Mi 5,1-5
Mi 5,1-5
Milí bratři a sestry,
o vánocích slavíme porod. Porod, který znamená zlom v dějinách. Zásadní událost, kterou se změnila situace Božího lidu. To je důvod, proč se text z proroka Micheáše dobře hodí k Ježíšovu narození. Nejen jako identifikace místa, kde se to stalo, ale také jako hlubší pohled na tuto událost. Micheáš líčí složitou situaci ve svém národě jako porodní bolesti. Synové Izraele budou vydáni všanc nepřátelským mocnostem a budou od nich válcováni jen do určitého času, „do chvíle, než rodička porodí“. Můžeme to také přeložit „než rodička dorodí“, tedy než zdárně dokončí porod.
Nevím, jestli jste se setkali s úslovím, které nějaký složitý proces označuje v přeneseném smyslu jako „porod“. Když něco bylo složité a náročné, můžeme o tom říct, že „to byl porod“. Porodem přichází na svět to, co má zásadní důležitost: nový život. Ale zároveň porodní bolesti a ohrožení rodičky i dítěte během porodu představují tvrdé podmínky našeho světa, znázorňují křehkost a zranitelnost života, který není životem v ráji.
V několika biblických příbězích se „těžký porod“ zmiňuje jako důležitý motiv. Např. Jákobova milovaná žena Ráchel těžce rodila nejmladšího syna a krátce po porodu zemřela (Gn 35,17n). O to větší bývá radost nad tím, když porod dobře dopadne a dítě i rodička jsou v pořádku. Porodní bolesti jsou v Bibli častým obrazem velké námahy, krajní nouze, slabosti a bezmoci (Ž 48,7). Porodní bolesti proto také ilustrují obtížnost a složitost společenské přeměny, přerodu v Božím lidu, který nastane příchodem mesiáše. Až přijde mesiáš, tak to bude, jako když porod dobře dopadne, ale provází ho velké bolesti.
V Talmudu o tom pojednává jeden rozhovor, ve kterém je zmiňován právě text z proroka Micheáše. Jeden rabín řekl: „Syn Davidův nepřijde, dokud se po dobu devíti měsíců nerozprostře nad celým Izraelem hříšné království, neboť je řečeno (v Mi 5,2): Proto je vydá do doby, než rodička porodí…“ Jiný rabín na to řekl: „Až mesiáš přijde, kéž ho nespatřím.“ Zeptal se ho: „Z jakého důvodu nechceš spatřit mesiáše?“ Odpověděl: „Kvůli porodním bolestem mesiášských dní.“ (Sanhedrin 98a-b).
Prorok Micheáš podle tohoto rabínského rozhovoru mluví o porodních bolestech mesiášského času. Boží lid „bude vydán v plen do chvíle než rodička dorodí“ (Mi 5,2). Takovýmito porodními bolestmi bylo vydání Izraelců do područí agresivních velmocí, ale později také např. vraždění betlémských neviňátek králem Herodem, které provázelo Ježíšovo narození. Je to odvrácená, temná strana Betléma. Porodní bolesti představují to, co je potřeba přetrpět než nastane doba vysvobození. Než se prosadí trvalý pokoj a radost.
Prorok Micheáš předpovídá v souvislosti narozením mesiáše zvláštní druh pokoje: „Silou Hospodinovou povstane a bude je pást, skvělostí jména Hospodina, Boha svého … a takový pokoj to bude: Asýrie, i když vtrhne do naší země a bude šlapat po našich palácích - postavíme proti ní sedm pastýřů a osm šlechticů lidského rodu… Před Asýrií nás vytrhne, i když vtrhnou do naší země a budou šlapat po našich hranicích.“ (Mi 5,3-5).
