Jan 10,11-16 (L. Ridzoňová)

Hospodine, Pane světa, dej prosíme, ať nezní jen výklad bible, ale ať se před námi teď otevře tvé Slovo. Ty sám promluv. Ty se nás dotkni. Amen.

Jan 10,11-16

Kázání

Milé sestry a milí bratři, co byste na to řekli, kdybych vás oslovila milé spoluovce?

Jestli nechceme zůstat venku jako pozorovatelé, tak ten text je o nás a nazývá nás ovcemi.

Asi nejznámější žalm – 23. – začíná slovy Hospodin jest můj pastýř.... Pán Bůh je pastýř. Pečuje, má starost. Dá se na něj spolehnout. Nebudu míti nedostatku - pokračuje žalm.

Žalm – i jiná biblická slova můžeme slyšet jako konstatování. Můžeme stát jakoby za ohradou (pastviny) a poslouchat. O bibli se učí děti ve škole v hodinách literatury. (A je to dobře. Patří to ke všeobecnému vzdělání.)

Můžeme vědět, že Bůh je pastýř. Bible ho tak nazývá. Ale nemusí to pro nás být nic jiného než informace.

Teprve, když se pastýř stane MÝM pastýřem, když budu jeho ovcí, je tahle informace důležitá, životně důležitá. Když je to MŮJ pastýř, je důležité, že je to pastýř dobrý a že je ochoten dát za své ovce i život.

Proč? Protože ovce ohrožuje vlk. Kdo je to? Zlí lidé? Nebezpečný svět? Krize? Nemoc? Je to něco zvenčí? Zlo?

Nebo je ten vlk i uvnitř? Uvnitř mě? Je vlk něco, co mě chce roztrhnout, rozpoltit? Táhne mě někam, kam nechci, na stranu vlka, na stranu zla? Je vlk jiný název pro selhání, pro hřích? I od toho mi chce pastýř pomoct?

Bůh dává sebe. Pán Ježíš je dar Boha. V něm se dává Bůh. (Když my dáváme někomu dárek, opravdu dárek – ne něco, co nám doma překáží -  dáváme sami sebe. Aspoň kousek. Sdělujeme: mám tě rád, stojíš mi za tu námahu něco vymyslet, koupit to nebo vyrobit a dát ti to.) V Pánu Ježíši se dává Bůh. Nezůstává někde mimo svět. Stává se pastýřem, průvodcem, ochráncem.

Přichází ke mně a to vlčí, co mě trhá a ničí, vytlačuje ven. Aby zbylo jen to ovčí. Abych nebyla rozpolcená, roztrhaná, rozervaná. Abych měla pevnou půdu pod nohama a jasnou hlavu. Abych byla celistvá. Abych já i to, co jsem a kam jdu, mělo nějaký smysl a směr. Kvůli mně se ten pastýř namáhá, táhne mě na stranu dobra.

Prorok Ezechiel mluví o pokropení čistou vodou, o očištění, slibuje nové, dobré srdce. Jinde mluví Ezechiel o dešti požehnání, který přinese vláhu, život.

Nepřátelé a vlci ze země ani ze mě samé úplně nezmizí, stále budou nemoci, bolesti a strachy, bude přicházet nejistota, ale vím, že v tom nejsem sama. Pastýř mi dává jistotu, že vlci nebudou mít poslední slovo a že po době sucha přijde déšť.

Pastýř své ovce zná. Když se v bibli řekne, že někdo někoho zná, není to nějaký známý z toho, že jsme spolu jeli kus cesty autobusem a od té doby na sebe kývneme, že se známe. Biblickou řečí znát je něco jako patřit k sobě. Být si blízko. Bůh Otec zná Ježíše, jinde se řekne, že jsou jedno. A stejně blízce zná nás, tzn. je s námi, Pán Ježíš. Že nás zná – to je jinými slovy řečeno jsme v jeho srdci, ležíme mu na srdci. Když nám lidem někdo leží na srdci, jsme toho plni, staráme se o něj, myslíme na něj, namáháme se pro jeho dobro. A tak nějak ležíme na srdci Bohu. Proto je ochoten dát pro nás všecko.

Kdo všechno leží Bohu na srdci? Jan píše ještě o ovcích odjinud. Je to Pán Ježíš, kdo říká, že je musí přivést. Přijdou proto, že uslyší Ježíšův hlas. Možná ho uslyší od lidí, třeba i od nás. Ale nebude to jen náš hlas, nebude to pozvánka do naší církve, ale pozvání k Ježíši, k Božímu hlasu. Je to naděje pro všechny. Zaslíbení. Je to predestinace v tom pravém slova smyslu. Všichni jsou pozvaní. Všichni leží Bohu na srdci.

A je to taky osvobození. Nejste to vy, na kom to všechno visí, nejsi to ty, církvi, na kom by záleželo spasení. Nejsi to ty, sbore, který by si měl střežit ovečky, aby se nešly pást jinam. Je to Hlas dobrého Pastýře. Ten si volá a svolá svoje stádo.

Dnes bude pokřtěný malý Kryštof. Jeho rodiče se rozhodli svěřit ho do rukou dobrému Pastýři. Asi vědí, že vlci nejsou jen v pohádkách.

A zároveň věří, že nemusíme žít jen s vlky a se strachem z nich. Vlci nás nemusí ovládat a  znevolňovat.

Pamatuji se, když se nám narodila Ráchel, držela jsem v ruce to maličké miminko a přemýšlela jsem, co je asi v životě čeká. Říkala jsem si, že svět je nebezpečný a ona je tak křehká. A přitom jsem si uvědomila, jak je pro mne důležité vědět a věřit, že ji chrání ještě někdo jiný než my rodiče.

Pastýř se stará o celé stádo, ale zároveň o každou ovečku zvlášť. Vede ji šetrně (Iz 40), chrání před vlkem – vnějším i vnitřním. Toho příslibem i důkazem je křest. Kryštof patří dobrému Pastýři. Když se říká že se křtí ve jméno Boží, křtí se vlastně do jeho náruče. Jako bychom dítě dali – nebo spíš spolu s ním vstoupili - do nějakého bezpečného babyboxu. A to stojí za to. Amen.