Jr 38,1–13

Milí bratři a sestry,

k výběru dnešního oddílu z knihy proroka Jeremjáše mně inspiroval obraz, na který se zase budeme půl roku při bohoslužbách dívat. Prorok Jeremjáš je hozen do cisterny, ve které bylo bahno a Jeremjáš zde měl zemřít hladem nebo se postupně utopit, protože ohlašoval něco velmi nepopulárního. Vyzíval vlastně ke kolaboraci s obléhající armádou. Podrýval bojeschopnost svého národa a jeho slova byla státními úředníky vnímána jako zlo. Proto se jej snažili odstranit.

Prorok Jeremjáš ale nemůže říkat něco jiného, protože Hospodinovo slovo je v jeho srdci jako hořící oheň. Jeremjáš o tom o něco dříve říká: Sotvaže promluvím, úpím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. Řekl jsem: „Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit“, avšak je v mém srdci jako hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu. (Jr 20,8n)

Role proroka, který vyřizuje Hospodinovo slovo, je nesmírně těžká a náročná, protože to, co říká, vzbuzuje nelibost a silný odpor. Uvědomil jsem si na tom, jak je těžké říct něco nepopulárního, něco, co nechce být slyšeno. Říct něco, co vzbudí nelibost a hněv, který se obrátí proti tomu, kdo něco takového říká. Jeremjáš to nechce říkat, ale před Hospodinovým slovem nemůže uhnout.

Biblický úryvek, který popisuje tyto události, má dvě části. V první části (v. 1–6) se dozvídáme o plánech královských úředníků, jak proroka Jeremjáše zabít, jak se ho zbavit a rovněž o pokusu tento záměr provést. Druhá část pak popisuje Ebedmelechovu záchranou akci (v.7–13). Najde se totiž někdo, kdo jej zachrání.

Tento text bychom mohli chápat jako historickou zprávu, která spočívá na očitých svědectvích účastníků. Ale zároveň si musíme uvědomit, že hlavním cílem zde není podat úplný výčet historických událostí, ale teologický rozměr prorokova utrpení. Jeremjáš svým utrpením znázorňuje osud nevěrného Božího lidu, ale zároveň také svým utrpením pro věrnost Božímu slovu ukazuje na Ježíše Krista.

Prorok Jeremiáš byl už dříve uvězněn králem Sidkijášem, ale mohl se volně pohybovat ve vězeňském dvoře. A přitom otevřeně hovořil o budoucnosti města Jeruzaléma s vojáky a ohlašoval jim Hospodinovo slovo. Obsah těchto rozhovorů je zde zachycen dvěma Hospodinovými výroky, které Jeremiáš tlumočil jako prorok.

Hovoří v nich o dobytí Jeruzaléma a radí tomu, kdo se chce zachránit, aby přeběhl k babylónskému králi. Jeho slova vyjadřují nezměnitelnost Božího odsouzení Jeruzaléma a návod přeběhnout k Chaldejcům jako jedinou možností záchrany aspoň holého života, kterou Bůh v této situaci nabízí. Ovšem důležité je, že Jeremjášova řeč nevychází z nějaké jeho politické úvahy, on prostě říká to, co mu řekl Hospodin, na něj se odvolává a to vyvolá nehorázné pohoršení.

Podle svých odpůrců narušuje Jeremiáš bojeschopnost vojska, neboť zpochybňuje víru ve vítězství vlastního národa. Místo, aby dodával odvahu a odhodlanost k boji, tak ji bere. Říká: „Vzdejte se.“ A to je pro politické představitele jeho národa obrovská provokace, která musí být neprodleně odstraněna. Jeho smrt měla posílit upadající bojovou morálku vojáků a kázeňsky zapůsobit na celé vojsko.

S tím souvisí i zpochybnění jeho autority jako proroka. Podle svých protivníků Jeremiáš neusiluje o blaho národa, ale chce ho zničit. O blahu národa mluvili ve své válečné propagandě falešní proroci, tzv. „proroci pokoje“. Odvolávali se přitom na údajnou nedobytnost Jeruzaléma, protože Jeruzalém je Boží město a sám Bůh je chrání. Tito proroci se navíc měli i teologicky o co opřít, např. celý žalm 48 je oslavou nedobytnosti Jeruzaléma, protože v něm je chrám Hospodinův a sám Hospodin zde sídlí.

A odtud tito falešní proroci odvozovali, že nyní, v době obléhání Jeruzaléma je třeba jen vydržet a bránit se, protože Bůh je ochrání a nevydá je do rukou cizích vojsk. Proti tomuto falešnému pojetí se staví Jeremiáš svým poselstvím o zkáze Jeruzaléma.