Vidíme, že pokoj, který přinese mesiáš, bude pokojem v době neustálého ohrožení. Že to bude velice zvláštní pokoj, který bude spočívat v tom, že Boží lid se bude schopen bránit mnohem silnějším útočníkům, které tady představuje Asyrská velmoc. Bude koho proti ní postavit, bude tady někdo, kdo se zastane a vytrhne Boží lid z této ohrožující mocnosti. Ale stejně zde stále vidíme určité ohrožení, není to dokonalý pokoj, kdy by Božímu lidu už nic nehrozilo, kdy by nemusel neustále bojovat o svou svobodu a smysluplný život.
Těch sedm pastýřů a osm šlechticů lidského rodu, kteří se postaví a budou bojovat za Boží lid, to je narážka na Davida a jeho bratry. David byl pastýřem a měl sedm starších bratrů, on sám byl osmý v řadě. Byl tím nejmladším, tím posledním, od kterého se nic moc nečekalo. Když se jeho bratři vypravili do války, David zůstal doma a pásl stáda svého otce.
Ale jednoho dne ho jeho otec poslal, aby se podíval, jak se daří jeho bratrům ve válce a David jim pomohl zvítězit tím, že porazil obrovského válečníka Goliáše. Porazil někoho, na koho si nikdo jiný netroufl. Ten nejmladší a nejmenší se stává tím, skrze kterého Hospodin uskutečňuje vítězství a záchranu svého lidu.
Proto oddíl Micheášova proroctví začíná slovy: „A ty, Betléme… ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli…“ (Mi 5,1). Slovo „nejmenší“ znamená také „nejmladší“ nebo „nepatrný“. Ten, od koho se nic velkého nečeká.
Mně se tento text proroka Micheáše zdá být velmi dobře přiléhavý k situaci Ježíšova narození, přestože se odehrálo mnoho let po té, co Asýrie ohrožovala Judské království. Ježíš je vládce, který se nenarodil v Jeruzalémě, v královském paláci, ale právě na periférii, v tom malém Betlémě. Protože ty nejdůležitější události se mohou dít často i velmi skrytě, nenápadně a vlastně obyčejně. Ježíšovo narození nezpůsobilo konec všech protivenství a nepřátelství, kterým byl Boží lid vystaven. Přesto je právě tento Betlémský rodák tím, o koho se lze opřít, na koho lze spolehnout, s kým lze zvítězit a v kom lze najít pokoj.
Jako ohrožující velmoc uvádí prorok Micheáš Asýrii. Asýrie v Bibli představuje agresívní, rozpínavou a ohrožující mocnost. Ve SZ se asyrským jménem označují také Babyloňané (Pl 5,6) nebo Peršané (Ezd 6,22). Asýrie je tedy obecnějším pojmenováním pro utlačovatele, čemuž napovídá také Micheášova zmínka o „zemi Nimrodově“ (v. 5). Jméno Nimrod v hebrejštině znamená „vzpurný“, ten, kdo se vzbouřil proti Bohu. V Genesi je Nimrod označen jako lovec (Gn 10,9), což je protikladný způsob obživy vůči pastýřovi, který o zvířata pečuje. Nimrod jako zakladatel Asýrie je biblickým prototypem agresivity, krutosti a násilí, představuje život na úkor druhých tvorů.
Zaslíbený mesiáš se narodil do světa, kde je Asýrie stále přítomná, v Goliášovi, v Herodovi, v terorismu, v technokratech násilné moci, v populistickém zastrašování, v generování nenávisti a pomsty. Porodní bolesti, ve kterých se svíjí náš svět, přetrvávají. Ale důležité je, že se narodil někdo, který i v tom všem dokáže být zdrojem pokoje. On je tím, kdo pase svůj lid v Hospodinově moci, tedy kdo se o nás stará jako dobrý pastýř o svoje svěřence. On je pro nás pokojem i v této nepokojné době. On je zároveň nadějí, že jednou tato nepokojná doba skončí a nastane pokoj bez konce.
Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Amen. (Iz 9,6)
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Nový web: https://prosec.evangnet.cz/
Mail: prosec@e
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář : 773 217 474
kurátorka: 607 605 736
prosec@evangnet.cz