L 2,21
L 2,21
Milí bratři a sestry,
otevřel se nový rok a každý jsme do něj vstoupili v jiném rozpoložení, s odlišnými představami, danými naší osobní situací. V každém případě všechno, co je nové, má zvláštní kouzlo. Je to kouzlo očekávání a představ o tom, jaké to nové bude. Jaký bude tento rok? Co všechno přinese? Zatím ještě většinou prázdné stránky našich diářů čekají, co do nich vepíšeme, jak si zorganizujeme darovaný čas, jak jej využijeme.
Církevní tradice vkládá na počátek občanského roku svátek, který je v našem evangelickém prostředí poměrně málo známý. Je to svátek jména Ježíš. Včera uplynulo osm dní od prvního svátku vánočního, kdy se slaví Ježíšovo narození a na 3. ledna pak připadá svátek jména Ježíš. Osmý den po narození se konala a dodnes koná u Izraelských chlapců obřízka a chlapec dostává při této příležitosti jméno. Musí to být právě osmý den, ani dříve, ani později. Tak to stanoví Boží přikázání dané už praotci Abrahámovi: „Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán…“ (Gn 17,12).
Osmička je v této souvislosti důležité číslo. Osmý den přesahuje běžný časový cyklus, kterým je sedmidenní týden. Osmý den znamená nový cyklus. Kdo po svém narození přestál sedm dní svého života, vchází do dne osmého, kterým v jeho životě začíná nový rozměr. Je to podobné jako u hudební stupnice. Osmý tón se znovu vrací k tónu základnímu, prvnímu, je však o oktávu výš, je ve vyšší úrovni. Osmým dnem začíná něco nového, co dosahuje vyšší úrovně. Je to něco nesamozřejmého, co tu taky nemuselo být.
To, že je začátek nového roku spojený s osmým dnem Ježíšova příběhu, se dnem, kdy byl obřezán a dostal jméno, to pro nás představuje určitou příležitost. Můžeme prožívat začátek nového roku jako čas, kdy do naší každodennosti vstupuje nová síla a naděje, která plyne z pokračujícího Ježíšova příběhu. Osmý den po narození dostal Ježíš své jméno. Jsme tedy pozváni k tomu, abychom nový rok začínali v Ježíšovu jménu. Nový rok je také nový cyklus, ten starý se uzavřel a my jdeme do nového a jdeme do něho s Ježíšem.
Pro nás to znamená, že na začátku roku dostáváme novou příležitost. Naše pozornost je díky časovému propojení mezi novým rokem a obřízkou osmý den po jeho narození soustředěná na Ježíše. Na něho se máme na začátku nového roku orientovat. Jméno „Ježíš“ představuje zacílení toho, co je nyní před námi. Toto jméno také vyjadřuje Boží záchrannou akci. Toto jméno totiž v hebrejštině znamená: „Hospodin zachraňuje.“ Jméno Ježíš nám říká, že Hospodin podniká všechno pro to, aby nás zachránil z moci a důsledků našich hříchů. Pomáhá nám narovnat to, co je v nás pokřivené. Přináší nám naději tam, kde převládá zmar a rezignace.
Událost Ježíšovy obřízky do počátku našeho roku vtahuje také události o hodně starší než je Ježíšovo narození před osmi dny. Smíme přitom pro sebe objevit jako nosné a zavazující příběhy Ježíšovy bible. Je to především příběh o devětadevadesátiletém Abrahamovi, kterému byla obřízka přikázána. Abrahámovi došly síly věřit, že se ještě potká s životodárnou a nadějnou Boží mocí. Přestal vyhlížet naplnění Božích slibů uprostřed svých dní. Zůstal pohlcen bezperspektivností svého údělu a bezmocí svého stáří.
A přece, navzdory své vyhaslosti, zjišťuje, že nepřestal být pozemským partnerem Hospodinova slavného projektu, který mu Bůh ohlásil: „V tobě budou požehnány všechny národy země.“ (Gn 12,3). O nás evropských křesťanech se nejednou říká, že jsme vyhaslí, ve víře vyčerpaní, duchovně málo přitažliví a to i přesto, že za sebou máme mohutnou tradici. Ale ono to tak vlastně v určitém smyslu bylo i u starého Abrahama.
