L 17,20–21

²⁰Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ²¹ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“

Milí přátelé, bratři a sestry,

„kdy přijde Boží království (BK)?“ To je otázka, kterou dostal Ježíš od farizeů. Ta otázka je dost zvláštní. V Talmudu, který shrnuje učení farizeů, je výrok, že „tři věci přichází nečekaně – mesiáš, nález a škorpión“. A protože BK nastane s příchodem mesiáše, nelze přesně říct, kdy se to stane. Takže někteří vykladači se domnívají, že je ta otázka – kdy přijde BK? – vůči Ježíšovi spíše provokací, že nemůže být míněna vážně, neboť nelze říct, kdy BK přijde. To nikdo z lidí neví. Kolem Ježíše se ovšem šíří mesiášské očekávání. BK je blízko. Už prosakuje.

Ježíš jim mohl odpovědět, že BK je blízko, že přijde už brzy. Mnohé tomu nasvědčuje, vždyť i malomocní jsou uzdravováni. Předchozí příběh v Lukášově evangeliu je právě o tom, jak Ježíš uzdraví deset malomocných (L 17,11–19). Rabíni měli rozdělené zázraky do dvou skupin. Do první skupiny patřily zázraky, které mohl udělat kdokoli, kdo byl obdařen Božím Duchem. Druhou skupinu tvořily tzv. „mesiášské zázraky“, které může udělat jen mesiáš, až přijde. A Ježíš dělal zázraky, které patřily do obou skupin.

Uzdravení malomocného patřilo do kategorie mesiášských zázraků. To mohl podle pojetí rabínů udělat jen mesiáš. A Ježíš jich uzdraví hned deset najednou. Ježíš tedy udělal naráz deset mesiášských zázraků, podal v jednom okamžiku deset důkazů o tom, že mesiáš je tady, že BK je už přítomné. A farizeové na to zareagují tak, že se ho ptají „kdy přijde BK?“ Ježíš by mohl odpovědět podobně, jako kdysi Janu Křtitelovi ve vězení, kterému nechal vzkázat: „malomocní jsou očišťováni“ (L 7,22), to je přece jasný důkaz, že mesiáš už je tady, že BK už přišlo. Ale Ježíš to takto neudělá, říká jim ovšem něco velmi podobného. BK je mezi vámi.

Pojďme si ještě trochu upřesnit, co to BK vlastně je? Pojďme o tom chvilku společně přemýšlet. BK vzniká příchodem Boží stvořitelské a osvobozující moci. Je to Boží panování v lidském životě a ve světě. Je to Boží vůle, která když si najde cestu k lidem a prosadí se např. ve vztazích mezi lidmi, tak potom nastává BK. Doc. Mrázek nám na fakultě říkal, že když někomu odpustíme a on to odpuštění přijme, tak jsme ho vzali na výlet do BK. Tam, kde jeden druhého chápe, respektuje, miluje, odpouští mu, žije pro něho, tam pokračuje dílo Ježíše Krista a tam tedy přichází ke slovu Boží kralování.

BK se projevilo především v tom, jak Ježíš sytil zástupy lidí, jak vyháněl démony, odpouštěl hříchy, uzdravoval, a to dokonce i malomocenství, tedy BK začalo v Ježíšových činech. Tam se zřetelně ukázala a prosadila Boží vláda. Ale farizejové to jakoby nechtěli uznat, nechtěli to vidět, a proto se ptají, kdy BK přijde? Kdy to už konečně nastane? Proto někteří vykladači slyší v této otázce provokaci, narážku na to, že BK zatím nepřichází, že se kolem Ježíše nic zásadního neděje. Neděje se nic, co by odpovídalo jejich představě BK, protože to nechtějí vidět.

Vždyť svět je v podstatě stále stejný, lidé jsou dobří a zlí, rodí se a umírají. Kdy zavládne spravedlnost a pokoj, kdy bude Bůh plně vládnout a všichni lidé ho budou poslouchat a všem se bude dobře žít. Kdy nastane skutečná Boží vláda mezi lidmi? Ta otázka svědčí o tom, že pořád není vše tak, jak má být, že stále vyhlížíme nějakou změnu poměrů od Boha, že má přijít něco zásadně nového a být odstraněno všechno to zlé.

