J 10,22–30

J 10,22–30

Milí bratři a sestry, na dnešní neděli máme stanovený evangelijní oddíl, který má velmi útěšnou stránku, ale představuje také určité varování. Nacházíme v něm obraz Ježíše Krista jako toho, který nás pevně drží ve svých rukou. O těch, kteří jsou jeho, říká: „Nikdo je z mé ruky nevyrve“ (v. 28). Nikdo nás nevytrhne z Ježíšovy ruky, nikdo nás neodloučí od toho, co nám Ježíš dává, totiž věčný život. Ježíš nás pevně drží ve svých rukou a nepustí nás, kdyby si zlo na nás dělalo nárok. Dvakrát se zde objevuje výraz, že nás nikdo nemůže vyrvat z jeho rukou, protože síla jeho ruky je síla ruky toho, kdo je mocnější nade všechny, je to ruka Boží. Pokud se vložíme do jeho rukou, tak nás od něj nikdo a nic neodloučí. Tak to píše i apoštol Pavel: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8,38–39).

Takto Ježíš rozumí tomu, co to znamená, že je mesiášem. Ježíš tímto způsobem vysvětluje židům, v čem spočívá jeho mesiášství, tedy to, že je Kristem. Ale zároveň nám tento oddíl přibližuje určité varování, které je v neporozumění ze strany těch, jimž Ježíš tato slova říká. Židé se na Ježíše obrací s výzvou: „Jsi-li mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ A Ježíš se jim snaží vysvětlit, co to znamená, že je mesiášem. Protože jejich představy o mesiášovi, o tom, koho Bůh posílá svému národu jako zachránce, jsou značně odlišné od toho, kým je Ježíš.

Mesiášská očekávání spojená s představou vzpoury proti vládnoucím Římanům a válčení ve jménu Hospodina – k tomu Ježíš nemůže říci „ano“, i když nárok na titul mesiáše mu bezpochyby právem náleží. „Jsem-li Mesiáš, na to musíte přijít sami. Podle skutků, které konám. Ale přijdete na to jen tehdy, když se vzdáte svých představ o mesiáši a přidáte se ke mně. Vložíte se do mé ruky.“ Jenže to právě vůdci židovského národa udělat nechtějí, takže mezi nimi a Ježíšem opakovaně dochází k nedorozumění a k ostrým rozepřím.

Ježíš jim říká, že nejsou schopni slyšet jeho hlas, nejsou mu schopni naslouchat. A to je zásadní problém. On k nim mluvil už před tím a zcela otevřeně jim řekl, že je mesiáš, když se označil za dobrého pastýře, tedy za toho, kdo dává svůj život za ovce a znovu jej přijímá. Titul dobrého pastýře byl podle proroků vyhrazen tomu, který má přijít od Boha, mesiáši (Ez 34,23.24.31), takže Ježíšova odpověď byla jasná.

Ale oni mají své představy o tom, jak bude mesiáš jednat, mají svá kritéria, podle kterých ho posuzují. Neschopnost porozumivě Ježíšovi naslouchat je dána tím, že lidé lpí na svých představách, na svých kritériích, chtějí mít mesiáše podle toho, jak jim to vyhovuje. Nedokážou pozměnit své vidění světa. Poslouchají jen takové informace, které je v jejich pohledu utvrzují. Bratři a sestry, to považuji za určité varování i pro nás dnes.

Pokud chceme mít pána Boha podle svých představ, můžeme se s ním míjet podobně, jako se vůdci židovského národa míjeli s Ježíšem: „Řekni nám to otevřeně!“ „Řekl jsem vám to, a nevěříte.“ A proč nevěří? Ježíš říká: „Protože nejste z mých ovcí.“ Nejste moji. Nechcete být v mé ruce. Uvažujete po svém a nechcete se nechat ve svém myšlení vést. Nechcete být mou ovcí. Protože ovce potřebuje vedení, ale vy jste vůdci, vy sami chcete vést ostatní. Myslíte si, že nejlépe víte, jak se věci mají. Váš pohled je určující. Proto neposloucháte můj hlas. Myslíte si, že nepotřebujete poslouchat, naopak, ostatní mají poslouchat vás. Obecně tento postoj představuje důvod, proč si často nerozumíme i v mezilidské komunikaci, ale tím víc to platí i ve vztahu s Bohem.

