J 2,1–11

J 2,1–11

Milí bratři a sestry,

Ježíš si po svém křtu povolal první učedníky a první, co s nimi podniknul, byla účast na svatbě v Káni. Tam učinil počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Je to velmi pěkný příběh a jsem rád, že ho v Bibli máme. Ukazuje nám Ježíše jako toho, kdo přeje radosti, kdo dává dobré víno v hojné míře. Dává ho velké množství, kolem pěti set litrů, protože víno je podle žalmisty určeno „pro radost lidskému srdci.“ (Ž 104,15, srov. Kaz 10,19 a Zach 10,7). A Ježíš přišel proto, abychom se mohli radovat. Ježíš chce, aby jeho radost byla v nás a naše radost, aby byla úplná (J 15,11).

U tohoto příběhu o hojnosti vína, které poskytuje Ježíš, mně napadají slova z 23. žalmu, kdy blažený žalmista říká Hospodinu: „Kalich mi po okraj plníš.“ (v. 5). V Káni také služebníci naplnili kamenné nádoby vodou, kterou Ježíš proměnil ve víno, až po okraj. Tím se chce naznačit, že Bůh dává maximum toho, co lze dát. Plnost až po okraj vykresluje hojnost dobrých věcí, které nám Bůh poskytuje. Kalich naplněný po okraj dobrým vínem představuje Boží velkorysost, se kterou se o nás Bůh stará.

Kalich vína je zároveň symbolem nové smlouvy uzavřené v Ježíšově krvi, která nám zaslibuje dobrý úděl. Dobrou budoucnost, kterou Bůh chystá svému lidu. Ježíš při poslední večeři říká: „Nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ (Mt 26,29; Mk 14,25). Kalich vína nás tedy odkazuje na společenství s Ježíšem v Božím království.

Hojnost dobrého vína na svatbě otevírá výhled k dobrým věcem, které pro nás Bůh v budoucnu chystá. Tak se to ukazuje právě na svatbě v Káni. Dalo by se to vyjádřit heslem: „To nejlepší přijde nakonec.“ Bůh dává to nejlepší až nakonec. Tak to ve své písni vyjádřil Svatopluk Karásek: „Podstatný je pití vína sled. Nejlepší víno se dává hned, a jak času přibejvá, to horší se nalejvá. V Káni maj nejlepší naposled. V žití tvém přibejvá dalších let. Nečekej nejhorší naposled. Bůh na sklonku tvého dne dá ti víno výborné. Výborné víno až naposled. V žití tvém dnes každá radost tvá, radost tu největší předjímá. Svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: Další host. Novej host k nám vešel na slavnost.“

Boží království je v Bibli opakovaně přiblíženo obrazem svatební hostiny. Např. v Matoušově evangeliu čteme: „S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.“ (Mt 22,2) nebo jiné známé podobenství: „Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.“ (Mt 25,1). A ve Zjevení Janově čteme: „Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila.“ (Zj 19,7) a „Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ (v. 9).

Už ve Starém zákoně nacházíme představy o věku, kdy přijde mesiáš, které jsou spojené se svatbou. Hospodin skrze proroka Ozeáše říká: „V onen den… si tě zasnoubím navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ (Oz 2,20–22). A skrze proroka Jeremjáše Hospodin svému lidu připomíná dobu putování po poušti jako dobu námluv: „Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.“ (Jr 2,2). Tímto způsobem je možno číst také milostnou Píseň písní, která je plná svatební symboliky.

Na svatební symboliku navazuje i Jan Křtitel, když o Ježíšovi prohlašuje: „Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.“ (J 3,28–29).

Jan Křtitel je přítelem ženicha a raduje se, protože Ježíš je ženichem a Boží lid nevěstou a Boží království je svatební hostinou. Pokud tomuto rozumíme, rozumíme také tomu, proč Ježíš učinil první znamení toho, že je mesiášem a zjevil svou slávu, právě na svatbě. Ježíš nechce, aby svatební hostina zkrachovala na nedostatek vína, protože svatba je obrazem radosti Božího království, které s Ježíšem přichází.

A tak přestože ještě nepřišla jeho hodina, jak říká Ježíš své matce, přestože ještě nenastal čas, kdy se má Ježíš dát poznat jako mesiáš, jako nebeský ženich své pozemské církve, tak svatbu ohroženou nedostatkem vína zachrání.

Ženich v Káni je chválen díky tomu, co udělal Ježíš. Správce hostiny chválí ženicha, protože Ježíš udělá toto znamení jaksi nenápadně a většina hostů na svatbě, včetně správce hostiny, neví, kde se tam to dobré víno vzalo a myslí si, že si to ženich tak dobře zařídil a naplánoval. Jen služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli a taky Ježíšovi učedníci, kteří v něho v tu chvíli uvěřili. Ježíš je jaksi v pozadí tohoto znamení a ono je znamením jen pro úzký okruh jeho učedníků. Ježíš zde zjevuje svou slávu tak, že ji zahlédnou jen nemnozí.

Ale přesto je nám celý příběh evangelistou Janem vyprávěn tak, abychom toto zjevení Ježíšovy slávy očekávali. Příběh totiž začíná slovy „třetího dne“. Třetí den připomíná zjevení Boží slávy na hoře Sinaj: Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jdi k lidu… ať jsou připraveni na třetí den, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před zraky všeho lidu na horu Sínaj. (Ex 19,10–11). Třetího dne Bůh zjevuje svému lidu svou slávu. A třetího dne také Ježíš, na svatbě, darem obrovského množství dobrého vína, zjevuje svou slávu učedníkům.

Bůh na Sinaji, při zjevení své slávy, dává Zákon. Ježíš na svatbě, při zjevení své slávy, dává dobré víno. Evangelista Jan nám tento příběh vypráví tak, abychom stejně jako tenkrát Ježíšovi učedníci, také my v něho uvěřili, abychom porozuměli, že tady začíná Boží království, věk mesiáše a tedy naše spása. Tady se uskutečňuje to, co kdysi dávno předpověděl prorok Izajáš: „Hospodin zástupů připraví… všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem,… víno vyzrálé a přečištěné… Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře.“ (Iz 25,6.8).

Svatební hostina s výborným vínem je společenstvím radosti, které přemáhá i smrt. Protože ji připravuje sám Bůh nebo Boží Syn. Milí bratři a sestry, vždycky, když jsem na svatbě, nebo když piju víno a mohu se radovat s milými lidmi, chci si aspoň na chvíli vzpomenout na to, o čem tak výstižně na základě tohoto evangelijního příběhu zpívá Svatopluk Karásek: „Dnes každá radost tvá, radost tu největší předjímá. Svý smrti jen přejdeš most, Bůh zavolá: Další host. Novej host k nám vešel na slavnost.“

Hospodine, děkujeme ti, že to nejlepší máme díky tobě ještě před sebou. Amen.