A Ježíš na to říká: „BK nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat.“ BK nemá žádný jízdní řád, podle kterého by se dalo určit, kdy k nám přifrčí. Neexistuje nějaký soubor pozorovatelných znamení, jakýchsi vnějších ukazatelů, podle kterých se dá poznat, že BK už přichází. My bychom si to tak někdy přáli mít, aby se dalo jasně říct, děje se to a to, aha, tedy BK už je blízko. Nastala krize, tak už to nemůže být daleko. Někdy to je vnímáno podle schématu „čím hůř, tím blíž“. Čím horší poměry na světě panují, tím blíž je BK, protože takhle to už dál nemůže dlouho pokračovat. Ale Ježíš říká, takhle se příchod BK nedá vypozorovat.

BK také není nějaká lokální záležitost, není to tak, že někde už BK je a někde ještě není. BK totiž není nějaké území, kde vládne Bůh jako král a vedle, v sousedství je zase říše jiného panovníka. My máme království spojené s prostorovými představami. Dřív se tady říkalo „České království“ a teď je tady Česká republika a vedle zase bylo Polské království atd. Ale takto se o BK uvažovat nedá. Nedá se říci „Hle, je tu nebo je tam. Vždyť BK je mezi vámi!“

To, že BK je mezi lidmi vyjadřuje především něco důležitého o Bohu. Náš Bůh je Bůh blízký. Dnešní svět není světem převážně ateistickým. Většina lidí Boží existenci přímo nepopírá. Je spíše přesvědčena, že Bůh je někde daleko, nahoře – ve svém nebi, ve svém ráji, ale ve světě, mezi lidmi přítomen není. Bohužel mnohdy i lidé věřící zastávají názor, že Bůh přebývá ve svém dalekém Ráji a očekává nás, až se s ním setkáme po smrti, „tam někde nahoře“. Ale tento pohled na Boha je pokřivený.

BK není něčím, co by se týkalo jen vzdálené budoucnosti, co by s naší prožívanou současností nesouviselo. Ono je přítomné a jde jen o to, zda jeho blízkost, jeho aktuálnost přijímáme a prožíváme, zda naplňuje naše životy, naše vztahy. Zda připustíme, že je mezi námi. A je nesmírně zajímavé, že tato slova – BK je mezi vámi – říká Ježíš farizeům. Ne svým učedníkům, k těm mluví hned následně (od verše 22), ale svým odpůrcům.

Přítomnost Božího království ovšem není něčím nehybným, statickým, není pasivním vychutnáváním nekonečné blaženosti, nýbrž znamená pozvání ke spoluúčasti na Božím díle – snad můžeme dokonce říci, že BK je vnoření či vtažení do Boží aktivní přítomnosti, a tedy plné nasazení pro dobro, pro prosazování a uskutečňování Božích zájmů už na tomto světě.

Za důležité považuji, že ta Ježíšova věta nezní: „BK je u tebe nebo v tobě.“ Ježíš říká: „BK je mezi vámi!“ A aby něco mohlo být mezi, musí u toho být alespoň dva. Dva nebo tři. Království Boží není nic individuálního, není to věc k soukromé spotřebě. BK je tam, kde se sejdou alespoň dva, je přítomno ve vztahu, ve vztazích, v tom „mezi“.

BK člověka neizoluje a nežene ho do samoty, do ústraní, kde by si každý z nás vychutnával to své královstvíčko, ale přivádí lidi dohromady, k sobě, do společenství. Nás je tu dnes podstatně více než dva neb tři. A neřešíme, kde přesně je tady BK a kde už ne. KB je mezi námi. A my smíme zakoušet jeho přítomnost rozmanitým způsobem. Otázky, kde přesně je, kde není a kde by mělo být, můžeme nechat s důvěrou na Pánu Bohu. Víme, kde ho hledat, totiž všude tam, kde lidé žijí ve vzájemné lásce, všude tam, kde je mezi lidmi přítomen Boží pokoj, který se projevuje vstřícností, nadějí a odpuštěním. Neznamená to však, že bychom se měli snažit nakreslit mapu Božího království ve světě a vyznačit jeho hranice. Boží království nemá hranice. Není tu nebo tam. My smíme mít naději, že BK je mezi námi a v této naději utvářet naše vztahy. Amen.