Hospodin si nevyvolil perspektivní partu nadšených mladíků a schopných krasavic s nejlepším manažerským záměrem, ale neplodného starce a jeho starou ženu. Hospodin tohoto starce povolal, aby vykročil do neznámé budoucnosti.
A když Abrahamovi při mnohaletém putování zase jednou došly síly, neodkopl ho, ale uzavřel s ním smlouvu, aby bylo jasné: To, co jsme si na té dosavadní cestě slíbili a řekli, platí, i když ti utíkají léta a docházejí síly. Budoucnost stvořená a darovaná ode mne tě nemine. A na znamení, že je to projekt stále závazný a trvalý, Abraham slyší: „Osmého dne bude každý příslušník těch zatím nepočatých a nenarozených pokolení obřezán.“
Když se pak narodil Ježíš, narodil se, aspoň podle evangelisty Lukáše, jako nečekané pokračování toho starého příběhu a stále ještě nedokončeného Božího projektu. Jako nenadálé rozeznění slov života navzdory lidské vyhaslosti. Jako nenadálé ztělesnění věrnosti Hospodinovy navzdory lidské neschopnosti ve víře aktivně pokračovat.
A když je Ježíš podle toho starobylého ustanovení, daného Abrahámovi, obřezán, stává se jedinečným partnerem Hospodinova záměru i téhle smlouvy. Koukejte, zase znova je jasné: Můžete počítat s věrností toho, který vás na tohle putování pozval! A připustit si to v momentě, kdy dopadá tíha všednosti, může té všednosti dát podivuhodnou čerstvost. A našemu žití nečekanou perspektivnost.
Začínat nový rok s Ježíšovým jménem znamená začínat ho s hlubokým přáním, aby toto jméno bylo předznamenáním pro každý den, týden a měsíc, které jsou před námi. O to prosíme, když zpíváme píseň: „Ve jméno Krista doufáme, neb v něm své spasení máme“ (Ez 244). Budeme ji zpívat po kázání.
Na počátku nového časového úseku našeho života není nějaká ideologie nebo soubor myšlenek. Křesťanství začíná setkáním s konkrétním člověkem Ježíšem, s jeho slovy a skutky lásky, s jeho přátelstvím, sdílením a odpuštěním. To je zkušenost prvních křesťanů, zkušenost, kterou všichni sdílíme: Po setkání s Ježíšem se mění naše životy. O tom vyprávěli Ježíšovi učedníci, lidé nemocní, zavržení, hříšní, či naopak povýšení a mocní. Ti všichni vyprávěli o tom, jak se po takovém setkání změnil jejich život. A podobně i my. Ježíš je pro nás tím, co vyjadřuje jeho jméno - Hospodin zachraňuje.
A i my neseme jeho jméno, neseme zvěst o Hospodinově záchraně. Jsme těmi, kdo vyznávají jméno Ježíše Krista, jsme těmi, kdo s ním žijí a věří, že s ním budou i ve smrti a dokonce i po ní. Vyznáváme, že on stojí na počátku všeho podstatného v našem životě. On dává našemu životu obsah, nadějný rozměr a zaměření.
Bratři a sestry, jako křesťané se společně přiznáváme k Ježíši Kristu. Začínáme s ním také nový rok. S ním se pouštíme do další etapy svého života. Prosme o to, aby Ježíšovo jméno bylo předznamenáním pro každou stránku našich kalendářů, každé naše plánování a rozhodování. Abychom se ve všem spolehli na to, co sděluje Ježíšovo jméno, totiž že Hospodin zachraňuje. Ježíš je počátek, ale i konec všeho. Alfa a omega. A pokud je s námi na počátku nového roku, smíme mít naději, že s námi bude i na jeho konci.
Na začátku roku ti, Pane, děkujeme za tvého Syna, Ježíše Krista, ve kterém jsme poznali tvou lásku a blízkost. Prosíme, ať dobrá zpráva o něm nás provází, posiluje a motivuje ke sdílení víry a naděje s těmi, kteří tvoří součást našich životů. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz