Jb 1,6-12; Za 3

Jb 1,6-12; Za 3

Milí bratři a sestry,

se soudem nemáme většinou spojené nějak příjemné představy. Myslím, že to může potvrdit každý, kdo někdy musel stát před soudem jako ten, kdo je souzený. Z Bible ovšem víme, že se všichni jednou octneme před Božím soudem, že náš život je souzen. A ta představa nám může nahánět strach. Ale když se podíváme na soudní scény, které jsou popsány v Bibli, tak vidíme, že zasedání Božího soudu je pro obviněného člověka nástrojem jeho záchrany. Na Božím soudu je Boží lid zachráněn a to i v tom případě, když není zcela bez viny.

V dnešních biblických čteních jsou popsána dvě soudní zasedání, při kterých je člověk osočen, obžalován kvůli své nepravosti v případě velekněze Jošui, nebo z toho, že slouží Bohu účelově, vypočítavě v případě Joba. Soud dopadne v obou případech tak, že žalobce, který člověka obviňuje, je umlčen. A člověk je očištěn a obhájen. Velekněz Jošua dostane hned jako doklad omilostnění čistý oblek – slavnostní roucho. V knize Job rozuzlení přijde až v závěrečné kapitole. Job trpí a roli žalobce vlastně přebírají na dlouhou dobu jeho přátelé, kteří se ho snaží usvědčit z nějaké nepravosti. Ovšem nepodaří se jim to a nakonec proti nim plane Boží hněv a Job je rehabilitován.

V obou soudních scénách, které se odehrávají v nebi, u božího trůnu, je v Boží radě přítomen také satan. Ten, který člověka osočuje, žaluje na něho, poukazuje na naše špatnosti a zpochybňuje naši motivaci k dobrému. V Za 3. kap. čteme, že proti Jošuovi „vznáší žalobu“, doslova „sataní“, protože satan hebrejsky znamená „žalobce“. A má co říct, má na co poukázat, vždyť Jošuova nepravost je zjevná. Znázorňuje ji jeho špinavý, doslova pokálený šat. U spravedlivého Joba to není tak zjevné, ale tím zákeřnější je žaloba. Satan zpochybňuje jeho nezištný vztah k Bohu. Namítá Hospodinu: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?“ Jinak řečeno: „Bože, Job ti důvěřuje jen proto, že mu ve všem žehnáš. Má hodně majetku, dětí, zdraví a proto se tě drží. Ale když mu na to sáhneš, tak ti bude zlořečit. Slouží ti jen proto, že se mu to vyplatí.“

Bůh ví, jak to s námi je, jaká je naše vina i jaká je naše motivace ke zbožnému životu. Bůh patrně nepotřebuje soud proto, aby věděl, co jsme zač. Ale soud probíhá před celým nebem, před všemi „syny Božími“, před nebeským shromážděním všech, kteří stojí před Hospodinem. Před celým tímto shromážděním je člověk obžalován. Naše dnešní čtení však svědčí o tom, že Bůh dokáže člověka obhájit. A to i takového člověka, jehož nepravost je zjevná a satan na ni poukazuje. Bůh jako soudce však satana okřikne: „mlč, já za něho ručím, já jsem si ho vybral“. A pokračuje, jakoby se snažil vzbudit v satanovi lítost: „Copak to není oharek vytržený z ohně?“ Podívej se na jeho bídu, je zachráněný na poslední chvíli, málem shořel a ty do něho ještě budeš kopat?

Obraz je asi takový, jako když hoří dům a vběhne do něho hasič a na poslední chvíli vynese ven někoho, kdo se uvnitř nadýchal kouře a omdlel. Téměř uhořel, je celý špinavý, očouzený, ale podařilo se ho v posledním okamžiku zachránit. A Bůh proto řekne: „sklapni, satane, nezachránil jsem ho nadarmo. Teď není čas na to, abychom si říkali, co udělal dobře a co špatně. Já jsem se rozhodl ho zachránit, vytrhnout ho z ohně, protože jsem si ho vyvolil. Je můj.“

Tím zachráněným je v Za 3. kap. velekněz Jošua, jehož jméno znamená „Hospodin zachraňuje“. A zachráněný je na soudu, tedy právě tam, kde byl přede všemi satanem obviněn. Ano lidská nepravost je zjevná jako špinavý šat. A pokud ne, tak satan zpochybňuje aspoň naši motivaci, řekne, že děláme dobro jen z vypočítavosti, podobně jako to udělal proti Jobovi. Žalobce má snadnou práci.

