L 4,1–13

 ¹Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti²čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl.³Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“⁴Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem.“⁵Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země⁶a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:⁷Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“⁸Ježíš mu odpověděl: „ Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“⁹Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;¹⁰vždyť je psáno ‚andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili‘¹¹a ‚na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen‘.“¹²Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého.“¹³Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.

Milí bratři a sestry,

oddíl, který se čte první postní neděli, vyjadřuje, proč postní doba trvá 40 dní. Ježíš se po tuto dobu postil na poušti. Zároveň je to doba, kdy je vystaven pokušení. Společným jmenovatelem všech Ježíšových pokušení je vzdálit se Bohu, nejednat v souladu s jeho vůlí. Všechna tři pokušení mluví o vytvoření odstupu vůči Bohu: jednat nezávisle na Bohu (první pokušení), přisuzovat ďáblu úctu, kterou má jen Bůh sám (druhé pokušení) a používat Boží pomoc k vlastní výhodě (třetí pokušení).

My můžeme být pokoušeni, nebo sváděni k tomu, abychom udělali něco zlého. Můžu být pokoušen k tomu, aby neříkal pravdu a vytvářel tak o sobě lepší obraz, nebo abych byl nevěrný svému partnerovi, nebo abych ukradl něco, po čem toužím, abych manipuloval druhými lidmi ve svůj prospěch, abych dal průchod destruktivnímu hněvu a někomu ublížil, abych druhé lidi pomlouval, nebo abych propadl strachu, zahořklosti, beznaději atd.

Ale v případě Ježíšových pokušení nejde o zlákání k takzvanému zločinu nebo přečinu na morální nebo dokonce právní rovině. Ve všech třech případech je Ježíš pokoušen k tomu, aby nezůstal věrný svému poslání, které má od Boha, aby nešel cestou nastoupenou při křtu v Jordánu, cestou, na jejímž konci stojí jeho kříž.

Ďábel pokouší Ježíše v tom, aby si získal na svou stranu lidi tím, že bude divotvůrce, že bude mít politickou a vojenskou moc a možnost vynutit si Boží ochranu. Tím by Ježíš získal davy následovníků, stal by se slovutným mistrem, měl by ve své moci všechna království země. Možná by měl dokonce víc následovníků, než jich dnes má. A nemusel by podstoupit cestu kříže, ponížení a zoufalého volání: „Bože můj, proč jsi mě opustil“.

Proč to, co ďábel nabízí, Ježíš striktně odmítá? Co je špatného na tom, kdyby si udělal z kamenů chleby? Jíst je přeci legitimní potřeba a Ježíš se postil 40 dní a vyhladověl. Nebo kdyby ukázal, že ho Bůh chrání. Skočil by dolů z chrámu a všichni by viděli, že je Boží Syn, že ho Bůh zachránil. A kdyby se poklonil ďáblovi, měl by ve své moci všechna království. Všichni lidé, kteří trpí pod mocí ďábla, by rázem byli pod mocí dobrého Ježíše. Tady jde o hodně, proto jsou to velmi reálná pokušení.

Ježíš při křtu slyšel Boží hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn“. A na to ďábel navazuje. První a třetí pokušení začínají ďáblovými slovy: „Jsi-li Boží Syn…“. Jestliže jsi tedy Boží Syn, tak potom můžeš využívat Boží moc a Boží pomoc. Potom můžeš proměnit kamení v chleba a můžeš taky skočit z chrámu. Bylo by přeci dobré si to ověřit, že jsi Boží Syn. Že můžeš dělat mimořádné věci.

Ale Ježíš ukazuje, že být Božím Synem neznamená využívat pro sebe Boží zázračnou moc, ale respektovat Boha, poslouchat Boží slovo, jednat v souladu s Bohem a nepokoušet Boha svévolnými činy. Tím je Ježíš Boží Syn, Boží milovaný Syn. Záleží mu na Bohu víc než na uspokojení vlastních potřeb, víc než na tom, aby měl obdiv a slávu a moc.

