Kol 3,17

Kol 3,17

Milí BaS,

vyslechli jsme kantátu od Ditricha Buxtehudeho, která je parafrází na verš z listu Koloským: „Všechno, cokoli mluvíte a děláte, to všechno čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ Tento verš bude také základem našeho dnešního přemýšlení nad slovy Písma.

Mluvit a jednat ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkovat Bohu Otci - to je výzva pro nás křesťany, která chce zahrnout celý náš život. Veškeré naše mluvení a jednání. To všechno má být uvedeno do souladu Pánem, kterým je pro nás Ježíš.

Podobné výzvy ve vztahu k Bohu najdeme i v židovské literatuře této doby. Patrně nejznámější a nejstudovanější Talmudický traktát, který se nazývá „Výroky otců“, obsahuje podobný výrok rabiho Jose: „Všechny tvé činy se mají dít ve jménu Božím.“ Tím „ve jménu Božím“ je myšleno - s ohledem na Boha, na Boží vůli. Člověk má neustále promýšlet své jednání se zřetelem na Boží jméno. Pro křesťany je tímto svrchovaným jménem Ježíšovo jméno. Ovšem ta představa o svrchovaném jménu, skrze které má člověk všechno činit, ta je vzata ze Starého zákona.

V bibli se setkáváme s něčím, co by se dalo nazvat „teologie Božího jména“. Jméno obecně reprezentovalo svého nositele na základě jeho jednání. Kdo žil spravedlivým životem, měl velké a respektované jméno. Kdo naopak jednal ostudně, ten znevažoval svoje jméno. Proto dobré jméno znamená víc než velké bohatství (Př 22,1) a je příjemnější než voňavý olej (Kaz 7,1; Pís 1,3).

A podobně je tomu i s Božím jménem, které je vyjádřením Boží podstaty, Boží charakteristiky. Je to souhrn všeho, kým Bůh je a co koná tím nejvlastnějším způsobem. Božímu jménu je, podle biblického pojetí, vyhrazeno místo, které v jiných kultech zaujímá kultický obraz, nějaké znázornění božstva. Hospodina ovšem nevystihuje žádný obraz, ale právě jeho jméno.

Pro nás je při tom zásadní, že Bůh spojil svatost svého jména se svým lidem. My můžeme Boží jméno svým jednáním posvěcovat (Iz 29,23), proto máme v modlitbě Páně prosbu: „Posvěť se jméno tvé...“ Ovšem Boží jméno můžeme svým jednáním také znesvěcovat, znevažovat, uvádět v opovržení (Lv 18,21; 19,21; 20,3; 21,6; Ez 36,20.22).

Byli jsme pokřtěni ve jméno Boha Otce, i Syna i Ducha Svatého. Neseme svými životy Boží jméno a neneseme ho nadarmo, jak to říká třetí přikázání: „Neneseš Boží jméno nadarmo...“ Nenosit Boží jméno nadarmo, to neznamená jen nevyslovovat je nějak nepatřičně. Nést Boží jméno znamená žít podle Božích přikázání. Výstižně to říká prorok Micheáš: „Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy.“ (Mi 4,5). My budeme chodit ve jménu Hospodina, tedy my budeme jednat podle toho, jaký je Hospodin. To, jaký je Hospodin, bude trvalým způsobem určovat naše jednání.

Autor listu Koloským převzal tento způsob biblického uvažovaní o Božím jménu a vztáhnul ho na jméno Pána Ježíše. „Všechno, cokoli mluvíte a děláte, to všechno čiňte ve jménu Pána Ježíše...“ Veškeré jednání a mluvení zahrnuje i ty běžné, všední, každodenní lidské činnosti. Právě v nich se má prokazovat to, že naším Pánem je Ježíš.

A protože dnes slavíme bohoslužbu díkůvzdání za úrodu letošního roku, hodí se nám dobře také druhá část apoštolovy výzvy: „... skrze něho děkujte Bohu Otci.“ Ježíš je zároveň prostředníkem našich díků, které předkládáme Bohu. Ježíš vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a stejně tak vzal kalich, vzdal díky a dával učedníkům. Ježíš vzdává Bohu díky za chleba a víno, které pak dává svým učedníkům. Dává jim tím sám sebe, svůj život. Ten největší dar.

Dneska děkujeme Bohu za požehnání, která jsme v uplynulém roce přijali. Můžeme také děkovat za to, že Ježíš zjevil novým způsobem Boží jméno. Už to, že Bůh dal Izraelcům poznat své jméno, je určitým způsobem Božím sebe-vydáním. U člověka je totiž stále živá touha Bohem disponovat, manipulovat, ovládat ho, a proto Bůh riskuje, když dává poznat své jméno. Ale Bůh u toho nezůstal a vložil se do lidských rukou, když poslal lidem svého syna Ježíše. On pro nás představuje vrcholné zjevení Božího jména a také trvalý důvod k vděčnosti. Amen.