Jk 5,7–11

⁷Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. ⁸I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. ⁹Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! ¹⁰Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně.¹¹Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘.

Milí bratři a sestry,

na třetí neděli adventní připadá novozákonní čtení, které je vybráno z listu apoštola Jakuba. Vyjděme od toho, kdo je tento Jakub, který se v úvodu svého listu představuje jako „služebník Boží a Pána Ježíše Krista“? Titul „služebník“ zřejmě naznačuje někoho, kdo je nositelem církevní služebnosti. Adresování listu „dvanácti pokolením v diaspoře“, stejně jako autorita, s jakou uvnitř listu autor promlouvá, naznačuje, že jde o postavu tehdejším křesťanům velmi dobře známou. Je to někdo, kdo se těšil autoritě v celé tehdejší církvi. Jeho list je něco jako pro nás dnes dopis synodního seniora ze sborové zásilky.

Autorovu celocírkevní vážnost potvrzuje i úvod listu Judova. Juda se v něm představuje jako bratr Jakubův, a tak se nepřímo zaštiťuje Jakubovou autoritou. Dnes bývá nejčastěji tento Jakub ztotožňovaný s Jakubem, „bratrem Páně“, tedy s Ježíšovým blízkým příbuzným, který byl představeným centrálního sboru v Jeruzalémě. Mluví o něm i Pavlův list Galaťanům a Skutky apoštolů, vždy v souvislosti se sborem v Jeruzalémě. Pozdější církevní tradice, například Eusebius ve svých Církevních dějinách, mu dává přídomek Spravedlivý. Je to tzv. Jakub Spravedlivý.

Každopádně však pisatel mluví s autoritou pro celou tehdejší církev a s touto autoritou chce své posluchače vést k důslednému křesťanskému životu. Jde o první z řady takzvaných všeobecných listů Nového zákona, tedy listů, jejichž určení je všeobecné, nejen pro jeden sbor, třeba v Korintu nebo v Tesalonice, ale pro všechny sbory. Celková forma listu naznačuje, že jde nejen o text „k úvaze“, ale o něco, co je závažné a všeobecné závazné.

Úryvek vybraný pro třetí neděli adventní, patří až mezi závěrečné výzvy tohoto listu a jeho hlavní myšlenkou je trpělivost a vytrvalost. Motiv vytrvalosti tvoří rámec celého listu a vyskytuje se již v jeho úvodu. Potom následují jednotlivá témata a v závěru listu se autor k motivu vytrvalosti opět vrací. Tento rámec má naznačit: vše, co je v tomto listě požadováno, konejte s vytrvalostí a trvale se také varujte toho, co je zde odmítnuto. V našem úryvku to např. znamená neunáhlovat se v posuzování svých bližních: „Nestěžujte si jeden na druhého“. Na druhou stranu to také znamená nepropadat malomyslnosti, nezoufat, ale prostě vydržet.

Druhým hlavním motivem vybraného úryvku je „příchod Páně“. Ten také souvisí s vytrvalostí, je jejím časovým vymezením. Upřesňuje, do kdy je třeba s trpělivostí vytrvat. Koncem prvního století začínalo být stále více jasné, že doba mezi prvním a druhým příchodem Ježíše Krista může být delší, než se původně očekávalo a že je proto třeba spojit připravenost s vytrvalostí: „Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán“, říká Jakub.

Výzva k trpělivosti se váže nejen k závěru předcházející čtvrté kapitoly, která líčí nespravedlnosti, jež jedni působí a druzí musí snášet, ale i k mnoha dalším nelehkým situacím každodenního života. Některé z nich jsou pak v následném textu této kapitoly zmíněny: „někomu se vede zle“, „jiný je nemocný“, „někdo zbloudil od pravdy“.

Autor v tomto kázání, které má podobu listu, používá pro znázornění vytrvalosti obraz rolníka čekajícího trpělivě na úrodu. Říká: „Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko.“ Rolník ví, že se dočká, a současně ví, že nic jiného než čekat nemůže, že to nemůže nijak urychlit, že to nezáleží na něm.

