Joz 2,1-9.15-16.23-24

Joz 2,1-9.15-16.23-24

Milí bratři a sestry,

dnes odpoledne začíná sborový tábor ve Vranicích, jehož tématem je dobití Jericha, které je popsáno v úvodních kapitolách knihy Jozue. Jsou to, dnes bychom řekli, akční příběhy, které se budou dobře ztvárňovat pomocí táborových her. Příběhy, které se dobře vypráví a pamatují, ale jejich pozornému posluchači se může vynořit řada otázek. Podívejme se dnes na první z těchto příběhů o vyslání zvědů do Jericha. Jeho dějová osnova je zřetelná. Jozue vysílá dva zvědy. Ti vejdou v Jerichu k prostitutce Rachab, která jim pomůže tím, že je ukryje na střeše svého domu a pak jim taky pomůže utéct. Nastíním nejdřív několik otázek, které se nad tímto příběhem vynořují:

Předně, proč vůbec Jozue vysílá dva zvědy? Zdá se, jako by měli projít celou zemi a přinést strategické informace (v. 1), oni však jdou jen do Jericha, ale pak říkají Jozuovi, že Hospodin jim vydal do rukou celou zemi.

Proč muselo být Jericho zcela nelítostně vyhlazeno? Proč jdou zvědové v Jerichu zrovna do domu nevěstky? A co je to za zvláštní úkryt, do kterého Rachab zvědy ukrývá? Nějaká hromada pazdeří na střeše. Proč je to vůbec zmiňováno, hraje to nějakou důležitou roli? Takovéto a podobné otázky nás mohou nad tímto příběhem napadat. Zkusíme se některým z nich nyní věnovat, ale předně zaslechnout to, co nám chce vlastně dávný vypravěč sdělit.

Vyslání zvědů je znamením, ve kterém se má ukázat budoucnost. Znamením, které upevní Jozuovo srdce, podobně jako bylo skrze znamení upevněno srdce Gedeonovo (Sd 6,17) nebo Jonatanovo (1S 14,10). Podobná znamení se nachází v Bibli častěji, orientují člověka na Boží vůli. Úloha zvědů tedy není získat strategické informace pro vojenskou akci, ale poskytnout Božímu lidu duchovní oporu, dát mu znamení, tedy svědectví o tom, že Hospodin jim připravil budoucnost. Proto, když se zvědové z úst Rachab (2,9n), stejně jako z jednání Jerišského krále (2,2n) dověděli, že na všechny obyvatele Jericha padla hrůza z Izraele, a když tuto zprávu Jozuemu donesli, bylo jejich poslání úspěšně splněno. Motiv hrůzy jako znamení toho, že nepřátelé budou přemoženi, vystupuje v Bibli častěji. Je to staré a hluboké pozorování, které platí dodnes, totiž že upřímně přesvědčený člověk se neděsí, a proto je schopen zvítězit i nad přesilou, která se ovšem bojí.

Co se Jericha týče, bylo podle archeologických nálezů nejstarší dosud známé hradbami obehnané město. Představte si, že před Izraelem stojí nejstarší ohrazené město na světě. Jeho hradby jsou tak široké, že jejich součástí jsou celé domy. Dům Rachab je vestavěný v hradební zdi. Biblické líčení ukazuje Jericho jako nedobytnou pevnost. A přesto jsou jeho obyvatelé zděšeni v důsledku pověsti, která Izrael předchází.

Jericho má naprosto klíčové postavení. Je to město zvláštního významu jako brána do celé země zaslíbené. Pro Izrael je to prvotina této země. První z toho, co ze zaslíbené země získají. Proto musí být podle ustanovení o prvotinách celé obětováno Hospodinu jako oběť prvotin. Nevěstka Rachab při tom hraje roli prvorozené, která je vykoupená. Je vykoupena svým činem víry, jak o tom svědčí list Židům: „Nevěstka Rachab věřila, a proto přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.“ (Žd 11,31)

Zvědové vchází do domu nevěstky, neboť v tomto veřejném domě patrně mohou nejlépe zachytit veřejnou náladu a mínění. Její příbytek nebyl zřejmě jen nevěstinec, ale patrně také jakási hospoda. Rachab mohla být majitelkou určitého multifunkčního zařízení, což dobře odpovídá tomu, že s ní poslové krále Jericha jednají celkem zdvořile. Hostince se odedávna považují za vynikající zdroje informací. Kombinace bezstarostného tlachání hostů a citlivých uší zvědů z nich činí vyhledávané cíle zpravodajských služeb. To by bylo dobré vysvětlení, proč jdou zvědové právě do tohoto domu. Ale souvislost je patrně ještě hlubší.