Ve druhém pokušení se ďábel představuje jako ten, kdo má moc a slávu všech království. Už skutečnost, že mohl Ježíšovi v jediném okamžiku ukázat všechna království země, o jeho moci svědčí. Ďábel má sice moc, ale přesto není s to si vynutit lidské rozhodnutí. Někteří lidé, jako Adam nebo Izrael na poušti neobstojí při jeho pokušeních, ale jiní, jako Job a Ježíš, obstojí.

Ježíš čelí pokušením slovy: „Je psáno…“ Chce respektovat Boží vůli, která je vyjádřena tím, co je psáno v Bibli. A proto třikrát odpovídá na ďáblova slova citátem z 5. knihy Mojžíšovi. Tady můžeme vidět, jak je důležité znát, co je psáno. Ale to samo o sobě ještě nestačí. Nejen znát, ale taky chtít podle toho jednat. Vědět, že Bůh dává Písmo proto, abychom uměli rozpoznávat jeho vůli a žili podle ní. Tím jsme Božími dětmi, Boží milovaní synové a dcery.

Ale ďábel je velmi zákeřný. Když Ježíš dvakrát odpálí jeho pokušení slovy: „Je psáno…“ tak začne taky citovat Bibli. Verš deset: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odtud dolů, vždyť je psáno…“ a cituje verše ze Ž 91.

Ten žalm je krásným zaslíbením o Boží ochraně. Evangelista Lukáš uvádí toto pokušení jako třetí v pořadí, oproti Matoušovi, který ho má na druhém místě, je pro Lukáše toto pokušení vygradováním ďáblovy snahy svést Ježíše z jeho cesty a dostat ho do rozporu s Bohem. Podle Lukáše je toto vrchol ďáblova pokušitelského úsilí.

Záleží ti, Ježíši, na tom, co je psáno? Ok, je psáno, že Bůh tě ochrání: „Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen“. Proč bys neskočil, vždyť se ti nemůže nic stát. Když jsi Boží syn, Boží dcera, tak se ti nemůže nic stát. Boží andělé tě vždycky ochrání. Je to tak psáno. Vždycky to s tebou dobře dopadne.

Rozumíme síle toho pokušení? Tento žalm končí slovy: „Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti (Ž 91,15.16). Ďábel říká: Jestliže jsi Boží Syn, Boží dcera, tak to s tebou musí dopadnout takto. Pochybuješ o tom, tak to vyzkoušej.

Když Ježíš volá Boha v soužení na kříži, tak cituje jiný žalm: „Bože můj, proč jsi mě opustil.“ A setník, který stál pod jeho křížem a slyšel to volání, tak říká: „Ten člověk byl opravdu Boží syn“. Ježíš je Boží Syn ne tím, že ho Bůh zázračně zachrání, ale tím, že se podřizuje Boží vůli navzdory všem důsledkům, které to přináší.

Ježíš na toto pokušení ďáblovi říká, Bůh je svobodný v tom, co udělá. Nebudu ho provokovat a nutit k nějakému jednání. Nechám Bohu svobodu v tom, kdy a jak se na mně slova o jeho ochraně a pomoci naplní. Nebudu si ji nárokovat a vynucovat. 

Ďábel nasadil všechny své možnosti, ale nakonec musí svou porážku dát najevo i tělesně: opouští Ježíše, ačkoli ve vzduchu visí: jen do příští příležitosti. Do dané chvíle. A pak pokouší Ježíšovy učedníky. Jidášovi vložil do srdce, aby Ježíše zradil. Ale taky Petr musí slyšet Ježíšova slova: „Jdi mi z cesty, satane, jsi mi kamenem úrazu…“ A cestou do Getsemanské zahrady, těsně před svým zatčením Ježíš říká Petrovi: „Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala. Až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“

Ďábel nás pokouší, ale Ježíš za nás prosil, aby naše víra neselhala. Podobně jako neselhala jeho důvěra vůči Bohu. Důvěra Božích Synů a Božích dcer.

Pane, prosíme tě, pomoz nám, abychom v nadcházejících 40 dnech postní doby posilovali svou důvěru v tebe. Abychom si byli jisti tím, že jsme tvými dětmi, ať se s námi děje cokoliv. Abychom ti udělali prostor ve svém nitru i v tomto světě tím, že budeme hledat a činit tvou vůli. Amen.