Ale Hospodin zachraňuje. Zachraňuje na soudu tím, že se k nám přede všemi přiznává. Odnímá naši nepravost, očišťuje nás a zároveň nám dává určité pověření. A to je nesmírně zajímavé. Poté, co byl Jošua oblečen do slavnostního roucha, mu Hospodin říká: „Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li střežit to, co jsem ti svěřil, tak budeš obhajovat můj dům…“.

Nejdřív Hospodin Jošuu obhájil na nebeském soudu. Umlčel žalobce, který proti němu satanil, odňal Jošuovy nepravosti, očistil ho a pak mu říká: „Jestliže teď budeš chodit po mých cestách, jestliže budeš konat moji vůli, tak budeš obhajovat můj dům.“ Když bude někdo znevažovat Boha, tak bude možno poukázat na Jošuu. Jošua bude obhajovat Boží dům tím, že se na něm bude ukazovat, jak žije člověk, kterému Bůh odpustil a kterého si používá. Jošua prožil záchranu Hospodinem jako ten, kdo byl vytržen z ohně, a proto nyní tím jak žije, obhajuje Boha na tomto světě. Podobně jako spravedlivý Job. Satan proti Jobovi nic nevyšmejdil, tak aspoň zpochybnil jeho motivaci, ale ani to mu nevyšlo. Job také obhajuje Boha tím, že ukazuje, že je možné Bohu sloužit bez postranních úmyslů.

Pověření obhajovat Boží dům sebou navíc nese naprosto neslýchané zaslíbení. Hospodin Jošuovi dále říká: „A já ti dám právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí.“ Jošua bude mít přístup do nebeského shromáždění. Jošua byl velekněz, tedy prostředník mezi Bohem a Božím lidem. Velekněz nesl na svém náprsníku dvanáct drahokamů, na nichž byly vyryty jména synů Izraele. A s nimi předstupoval do svatyně před Hospodina. A tento velekněz Jošua bude mít právo předstupovat před Hospodina v samotném nebi. A tam se za svůj lid před celým nebem přimlouvat.

Za své přátele se nakonec přimlouvá také Job. To je shodný rys obou postav, které byly nejdříve satanem osočeny. Spravedlivý Job, který nezlořečí Bohu ani v krajním neštěstí a je navíc obviňován svými přáteli z toho, že musí být velký hříšník, když se mu tak zle vede, se nakonec za své přátele přimlouvá a Bůh jim odpustí. Ti, kteří byli satanem obžalováni, se stávají obhájci a přímluvci. Jošua obhajuje Boží dům a Job se u Boha přimlouvá za své přátele. To je úžasný obrat oproti tomu, jak to vypadá na počátku soudního přelíčení, kde jsou obviněni. Ale nakonec se role obrací a z obžalovaných se stávají obhájci a přímluvci. To je nadějný důsledek Božího soudu.

Boží soud není tedy instance zavedená proto, abychom se báli, ale abychom měli naději. Ať už jsme spravedliví jako Job a nevině trpíme zlobou těch, kteří proti nám sočí anebo jsme hříšníci jako Jošua a prožíváme Boží odpuštění, očištění a pověření chodit po Božích cestách. V každém případě nám biblická líčení Božího soudu otevírají naději na Hospodinovu záchranu a nabízí roli přímluvců a obhájců. Těch, kteří se zastávají Božích věcí na tomto světě a těch, kteří se modlí za své přátele. To je opačná role než ta satanova. Boží soud zjevuje, že Bůh si nás vybral, že se nás zastává a že s námi počítá jako s obhájci a přímluvci.

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Amen.