L 4,1–13

L 4,1–13

Milí BaS, ke klasickým textům pro postní dobu patří evangelijní oddíl o Ježíšově čtyřicetidenním pobytu na poušti. Ježíš se po tuto dobu postil a vyhladověl. Zároveň je to doba, kdy byl Ježíš vystaven pokušením. Můžeme říct, že společným jmenovatelem všech těchto pokušení je vzdálit Ježíše jeho nebeskému Otci. V každém pokušení se ďábel snaží vytvořit odstup nebo až jakési odcizení Ježíše vůči Bohu.

V prvním pokušení si má Ježíš dokázat to, že je Božím Synem na základě zázraku, kterým si pomůže v situaci hladu. Samo o sobě by na tom patrně nebylo nic špatného, ale Ježíš nechce jednat nezávisle na Bohu. Nechce jednat ve svůj prospěch nějakým nadpřirozeným způsobem. Ve druhém pokušení odmítá přisuzovat ďáblovi úctu, neboť jen Bůh je úctyhodný, jen Bohu je možno vyjadřovat úctu klaněním. A ve třetím případě Ježíš odmítá testovat zaslíbení o Boží ochraně a pokoušet tak Boha.

My můžeme být pokoušeni, nebo sváděni v jiných oblastech. Můžeme být pokoušeni k tomu, abychom udělali něco zlého. Můžu být např. pokoušen k tomu, aby neříkal pravdu a vytvářel tak o sobě lepší obraz, nebo abych byl nevěrný své partnerce a svým závazkům, nebo abych ukradl něco, po čem toužím a na co nemám peníze, nebo abych manipuloval druhými lidmi ve svůj prospěch, abych dal průchod destruktivnímu hněvu a někomu tak ublížil, abych druhé lidi pomlouval, nebo abych propadl strachu, zahořklosti, beznaději a vzdal snahu o dobro.

Ale v případě Ježíšových pokušení nejde o zlákání k něčemu takovému. Nejde o žádný zločin nebo přečin na morální rovině. Ve všech třech případech je Ježíš pokoušen k tomu, aby nezůstal věrný svému poslání, které má od Boha, aby nešel cestou nastoupenou při křtu v Jordánu, cestou, na jejímž konci stojí kříž.

Ďábel pokouší Ježíše v tom, aby si získal na svou stranu lidi tím, že bude divotvůrce, že bude mít politickou a vojenskou moc, že bude mít slávu a mimořádnou Boží ochranu. Tím by Ježíš získal davy následovníků, stal by se slovutným mistrem, měl by ve své moci všechna království země. Možná by měl dokonce víc následovníků, než jich má dnes. A nemusel by při tom podstoupit cestu utrpení, cestu kříže, cestu ponížení a zoufalého volání: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Proč to, co ďábel nabízí, Ježíš tak striktně odmítá? Co je špatného na např. tom, kdyby si udělal z kamenů chleby? Jíst je přeci legitimní potřeba a Ježíš se postil 40 dní a vyhladověl. Nebo kdyby ukázal, že ho Bůh mimořádným způsobem chrání. Skočil by dolů z chrámu a všichni by viděli, že je Boží Syn, že ho Bůh zachránil. A kdyby se poklonil ďáblovi, měl by ve své moci všechna království. Všichni lidé, kteří trpí pod mocí ďábla, by rázem byli pod mocí dobrého Ježíše. Vidíme, že tady jde o hodně, proto jsou to pro Ježíše velmi reálná pokušení.

Ježíš při křtu slyšel Boží hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn.“ A ďábel na to navazuje. První a třetí pokušení začínají ďáblovými slovy: „Jsi-li Boží Syn…“ Jestliže jsi tedy Boží Syn, tak potom můžeš využívat Boží moc a Boží pomoc. Potom můžeš proměnit kamení v chleba a můžeš taky skočit z chrámu. Bylo by přeci dobré ověřit si to, že skutečně jsi Boží Syn. Že můžeš dělat mimořádné věci.

Ale Ježíš ukazuje, že být Božím Synem neznamená využívat pro sebe Boží zázračnou moc, ale respektovat Boha, poslouchat Boží slovo, jednat v souladu s Boží vůlí a nepokoušet Boha svévolnými činy. Tím je Ježíš Božím Synem, Božím milovaným Synem. Záleží mu na Bohu víc než na uspokojení jeho vlastních potřeb, víc než na tom, aby měl obdiv a slávu a moc.

Ve druhém pokušení se ďábel představuje jako ten, kdo má moc a slávu všech království. Už skutečnost, že mohl Ježíšovi v jediném okamžiku ukázat všechna království země, o jeho moci svědčí. Ďábel má sice moc, ale přesto není s to vynutit si lidské rozhodnutí. Mnozí lidé ovšem neobstojí při jeho pokušeních. Známý spisovatel a dramatik Oscar Wilde řekl: „Dokážu odolat všemu, kromě pokušení.“

Ježíš čelí pokušením slovy: „Je psáno…“ To znamená, že Ježíš chce respektovat Boží vůli, která je vyjádřena tím, co je psáno v Bibli. A proto třikrát odpovídá na ďáblova slova citátem z 5. knihy Mojžíšovi. Tady můžeme vidět, že je důležité znát to, co je psáno. Ale to samo o sobě ještě nestačí. Nejen znát, ale taky chtít podle toho jednat. Bůh nám dává Písmo proto, abychom uměli rozpoznávat jeho vůli a měli také odvahu žít podle ní. Tím jsme Božími dětmi, Boží milovaní synové a dcery.

Ale ďábel je velmi zákeřný. Když Ježíš dvakrát odpálí jeho pokušení slovy: „Je psáno…“ tak začne taky citovat Bibli a říká: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odtud dolů, vždyť je psáno…“ a cituje verše ze Ž 91.

Ten žalm je krásným zaslíbením o Boží ochraně. Evangelista Lukáš uvádí toto pokušení jako třetí v pořadí, oproti Matoušovi, který ho má na druhém místě, protože pro Lukáše je toto pokušení vygradováním ďáblovy snahy svést Ježíše z jeho cesty a dostat ho do rozporu s Bohem. Podle Lukáše je toto vrchol ďáblova pokušitelského úsilí.

Záleží ti, Ježíši, na tom, co je psáno? Dobře, je psáno, že Bůh tě ochrání: „Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen“. Proč bys neskočil z chrámu, vždyť se ti nemůže nic stát. Když jsi Boží syn, když jsi Boží dcera, tak se ti nemůže nic stát. Boží andělé tě vždycky ochrání. Je to tak psáno. Vždycky to s tebou dobře dopadne.

BaS, rozumíme síle tohoto pokušení? Tento žalm, který ďábel cituje, končí Hospodinovými slovy: „Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti.“ (Ž 91,15.16). Ďábel říká: „Jestliže jsi Boží Syn, Boží dcera, tak to s tebou musí dopadnout takto. Pochybuješ o tom, tak to vyzkoušej?“

Když Ježíš volá Boha v soužení na kříži, tak cituje jiný žalm: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ A setník, který stál pod jeho křížem a slyšel to volání, tak říká: „Ten člověk byl opravdu Boží syn“. Ježíš je Boží Syn ne tím, že ho Bůh vždycky zázračně zachrání, ale tím, že se podřizuje Boží vůli navzdory všem důsledkům, které to pro něj přináší.

Ježíš na toto pokušení ďáblovi říká, Bůh je svobodný v tom, co udělá. Nebudu ho provokovat a nutit k nějakému jednání. Nechám Bohu svobodu v tom, kdy a jak se na mně slova o jeho ochraně a pomoci naplní. Nebudu si ji nárokovat a vynucovat.

Ďábel nasadil všechny své možnosti, ale nakonec musí přiznat svou porážku – opouští Ježíše, ačkoli ve vzduchu visí: jen do příští příležitosti. Do dané chvíle. A pak pokouší Ježíšovy učedníky. Jidášovi vložil do srdce, aby Ježíše zradil. Ale taky Petr musí slyšet Ježíšova slova: „Jdi mi z cesty, satane, jsi mi kamenem úrazu…“ A cestou do Getsemanské zahrady, těsně před svým zatčením, Ježíš říká Petrovi: „Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala. Až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“

Ďábel nás pokouší, ale Ježíš za nás prosil, aby naše víra neselhala. Podobně jako neselhala Ježíšova důvěra vůči Bohu.

Pane, prosíme tě, pomoz nám, abychom během postní doby posilovali svou důvěru v tebe. Abychom si byli jisti tím, že jsme tvými dětmi, ať se s námi děje cokoliv. Abychom ti udělali prostor ve svém nitru i v tomto světě tím, že budeme hledat a činit tvou vůli. Amen.