L 19,28-40

²⁸Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. ²⁹Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků ³⁰a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! ³¹Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ‚Pán je potřebuje.‘“ ³²Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. ³³Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ ³⁴Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ ³⁵Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. ³⁶A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. ³⁷Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. ³⁸Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ ³⁹Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“ ⁴⁰Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ 

Milí bratři a sestry,

oddíl z Lukášova evangelia pro dnešní neděli začíná takto: „Po těch slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma“. Když se podíváme, po jakých slovech, zjistíme, že jsou to slova Ježíšova podobenství o králi, který se vypořádal s těmi, kdo nechtěli, aby byl jejich králem. Tento král říká: „Mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“ Tím podobenství končí a Ježíš pak pokračuje v cestě do Jeruzaléma a zástup, který ho provází, volá: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově.“ Ve volání lidí je slyšet touha po příchodu požehnaného krále, který přináší od Boha pokoj a slávu.

Domnívám se, Ježíš schválně v podobenství vykresluje negativní obraz despotického krále, aby si lidé, kteří chtějí mít Ježíše za krále, uvědomili, že on kraluje jinak. Není králem svou mocí a silou, ale svou službou a svou oddaností Bohu. Prosazuje Boží království ne vnější silou, ale jaksi zevnitř, proměnou lidských životů.

Ovšem Ježíšova velikost se v tomto oddíle projevuje také podivuhodným poznáním. Říká učedníkům, co mají udělat a s čím se při plnění tohoto úkolu setkají: „Najdete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl… přiveďte je.“ Nyní se mají naplnit slova proroka Zachariáše o mesiášském králi, který vjíždí do Jeruzaléma na oslátku (Zach 9,9n). Tato scéna je naprosto neobvyklá. Předtím Ježíš nikdy nejel na nějakém zvířeti. Celá událost je znamením: Ježíš přijíždí jako král pokoje, který nechce vstoupit do Božího města na koni jako někdo mocný, ale na zvířeti, kterého užívali chudí lidé. Neprosadí se vojenskou mocí, kterou ve starověku představovala především jízda. Chce být králem pokoje, který jede na oslátku.

Vyslanci shledávají, že se všechno odehrává tak, jak jim to bylo oznámeno díky mimořádnému Ježíšovu poznání. Když oslátko odvazovali, ptali se jich jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Majitelé oslíka přirozeně zasahují do děje. Pro Lukáše to však znamená, že se naplňuje, co Ježíš předpověděl. Učedníci odpověděli: „Pán ho potřebuje“. Nic víc, žádné další vysvětlování, kdo je tím Pánem a kdy oslíka vrátí, není potřeba.

Představte si, že byste si nechali před domem zaparkovanou svoji škodovku z osmdesátých let, klíčky necháte v zapalování, protože jdete jenom zavřít vrata od garáže, a vtom přijdou nějací dva mladíci, sednou si do vašeho auta a chtějí s ním odjet. Na dotaz „co to děláte?“ by vám jen řekli, že Pán ho potřebuje, a odjeli by. A vám to nepřijde nijak divné, vždyť přece Pán ho potřebuje.

Z tohoto podivuhodného způsobu opatření oslíka je patrné, jak byl Ježíš mnohými lidmi vnímán. Pán je Ježíšův titul, je to vyznání, které mu přisuzuje svrchovanou autoritu. Ježíš je Pán. On rozhoduje. A učedníci mají příležitost, aby při půjčování oslíka učinili toto vyznání. Tato skutečnost umlčí všechny další otázky pánů oslíka. Učedníci pak mohou vykonat bez zábran svůj úkol, argument „Pán ho potřebuje“ je dostatečný.

O Ježíšovi tedy lidé věří a vyznávají, že je požehnaný král, vyslaný od Boha a také, že je Pán. V Ježíšově průvodu jdou lidé, kteří viděli mocné činy, které Ježíš učinil. Jdou s ním ti, kteří se dávají do služeb jeho díla spásy. V Ježíšovi poznávají mesiášského krále a Pána. Dovedu si představit, že tam jsou lidé, které Ježíš uzdravil a nasytil a také lidé, kterým byly odpuštěny hříchy, jako třeba Zacheus. Tito lidé tuší, že se k něčemu schyluje, protože Ježíš se blíží k Božímu městu, kam v tu dobu také přichází mnoho poutníků oslavit velikonoce. Je to ta nejlepší příležitost k tomu, aby byl Ježíš veřejně provolán králem a ujal se Davidova trůnu.  

Provolání za krále, kterému by se patrně Ježíš za jiných okolností bránil, je v tuto chvíli Ježíšem přijato. Farizeové, kteří také tvoří součást jeho zástupu, ovšem Ježíše varují, snad z obav před sporem s římskými úřady. Ježíš by měl učedníkům zakázat toto volání, vždyť je to politická provokace. Mohlo by to vyvolat tvrdý střet s vládnoucí mocí. Farizeové Ježíše přitom oslovují „mistře“, to znamená, že se také považují za jeho učedníky. Ale jsou opatrnější, nepodléhají takovému nadšení, které je však zároveň pro Ježíše značně ohrožující. Vzpomeňme si, že Ježíš bude za pár dní odsouzen údajně proto, že se vydával za krále Židů.

Ježíš však odmítá požadavek farizejů k opatrnosti a říká, že teď je doba vhodná k takovémuto vyznání. Tajemství jeho osoby a poslání zůstává sice zahaleno mnoha lidovými představami o tom, jak má jednat mesiášský král, ale nastává okamžik rozhodnutí. Důsledně pro Ježíše nebo důsledně proti němu. Učedníci brzy začnou s obtížemi poznávat vnitřní souvislost mezi Ježíšovým postavením Pána, krále a mesiáše na jedné straně a jeho utrpením a smrtí na straně druhé. Jestliže by ale teď neměli mluvit a vyznávat, že Ježíš je pro ně svrchovanou autoritou, bude později křičet kamení zničeného města Jeruzaléma. Kámen, který nezůstane na kameni, bude svědčit o tom, že Boží město nepoznalo čas, kdy se Bůh k němu sklonil. A Ježíš ví, že se to stane, stejně jako ví už před svým vjezdem do Jeruzaléma, co jej tam čeká.

Svým učedníkům dal zatušit, že to ví, když předpověděl události, které se staly kolem půjčování oslíka. Tyto možná triviální předpovědi, kdy učedníci „nalezli vše, jak jim řekl“, zároveň ukazují, že Ježíš přesně ví, do čeho jde, ví, co jej čeká, a dobrovolně se ztotožňuje s Boží cestou, která vede utrpením a smrtí.

Milé sestry a milí bratři, květnou nedělí začíná Svatý týden. Po celou postní dobu jsme se připravovali na svátky Kristovy smrti a vzkříšení. A dnes v tom můžeme pokračovat tím, že se přidáme k vyznání, že Ježíš je náš Pán. Chceme mu jít vstříc celým svým životem.

Prosme proto: Rozmnož, Bože, naši víru, ať s radostí jdeme za svým králem Kristem a jednou ať s ním vstoupíme do věčného Jeruzaléma. Tys nám jej, Bože poslal a on se pro nás ponížil a byl poslušný až k smrti kříže. A proto prosíme: dej, ať také my za všech okolností hledáme a konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli také účast na jeho vzkříšení. Amen.