Název města Jericha lze odvodit z hebrejského označení pro „měsíc“ – jerach. Ve městě se zřejmě uctívalo měsíční božstvo. V náboženské literatuře té doby je měsíc nazýván titulem „Lampa nebes“, který zdůrazňoval jeho úlohu dárce světla v nočních temnotách. Ještě více než to, že světlo měsíce svítí v noci, však patrně lidi odedávna fascinoval jeho pohyb po obloze, spojený s mysteriózním jevem ubývání, resp. dorůstání během jednotlivých fází. Proto se mu také říkalo „Dorůstač“ a „Obcházeč“. V jednom ugaritském textu (KTU 1.24) se dokonce pojednává o sňatku měsíce a bohyně ženské sexuality. Jinými slovy: Měsíc – Jerach a jeho božská choť ztělesňovali jakési prototypy ženicha a nevěsty a jejich plodného sexuálního spojení. To je pozoruhodná souvislost s tím, že Rachab byla prostitutka – kněžka měsíčního božstva, které bylo zároveň uctíváno jako božstvo plodnosti. Ve starobylém myšlení obecně onen tajemný jev lunárních fází, zejména pak „dorůstání“ měsíce, často evokoval obraz ženského těhotenství. Jednoduše řečeno, dorůstající měsíc tenkrát lidem připomínal to, jak těhotné ženě roste bříško. Každopádně o celkově prestižním postavení lunárního boha Jeracha v rámci ostatních kanaánských bohů svědčí i jeho titul „Kníže Jerach“. Měsíční bůh byl kníže mezi bohy.

A právě plochá střecha domů, tedy místo kam Rachab ukryla zvědy, sloužila jako místo k vykonávání měsíčního kultu. Např. prorok Jeremjáš kárá nevěrné Izraelce, kteří „na svých střechách pálili kadidlo veškerému nebeskému zástupu a konali úlitby jiným bohům“ (Jr 19,13). Plochá střecha sloužila jako kultické místo pro astrální božstva (slunce, měsíc a hvězdy).

No dobře, ale pokud střecha sloužila k takovýmto účelům, co potom na té střeše dělá nějaké „pazdeří“? V hebrejštině je na tomto místě záhadné slovní spojení, které se v Bibli nikde jinde nevyskytuje. Je to spojení dvou běžných slov „len“ a „dřevo“, které měla Rachab prostřené nebo připravené na střeše. Přičemž slovo „připravené“ se používá pro přípravu kultického náčiní nebo obětí. Proto i toto tzv. „pazdeří“ některé komentáře chápou jako nějaký kultický předmět, který byl vyrobený ze lnu a dřeva. Všechny kulisy té scény naznačují, že zvědové byli ukryti na tabuizovaném místě, možná přímo v nějakém domácím oltáři. Každý, kdo na takovéto místo neoprávněně vkročil, propadl smrti.

Pokud tomu tak je, vyjevuje to jednání Rachab ještě v jiném světle. Ona nabízí zvědům úkryt na takovém místě, kde se ukáže, jestli je Hospodin mocnější než její domácí božstvo. Zasadí se měsíční bůh Jerach o nedotknutelnost svého kultiště? Přežijí cizinci pobyt na takovém místě? Zajímavé je také to, že je tam ukrývá právě v noci, v době, kdy vládne měsíc. Při setmění se zavíraly brány města a Rachab ukrývá zvědy na střeše až poté.

Rachab tedy mohla sledovat, jak zvědové vystupují na střechu a lehají si tam klidně pod posvátné zařízení ke spánku. Text to přímo zdůrazňuje, že se ukládali ke spánku. A Rachab vidí, že bezmocné božstvo Jericha nezasahuje. Proto pronáší vyznání: „Vím, že Hospodin dal zemi vám… Hospodin, váš Bůh je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi“. Právě tam, na střeše, kde uctívala Jeracha, nyní vyznává svou víru v Hospodina.

V čem je tedy zvěst tohoto oddílu? Nejen v odvaze víry těch zvědů, nebo ve vyznávající víře Rachab, ale také v poselství o bezmocnosti mocností, kterými jsou lidé přirozeně fascinováni. A taky je to zvěst o strachu a zmatku, kterému propadají ti, kdo spoléhají na hradby, které si kolem sebe budují.

Oproti těmto falešným jistotám Boží lid vyznává: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme…“ (Ž 46,2–3) Amen.