Židé, se kterými zde Ježíš mluví, jsou vzdělaní. Myslí si, že dobře znají Písmo. Zakládají si na tom. Proto se považují ve svém národě za autority. A když k nim Ježíš mluví, tak ho nechtějí slyšet, protože očekávají jinou odpověď. Oni předem znají odpovědi. Ví, jaký má mesiáš být, a proto jsou jejich otázky ironické. „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě o tom, jestli jsi mesiáš?“ Ale Ježíš přece nechce nikoho držet v nejistotě. Naopak, chce nás držet ve svých rukou právě jako mesiáš, jako dobrý pastýř, který dává věčný život.

Bratři a sestry, postoj Ježíšových protivníků je pro nás varováním, neboť oni neposlouchají to, co se jim Ježíš snaží říct, protože chtějí slyšet něco jiného. Ptají se ho jenom proto, aby si potvrdili svůj vlastní názor. Nejsou ochotni pozměnit svůj pohled. Proto mu nemohou rozumět, proto mu nepatří, proto nejsou z jeho ovcí.

Když mám svoje jasné představy o tom, co by měl Pán Bůh dělat a jak by to tedy mělo na světě vypadat a ani sám Pán Bůh mně z toho nesvede, tak potom neposlouchám jeho hlas, nejdu za ním a nejsem z jeho ovcí. Naopak, jsem kozel, který chce, aby se všichni, včetně Pana Boha, podřídili mým představám, mému vidění a mým kritériím.

Evangelista Jan tedy na pozadí tohoto sporu vykresluje, kdo vlastně správně věří. Je to ten, kdo především naslouchá, kdo následuje Ježíše tak, jako ovce následuje svého pastýře, kdo se odevzdává do Ježíšových rukou, a proto se neztratí, proto ho nikdo z Ježíšových rukou nevyrve a proto má věčný život.

Patrně není bez významu, že tento rozhovor mezi Ježíšem a vůdci židovského národa se odehrává během svátků posvěcení Jeruzalémského chrámu. To jsou svátky, které připomínají události, na něž jsou židé velmi hrdí. A právem. Skupina odhodlaných židů přibližně před 200 lety dokázala zlomit teror krutovládce Antiocha IV. Epifana, který chtěl židovský národ násilím helenizovat, pořečtit. Znesvětil jeruzalémský chrám a udělal z něho svatyni Dia Olympského. Chtěl zničit židovské náboženství, kulturu, minulost, jejich příslušnost k Hospodinu a chtěl ze všech židů udělat ctitele řecké kultury, řeckých hodnot a řeckých bohů.

Židé si tenkrát s velkou statečností, proti obrovské přesile, vybojovali to, že mohou nadále žít jako židé, podle židovských zákonů, podle smlouvy s Hospodinem. A znovu posvětili jeruzalémský chrám a obnovili v něm přinášení obětí Hospodinu. Byl to svátek židovského vojenského vítězství nad někým, kdo chtěl zničit jejich náboženskou tradici. Byl to svátek jejich národní hrdosti, vítězného boje proti okupantům.

Na tomto historickém pozadí můžeme porozumět židovským představám o mesiáši jako o vojevůdci. Tyto představy ovšem nekorespondují s pojetím Ježíšovým a tedy ani s pojetím Božím, protože jak Ježíš říká: „Já a Otec jedno jsme.“ Jsme v tom zajedno. Rolí mesiáše není vést válku, ale vést lidi k životu věčnému. Správně tedy porozumíme tomu, co to znamená, že Ježíš je Kristus, tedy že je mesiáš, když v něm uvidíme dobrého Pastýře, takového, který dává svůj život za ovce, dává svůj život proto, abychom my měli život věčný.

Pane Ježíši, někdy bychom chtěli, aby se změnil celý svět, a zapomínáme na to, že ty chceš nejdřív proměnit naše nitro. Prosíme, abychom nelpěli na svých představách víc než na tobě. Amen.