Výraz podzimní a jarní déšť je ve starozákonní mluvě často prostředkem, jak ve zkratce vyjádřit Boží obdarování. V Dt 11 Bůh říká: „Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, abyste milovali Hospodina, svého Boha a sloužili mu celým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní.“

Podzimní déšť na začátku vegetačního období, tedy někdy v říjnu, zvlaží do té doby vyprahlou zemi a dá vzejít setbě. V době zimy jsou pak v Izraeli deště poměrně běžné, ale o množství úrody rozhoduje také jarní déšť, který přichází v dubnu a vegetační období prodlužuje. Rolník trpělivě očekává podzimní déšť, aby mohl zasít, ale teprve po jarních deštích získá úrodu.

V závěru obrazu se znovu opakuje úvodní výzva celého oddílu: „buďte trpěliví“. Vztahuje se nejen na přítomná soužení a těžkosti, ale i na očekávání Pána. Jde o trpělivost zaměřenou na přítomnou situaci, ale i na očekávání Pánova druhého příchodu. Mějte i s ním shovívavost, ještě posečkejte, připravte si srdce, aby bylo schopné unést to, že příchod Pána bude za delší dobu, než jsme si mysleli, ale už je blízko.

Slova: „příchod Páně je blízko“ vyjadřují nejen časovou blízkost, ale znamenají také určitou neodvratnost této události, ať již nastane kdykoliv. Právě tento význam se v závěru prvního století postupně zesiloval, úměrně tomu, jak křesťané stále více chápali, že Boží časová měřítka nemusejí být totožná s lidskými. Ještě více tuto skutečnost vyjadřuje závěr Druhého listu Petrova: „jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den“.

S trpělivostí a také s vědomím neodvratnosti příchodu Pána, který přijde i jako soudce, souvisí již zmíněné napomenutí: „Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce již stojí přede dveřmi!“ Nestěžuje si pořád jedni na druhé, nebo naplníte skutkovou podstatu Ježíšova varování: „nesuďte, abyste nebyli souzeni“.

Jako se předtím Jakub odvolával na příklad ze života zemědělců a mluvil o rolníkovi čekajícím na déšť, sahá následně po příkladech z historie izraelského národa. Vzorem v utrpení a trpělivosti jsou nám starozákonní proroci, kteří mluvili jménem Páně. Jsou příkladem toho, že když někdo stojí na Boží straně, potkávají ho v životě nejrůznější ústrky a příkoří. Ale zároveň je takový člověk shovívavý, má nadhled a sdílí Boží trpělivost, kterou má s lidmi Bůh. Počítejte s tím, že na tom můžete být jako starozákonní proroci a trpět pro svoji věrnost Bohu. Ale to by nás nemělo vést k zahořklosti, nýbrž ke shovívavosti.

„Vždyť blahoslavíme ty, kteří vydrželi“, říká dál Jakub. Blahoslavení nejsou ti, kdo si žijí šťastně a spokojeně a nic jim nechybí, nýbrž ti, kteří vydrželi a obstáli v těžkostech, ti, kdo vytrvali a nevzdali svoji víru. Je to blahoslavenství těch, kteří přečkali krize. Podobně jako Job. Jobova trpělivost a vytrvalost není v tom, že by si nestěžoval a všecko mlčky snášel, ale v tom, že zlo přečká a ustojí a to právě proto, že setrvá v rozhovoru s Bohem. I když je to z Jobovy strany rozhovor bolestivý a často i docela pobouřený. Ale nakonec se Job ukáže jako spravedlivý a Bůh mu všechno vynahradí, včetně ztráty jeho dětí a tady už je skrytý náběh k novému stvoření, nebo ke vzkříšení mrtvých. A to nastane při druhém příchodu Pána, který je plný soucitu a slitování.

Na příchod Pána, který zachrání z hříchů a jejich důsledků, čekal Boží lid velmi dlouhou dobu. Pán přišel, narodil se a brzo to budeme slavit, ale v přípravě na tuto radostnou oslavu si také připomínáme, že stále ještě čekáme, na druhý příchod Pána, který bude slavnější než ten první. Možná to lze vystihnout použitým Jakubovým obrazem: první příchod byl jako ty podzimní deště, které umožnili zasít úrodu, druhý příchod bude jako jarní deště, které předchází vlastní sklizeň, tedy shromáždění toho, co v nás dozrálo, do Boží obilnice.

Pane, prosíme, přijď a posilni naše srdce. Dej nám zakusit radost, vždyť tvůj příchod je blízko. Amen.