svátky si dnes církev připomíná. Ježíš vstupuje do města, které tisíc let před ním učinil jeho předek – král David hlavním městem svého království. Zástupy zdraví Ježíše jako Spasitele, uzdravovatele neduhů a trápení. Vždyť tolika lidem už pomohl, uzdravil, dokonce vzkřísil z mrtvých. Učil o blízkém Božím království. O naději věčného života. A i mnozí, kteří o tom zatím jen slyšeli z doslechu, teď s nadšením Ježíše vítají jako pravého židovského krále. Vítají jej v naději, že s ním vstoupí i do jejich života radost. Uzdravení jejich nemocí. Překonání jejich trápení, zavládne svoboda a mír, věčné veselí, nové pořádky. Téměř všichni kolem Ježíše začínají prožívat naději, že nastávají lepší časy. Šíří se kolem něho euforie, kterou slyšíme ve volání: „požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida.“ (v. 10) Pro Boží lid nastávají nové poměry, podobné těm, jaké byly za slavné éry Davidova kralování.

Očekávání spojené s Ježíšem je v tuto chvíli na vrcholu. Na jeho adresu zaznívá také volání „hosana!“. Původně je to intenzivní prosba o pomoc. „Hosana“ znamená „pomoz!“, „vysvoboď!“, „zachraň přece!“, „spas!“. Toto volání je převzato ze Ž 118, který jsme slyšeli v prvním čtení: „Prosím, Hospodine, zachraň!“ (hebrejsky hošia-na v. 25). Žalm 118 je při tom pozoruhodný tím, že obsahuje několik narážek na přicházejícího mesiáše: „Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově“ – to je mesiáš. On je také ten „kámen, jejž stavitelé zavrhli a který se stal kamenem úhelným.“ (v. 22n). Byl odmítnut, zavržen a přitom na něm stojí celá stavba Božího lidu, který buduje sám Bůh.

Lidé, kteří volají na Ježíše „hosana“, jej tedy vítají jako přicházejícího mesiáše. Jako Bohem pomazaného krále, který přichází do Jeruzaléma, aby se ujal vlády nad Božím lidem. Volání „hosana“ bylo tehdy jako součást žalmu 118 používáno při všech velkých náboženských slavnostech, kdy se slavila Hospodinova záchrana a očekávalo se její dovršení. Časem se z tohoto volání o pomoc stal chvalozpěv, provolání slávy tomu, kdo zachraňuje. A to je přece Ježíš.

Žalm 118 se zpíval také během velikonoc, těch velkých svátků záchrany a Ježíš je nyní ten, kdo tuto záchranu ztělesňuje. Slovy tohoto žalmu je veřejně vítán jako ten, kdo záchranu Božího lidu završí, proto je toto radostné volání zároveň výzvou, která je umocněna tím, že mu lidé kladou pod nohy své pláště a zelené ratolesti. Je to obdoba toho, co známe dnes, když se před státníkem rozvíjí slavnostní červený koberec, aby se jeho nohy nemusely dotknout země, aby jeho cesta byla co nejpohodlnější. Takto přichází vítaný král.

Ježíš dříve odmítal být provoláván králem, nyní se však zdá, že se tomu nijak nebrání. Ježíš Nazaretský, král židovský – to zní dobře. Ježíš dokonce dal svým učedníkům přesné instrukce, aby mu opatřili oslátko, na kterém pojede jako král, kterého předpověděl prorok Zacharjáš: „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na osličím mláděti.“ (Za 9,9).

Ježíš tedy jede na oslátku a dcera jeruzalémská propuká v hlahol. Učedníkům se splnilo jejich vytoužené očekávání, konečně je jejich mistr uznaný a za nedlouho převezme vládu a oni s ním zasednou v jeho slávě. V tomto rozpoložení dojedou až do chrámu, rozhlédnou se a protože je už pozdě, nechají převzetí vlády na zítra a jdou se na to dobře vyspat.

Říkám si, proč Ježíš připustí, aby to všechno takto vypadalo? Vždyť on ví celou dobu, že to dopadne úplně jinak. Že spory s jeho protivníky se přiostří a vyhrotí a on bude zatčen a v rychlém nelegitimním procesu odsouzen a krutě popraven. Jaké má smysl to provolávání králem? Aby snad ukázalo absurditu dějin? Vrtkavost lidské přízně? Totální nepochopení toho, oč Ježíšovi šlo? Je to snad symbolický čin, jaký dělávali dříve proroci? Proč to Ježíš připustí a hraje tuto hru na krále?

Ježíš postupně směřoval k Jeruzalému a pokoušel se třikrát učedníkům vysvětlit, že v Jeruzalémě bude trpět, bude zavržen a zabit, ale třetího dne vstane. Na tři Ježíšovy předpovědi utrpení reagují jeho učedníci vždy velmi skličujícím způsobem: poprvé mu Petr chce celou věc rozmluvit. Podruhé učedníci Ježíšovi nerozumí a bojí se ho zeptat. Potřetí reagují Jakub a Jan na Ježíšovu předpověď utrpení tak, že si chtějí zajistit přední pozice, až bude Ježíš kralovat ve slávě. Zdá se tedy, že nikdo nechápe, do čeho Ježíš vlastně jde. A tak to Ježíš vzdává a hraje s ostatními hru na provolání králem. Nechá si přivést oslátko a dopřeje lidem, ať si užijí oslavu přicházejícího mesiášského krále. Ale ve vyprávění je zdůrazněno Ježíšovo předzvědění o následujících událostech. Ježíš přesně ví, kde bude oslátko přivázané, co řeknou ti, jimž oslátko patří a co je třeba jim odpovědět. Ježíš tedy také přesně ví, jak to bude probíhat dál, až do konce. Lidová očekávání, která jsou s ním spojená, se ukážou jako naprosto mylná.

A přece je Ježíš mesiáš, přece je spasitel, je ten, kdo přináší Boží záchranu. Ale jinak, než se to jeví ve chvíli jeho vjezdu do Jeruzaléma. Motiv volání hosana a mávání ratolestmi se znovu objeví v knize Zjevení, kde autor popisuje svou vizi: „Potom jsem viděl, hle tak veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, plemen, kmenů a jazyků. Stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s ratolestmi v rukou a volali mocným hlasem: „Spasení patří našemu Bohu“ – to je to, co vyjadřuje volání „hosana“ (Zj 7,9–10).

Jak se dozvíme v dalších verších knihy Zjevení, mluví se zde o těch, kteří „přicházejí z velikého soužení a roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi.“ Tito zachránění už nevolají „hosana“ v tom původním významu „zachraň“, nyní už provolávají, že jsou zachráněni. Je to nespočetný zástup lidí ze všech národů po celém světě. V knize Zjevení je motiv ratolestí a volání hosana spojen se záchranou, ale také s utrpením. Utrpením, ze kterých byli tito lidé zachráněni skrze prolitou krev Beránkovu. Tyto zástupy lidí znají cenu své záchrany. Nemluví sice o těžkostech, kterými prošli, ale vyznávají, kde našli záchranu, spasení, vysvobození. Tito lidé na rozdíl od těch, kteří přichází s Ježíšem do Jeruzaléma, ví, že je zachránilo Ježíšovo utrpení.

To je posun ve významu volání „hosana“ toho zástupu na Květnou neděli a volání „hosana“ toho zástupu kolem Božího trůnu. My známe cenu naší záchrany, a proto se můžeme přidat k nebeské bohoslužbě, která probíhá u Božího trůnu.

Spasení patří Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi. Amen!