L 19,1-10 (Ekumenická bohoslužba v Budislavi 1. 11. 2009)

Texty: Ab 2,1-4; Ž 32,1-7; 2 Te 1,1-4 a 11-12; L 19,1-10

Milí bratři a sestry,

máme před sebou známý příběh, který je zarámován motivem hledání. Na jeho začátku se dovídáme, že Zacheus hledá možnost, jak vidět Ježíše, protože se touží dozvědět, kdo Ježíš je. Na konci slyšíme, že Ježíš přišel, aby hledal a zachránil ztracené.

Celé Ježíšovo poslání je v Lukášově evangeliu shrnuto jako hledání ztracených a jejich navracení k Bohu. Zecheus je příkladem tohoto Božího hledání a nalézání ztraceného člověka. Zacheus je zvědavý, ale zároveň si chce ponechat nadhled a odstup. Ta zvláštní směsice zájmu i plachosti, pocitů viny a jakési nepatřičnosti jej vede k tomu, že vylezl na strom. Byl malé postavy a ostatní lidé, pro které je hříšník, by ho do první řady při vítání Ježíše jistě nepustili. Ale jemu to asi nevadí. Vyleze na strom a zůstane ve skrytu fíkového listí a sám nepozorován všechno dobře uvidí.

Ekumenická bible říká, že strom, na který Zacheus vylezl, byla moruše. V řeckém textu je uvedena sykomora, což je druh fíkovníku. To mně připomnělo jednu známou scénu z 3. kap. 1. knihy Mojžíšovi. Adam a jeho žena pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, otevřely se jim oči a oni poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Člověk, který se ukrývá za fíkovými listy, který prožívá odcizení a je si vědom své viny. Stydí se. Ale Bůh je ten, kdo ho hledá a volá na něho: „Adame, kde jsi?“.

Podobně Ježíš zavolá: „Zachee, pojď rychle dolů“. „Vystup ze svého úkrytu, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ Ježíš Zachea oslovil jeho jménem a překvapil ho tím, že chce vejít pod jeho střechu. Zacheus, který hledal Ježíše z nějaké zvědavosti a sám chtěl zůstat inkognito, je Ježíšem nalezen a zachráněn ze svého odcizení. Ježíš musí věnovat svoji pozornost Zacheovu hledání, jeho skryté touze po poznání Ježíše. Musí ten den zůstat v jeho domě.

Líbí se mně ta naléhavost, se kterou je zde vyjádřeno, že tito dva se musí setkat tváří v tvář. Na Zacheovi je sympatická jeho vynalézavost – vylezl na strom jako nějaký kluk. A jeho jméno, které Ježíš zná a kterým ho oslovuje – Zacheus, hebrejsky Zakaj, znamená „čistý“, „nevinný“. Ačkoli byl Zacheus kvůli svému zaměstnání u všech svých soukmenovců v opovržení, byl všemi považován za hříšného člověka, nese jméno, které vypovídá o jeho čistotě.

A Ježíš o něm nakonec veřejně prohlásí, že je on syn Abrahamův. To znamená, že pro něj platí všechna ta zaslíbení, která Bůh dal Abrahamovi a jeho potomkům. Když se měl Ježíš narodit, Maria velebila Boha za to, že se „ujal svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil Abrahamovi a jeho potomkům navěky“ (1,54.55). A v příběhu vrchního celníka Zachea je toto Boží milosrdenství dobře patrno. Zacheus, který je pro všechny ostatní hříšný člověk, se u Ježíše setká s bezvýhradným přijetím. Ježíš musí zůstat v jeho domě, jakoby nemohl jinak a to přesto, že Zacheus nekřičí jako slepý žebrák u cesty. Není neodbytný jako matky, které žádají o požehnání pro své děti. Naopak Zacheus chtěl zůstat v pozadí. Netroufá si ani Ježíše oslovit. Necítí se hoden. A přesto Ježíš nemůže minout hříšného člověka ukrytého za fíkovým listím.

Zacheus má z této Ježíšovi vstřícnosti, z nabídky jeho společenství, obrovskou radost. „Rychle slezl a s radostí jej přijal.“ A nikdo mu nemusí říkat, co má dělat, sám vypovídá o tom, jak jej setkání s Ježíšem proměnilo: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Zacheus je zachráněn ze svého sobectví, ze své hrabivosti a z odcizení, které tento styl života způsobuje.

Prohlašuje, že se dělí s potřebnými. A není to z jeho strany nějaké jednorázové gesto. On už tak jedná, ne že bude dávat, někdy do budoucna, ale jde konstatování Zacheova současného stavu štědrosti, který nastal tím, že jej Ježíš přijímá, neštítí se ho, nazývá ho jeho jménem a nabízí mu společenství. Zacheus to s radostí přijímá a v tomto okamžiku nastala jeho proměna. Ježíš dvakrát říká, že to podstatné se děje právě „dnes“: „Dnes musím zůstat v tvém domě… dnes přišla spása do tohoto domu“. Dnes je pro Zachea den spasení.

Ježíš přijímá ztracené a oni přijímají jeho. A tak se děje jejich spása. Tak se děje bratři a sestry také naše spása. Nás, kteří jsme někdy taky takoví Zacheové. Ukrytí pro své hříchy za fíkovými listy a přece s touhou po přijetí, po setkání s Ježíšem. Ale mnoho okolností nám nedovoluje jít Ježíšovi vstříc, možná naše viny, ostych, možná i lidé kolem nás. A tak zůstáváme kdesi v úkrytu, v odstupu, pouze jako pozorovatelé. Ovšem jen do té chvíle, než se k nám přiblíží Ježíš, který o nás ví, který nás hledá, zná nás jménem, chce s námi mít společenství a touží po našem přijetí.

Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat ve tvém domě. Amen.