Mk 1,14.15

Milí bratři a sestry,

Ježíšovou zvěstí, jeho kázáním, se kterým Ježíš vystoupil na veřejnost, je slovo o blízkosti Božího království: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží.“

Chtěl bych dnes s vámi přemýšlet o tom, co to vlastně je, to Boží království. Co to znamená, že je nám blízko? A co z toho pro nás plyne? „Boží království“ – Ježíš o něm často mluví, je předmětem mnoha jeho podobenství. Setkáme se s ním také v jeho blahoslavenstvích: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské… blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ Matouš říká „království nebeské“ místo „království Boží“, ale jde o to stejné.

Evangelista Marek přesně určuje čas, kdy Ježíš s kázáním o Božím království veřejně vystoupil: „Když byl Jan (Křtitel) uvězněn.“ Je to zvláštní souvislost mezi Janovým uvězněním a začátkem Ježíšova veřejného působení. Ježíšův předchůdce Jan byl uvězněn a ten, který by tím mohl být zastrašen, volí právě tento okamžik, aby ukázal svou svobodu, svou vnitřní sílu. Veřejně vystupuje s obdobným učením bez ohledu na nebezpečí, které by se dalo z Janova uvěznění vytušit.

Ježíš je ve svém konání zcela svobodný. Nebojí se těch, kdo umlčeli jeho předchůdce. Nečeká na nějaké lepší podmínky, nevymlouvá se, že teď na to není vhodná doba. Naopak, právě v této chvíli je potřeba, aby lidé slyšeli, že Boží království je blízko.

Jistě není potřeba nějak zbytečně riskovat, ale pohled na Ježíšův příklad nás vede k určité vnitřní svobodě, když víme o evangeliu. Jsme svobodní, protože Bůh je nám blízko. A evangelium je právě o tom, že Boží království je blízko. Je to radostná zvěst, je to dobrá zpráva. Toto Ježíš svým posluchačům říká: „Přátelé, mám pro vás dobrou zprávu, Boží království je vám blízko.“ Evangelium tehdy stejně jako dnes znamená Boží osobní vstup do našeho světa, Boží přítomnost v něm, Boží blízkost každému z nás. To Ježíš ohlašuje. S tím mají jeho posluchači počítat. Čas se naplnil a přišel rozhodující obrat ve způsobu Božího jednání s člověkem.

Ono to má důsledky nejen pro každého jednotlivě, ale i pro vnímání dějin jako celku. Dějiny nejsou nekonečným opakováním pořád stejných událostí, ale směřují pod Božím vedením kupředu, jdou ke svému cíli. Dějiny nejsou ani ryze nahodilé, ani stále se opakující bez nějakého smyslu. Ježíš říká, že jeho vystoupením začalo něco zásadně nového, protože Bůh se ujímá vlády jako král. Boží vůle k nastolení spravedlnosti se bude v tomto čase uskutečňovat. Království Boží, tedy Boží královská vláda je na dosah ruky, je každému blízko. Zatím ještě není přítomná v plnosti, ale už teď je možné něco z ní zakoušet. A my se za to, aby se Boží vláda plně prosazovala, máme modlit: „Přijď království tvé, buď vůle Tvá, jako je na nebi, tak ať je také mezi námi, tady na zemi…“

A Ježíš svým vystoupením dává lidem pocítit Boží blízkost, dává jim naději nového života, uzdravuje, odpouští hříchy, sytí hladové, navrací lidi k Bohu, do Boží blízkosti. Vědomí blízkosti Božího království je pro Ježíšovu zvěst klíčové. Dobře je to vidět na tom, když vysílá své učedníky a říká jim: „Když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: Přiblížilo se k vám království Boží. Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.“ (Luke 10,8–11).

Boží království se blíží, ať už lidé Ježíše přijímají nebo odmítají, blíží se nezadržitelně. Ovšem pro každého přinese příchod Božího království patrně jiné důsledky. Těm, kteří přijali apoštoly, je řečeno „přiblížilo se k vám“, těm, kteří je nepřijali, je řečeno, že „království Boží se přiblížilo“, ale oni zůstali vzdáleni. Ono se blíží, ale oni před ním utíkají. To, že se Boží království blíží, je velmi pěkný obraz, protože to znamená, že stačí před ním neutíkat a ono k nám přijde. My si ho nemůžeme vybudovat, ale můžeme ho očekávat, vyhlížet, modlit se za něj a být tak na ně připraveni. Dávat mu prostor ve svých životech, aby mělo kam přijít.

V jedné dětské knížce je krásně napsáno, jak se mumínci dozvěděli, že brzy přijdou vánoce. Oni nevěděli, co jsou to vánoce, ale viděli, jak se na ně ostatní chystají. Jak připravují dobré jídlo, mumínci tedy usoudili, že vánoce rády jí a tak taky připravili dobré jídlo, pak mumínci viděli, že ostatní připravují dárky, a tak taky každý mumínek připravil vánocům nějaký pěkný dárek a nakonec viděli, jak ostatní zdobí stromeček, a tak to mumínci udělali taky a pak u stromečku čekali, až ty vánoce přijdou a ony pořád nešli, tak postupně snědli jídlo, rozdali si dárky a krásně spolu oslavili vánoce.

Boží království je nám blízko tím, že s jeho blízkostí počítáme, že žijeme s tímto vědomím. My podobně jako mumínci, kteří nevěděli, co jsou to vánoce, taky přesně nevíme, co všechno znamená Boží království, ale můžeme se na ně těšit, můžeme se na ně připravovat, můžeme podle něho žít.

To, že se naplnil čas a že se přiblížilo Boží království, vedlo Ježíšovy posluchače k otázce: Co máme dělat, jak tedy máme žít, co z toho pro nás vyplývá? A Ježíšovou odpovědí jsou dvě témata, která evangelista Marek následně uvádí: „obraťte se“ a „věřte evangeliu“.

„Obraťte se“ – toto slovo v řečtině znamená „změňte smýšlení“. Vzít vážně blízkost Božího království znamená podstatně změnit své smýšlení. Nestačí jen nikoho nezabít a nikoho neokrást, odebírat církevní časopis a přijít v neděli do kostela. Jde o proměnu, která se děje uvnitř, v tom jak a o čem přemýšlíme, jak a o čem uvažujeme. Apoštol Pavel píše Timoteovi: „Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá, abys všechno pochopil.“ (2Tim 2,7). Změnit myšlení znamená změnit to, o čem přemýšlíme, čím zaměstnáváme svou mysl a také to, jak se na věci díváme. Co je pro nás důležité? Co máme na prvním místě? Co je pro nás hodnota a co nám naopak nestojí za čas a námahu.

To druhé, co Ježíš říká je „věřte evangeliu“ – věřte tomu, že Bůh je vám blízko, že to s vámi myslí dobře, že jsme v jeho rukou, že si nás Bůh vede ke svému cíli. Že i to těžké a nepochopitelné může dostat ve světle Božího království úplně nový rozměr. Že poměry, ve kterých žijeme, nejsou tím posledním. Věř tomu, že Bůh je ti blízko.

Bratři a sestry, v těchto dvou verších – Mk 1,14.15 – jsou samotným Ježíšem uvedeny základní pojmy křesťanského učení a křesťanského života: blízkost Božího království, pokání neboli změna smýšlení, evangelium a víra. Zdá se, jako by zde bylo zhuštěno všechno to, oč nám jako křesťanům jde.

Pane, děkujeme, že tvé slovo je jasné, že tvá vůle je dobrá a že tvá blízkost proměňuje naše myšlení. Amen.