Král Sidkijáš na nátlak dvořanů vydá Jeremjáše do jejich rukou. Králův postoj prozrazuje dvojím způsobem ubohost tohoto vladaře. Jednak se zříká vlastního rozhodování. Snad chce zakrýt svou slabost nebo si udržet mocenské postavení navzdory intrikánům. Nelze však přehlédnout, že se vzdává své odpovědnosti, a tak se proviňuje. A musíme také vzít v úvahu důsledky jeho nerozhodnosti, protože podobně jako Pilát umožnil vydat nevinného člověka krutému usmrcení.

Jeremiáše tedy vzali a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáše, která byla ve vězeňském dvoře. Spustili ho do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno, do kterého Jeremiáš zapadl. Prorokovo utrpení znázorňuje osud celého Jeruzaléma a jeho obyvatel. Obležení města nepřátelským vojskem, nedostatek jídla a všeho, co je k životu nezbytné, vzrůstající úzkost z bezvýchodné situace a nevyhnutelnost smrti. Tím vším trpí Jeremiáš jako příklad a představitel ztraceného národa. Jeho vězením je totiž směrem vzhůru se zužující cisterna, z níž nelze uniknout. Jeremiáš zde má umřít hladem nebo se utopit při postupném zapadání do odporného bahna. Tuto Jeremjášovu situaci zachycuje obraz v našem sborovém sále. Jeremjáš je zde vykreslen jako trpící služebník Hospodinův, který svým utrpením znázorňuje úděl nevěrného Božího lidu a zároveň nese Kristovi rysy.

Ale Jeremjáš nemá umřít. Záchrany se mu dostává od cizince, od etiopského služebníka v královském paláci. Jeho jméno Ebedmelech znamená v hebrejštině „služebník krále“. Je to cizinec, který byl pravděpodobně zaměstnán jako eunuch na královském dvoře. Když se dozví o hrůzném činu úředníků, spěchá ihned ke králi. Je možné, že úředníci úmyslně neinformovali krále o provedení svých plánů. Král tedy – navzdory svému souhlasu – zřejmě nevěděl o nynější prorokově smrtelné nouzi.

O skandálním počínání svých úředníků se dozvídá od člověka, který usuzuje podle práva a spravedlnosti. Etiopan odhaluje vražedný plán. Cílem tohoto plánu není zpřísnění Jeremjášovi vazby, ale kruté usmrcení tohoto zvěstovatele nepohodlného slova. Král Sidkijáš si uvědomuje důsledky svého chybného rozhodnutí. A bez váhání dává Ebedmelechovi rozkaz, aby proroka zachránil. Dvou věcí je při tom dobré si povšimnout.

Na jedné straně změnil král své smýšlení. Navzdory své hříšné povolnosti není zlý člověk, který by chtěl usmrtit proroka na základě odporu vůči Hospodinovu slovu. Po vyslechnutí Etiopana byl ochoten napravit své selhání v postavení ochránce Božího právního řádu. Na druhé straně se zdá, že jeho proměnu způsobilo Ebedmelechovo odvážné vystoupení ve prospěch práva a spravedlnosti.

Následný popis záchranné akce zdůrazňuje Ebedmelechovu obdivuhodnou opatrnost a pečlivost při vysvobozování zesláblého proroka z cisterny. Etiopanova lidskost tak kontrastuje s brutalitou prorokových protivníků z vlastního národa.

Teologické poselství úryvku umožňuje nahlédnout dva navzájem se vylučující duchovní postoje, které bychom mohli charakterizovat takto: Nabízí už samotná současná situace, ve které žijeme, klíč k porozumění Božímu zjevení? Nebo je Boží zjevení klíčem k porozumění současné situaci a v ní obsažené výzvě Božímu lidu? První postoj, který zastávají falešní proroci, když vychází z Hospodinovi samozřejmé ochrany a tím nedobytnosti Jeruzaléma, vede ke zpolitizování náboženství a k nepřátelství vůči pravému prorokovi. Druhý postoj vede k jednání v odpovědnosti před Bohem.

Jeremiášovo utrpení patří k podstatě poslání Hospodinova proroka, které se dotýká celé jeho existence. Bůh se zjevuje ve světě, který je prostoupen zlem a potřebuje vykoupení. Proto prorok jako Boží posel při plnění svého úkolu ve světě trpí. Zakouší odpor a nepřátelství, ale také záchranu, kterou zde překvapivě projevuje cizinec, příslušník sociálně nižší vrstvy černých otroků. Ebedmelech vyniká ovšem nejen smýšlením, které se opírá o právo a spravedlnost a které jej vede k zásahu u krále ve prospěch trpícího a k smrti odsouzeného Jeremiáše. Ebedmelech je také vzorem laskavého zacházení s člověkem a tímto svým jednáním svědčí o Bohu, který má soucit se svým stvořením.

Hospodine, prosíme za odvahu sdílet s lidmi kolem nás tvé slovo a tvé hodnoty a to i navzdory odporu, které v tomto světě vyvolávají. Amen.