Iz 7,10-14

 ¹⁰Hospodin promluvil znovu k Achazovi: ¹¹„Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin.“ ¹²Achaz odpověděl: „Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina.“ ¹³I řekl Izajáš : „Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? ¹⁴Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) .

Milí bratři a sestry,

na vánočním stromečku máme řetěz, který dělaly děti tak, že slepovaly hvězdy vystřižené z papíru na nit. Ty hvězdy jsou šesticípé, to znamená, že jsou to jakoby dva trojúhelníky přes sebe, jeden má základnu dole a špicí míří nahoru a druhý má základnu nahoře a špicí míří dolů. Tato hvězda bývá někdy vykládána jako symbol mesiáše, který spojuje lidskou touhu po Bohu – to je ten trojúhelník, který má základnu dole, na zemi a míří nahoru k nebi a Boží touhu po člověku – to je ten trojúhelník, který má základnu nahoře, v nebi a míří dolů, k zemi. A tam, kde se ty trojúhelníky překryjí, vzniká šesticípá hvězda, která představuje prolnutí Boha a člověka, naplnění jejich vzájemné touhy po blízkosti.

Aby k tomu došlo, musel Bůh sestoupit, protože člověk se do nebe nedostane, i když se o to všelijak snaží. Ale Bůh na zem sestoupit může a taky to udělal. Udělal to tak, že se narodil jako dítě. A to dnes slavíme.

Slavíme narození dítěte, které je pro Boží lid znamením Hospodinovi blízkosti, jeho přítomnosti a tím i záchrany, kterou sebou přináší. Je to dítě, které má prorocké jméno Immanuel, to znamená „Bůh s námi“. Toto jméno uvádí prorok Izajáš v oddíle, který jsme četli a evangelista Matouš ho odsud přebírá.

Oznámení o narození dítěte je samo o sobě něčím pozitivním. Jestliže má dítě navíc nadějné jméno „Bůh s námi“, zní nám to samozřejmě jako zaslíbení nového, šťastného života ve společenství s Bohem. Navíc, když známe Matoušovu interpretaci, ve které to vztahuje na narození Ježíše, máme pocit, že to ani nemůže být jinak.

Ale já dnes chci zdůraznit to, že jen díky nesmírné Boží milosti můžeme narození Immanuela oslavovat jako znamení, jako garanci Boží blízkosti a naší spásy. Protože když se pozorněji podíváme do toho Izajášova textu, tak zjistíme, že jméno Immanuel je původně hrozba, že je to zoufalé zvolání „Bůh s námi“ ve smyslu „Pán Bůh nám pomáhej, je po nás veta“. Dějinným paradoxem je, že tuto „immanuelovskou hrozbu“ můžeme dobře chápat, když si uvědomíme její německou verzi: „Gott mit uns“. A narození dítěte s tímto jménem je u Izajáše hrozebné znamení toho, že předpovězená zkáza se stane skutečností.

Pojďme tedy dnes zpátky od Immanuela – Ježíše až k Izajášovu Immanuelovi a možná potom víc doceníme to, co se stalo, když se narodil Ježíš. V sedmé kapitole proroka Izajáše čteme o velmi vypjaté situaci: dva sousední králové vytáhli do boje proti judskému králi Achazovi. „I zachvělo se srdce judského krále i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru“ (v. 2). To je obraz velké úzkosti Božího lidu, ale Hospodin k tomu nemlčí. Vede v této situaci krále Achaza a jeho lid k rozhodnutí. Buď uznat Hospodina jako pána dějin. Hledat a nacházet pouze v něm oporu pro život a zajištění budoucnosti. Nebo se dále paktovat s mocnými a touto taktikou ztratit možnost další existence.

Izajáš Achazovi říká: „zachovej klid, neboj se, neklesej na mysli … Hospodin nedopustí to, čeho se obáváš.“ Ujišťuje ho o Hospodinově záchraně a vybízí k nebojácnosti vůči nepřátelům. Říká mu, že nepřátelský plán je Božím zaslíbením odsouzen ke ztroskotání. Záleží ovšem na jejich víře, na jejich důvěře v Hospodina, díky které na ně přestane doléhat strach a panika a oni vůči svým nepřátelům obstojí (v. 4-9).

Ovšem královo politické rozhodnutí už padlo, král i národ na Hospodina nedbají, spoléhají na spojenectví s mocnou Asýrií. Hospodin udělá ještě jeden krok, vychází vstříc Achazově víře tak daleko, že mu nabízí viditelné znamení, viditelný důkaz toho, že mu pomůže uvěřit. Král si jej dokonce může sám vybrat. Možnosti výběru „buď dole z hlubin, nebo nahoře z výšin“ (v. 11) uvádějí oblasti, které jsou pro člověka nedosažitelné, přesahují jeho schopnosti. Prostě Hospodin je pro něj ochoten udělat něco nadpřirozeného, co by vzbudilo jeho víru a pomohlo mu překonat strach. Má to být znamení potvrzující Hospodinovo zaslíbení, že se plány nepřátel nezdaří.

Achaz však odmítá. Nespoléhá na Hospodina, nýbrž na Asyřany. Pyšně se staví proti Bohu, ale ochotně se podřizuje Asýrii. A tady dochází k vážnému zlomu a ozývá se hrozba. Hospodinova trpělivost s králem i národem je u konce. Proto sám dává královi znamení: „Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel“ - „Bůh s námi“. (v. 14).

Narození tohoto dítěte není nic nadpřirozeného, není to událost, která by přesahovala lidské možnosti v dějinách. A jméno tohoto dítěte není žádným zaslíbením o Boží blízkosti nebo přítomnosti a pomoci, ale naopak zoufalým výkřikem „Pán Bůh s námi, vše je ztraceno“.

V této souvislosti nacházíme jméno Immanuel hned v další kapitole: „(nepřátelská vlna) Zabočí k Judovi, zaplaví jej a bude se valit dál, bude mu sahat až k hrdlu. Jeho rozpjatá křídla vyplní prostor tvé země, Bůh s námi!" (Iz 8,8). Po Achazově odmítnutí znamení, které bylo vrcholným projevem jeho nevíry a zpupnosti se nadějeplné jméno „Bůh s námi“ stává hrozbou, která se jistě naplní. Až Hospodin přivede asyrského krále, na kterého jsme spoléhali, pak „Pán Bůh s námi“.

Bodem zlomu, kde se rozhoduje o tom, jestli Immanuel bude znamenat „Bůh je s námi“ a proto jsme zachráněni ve smyslu Matoušově, nebo „Pán Bůh s námi“, protože jsme ztraceni, ve smyslu Izajášově, tímto bodem je víra. Jádrem Izajášovy zvěsti je věta: „Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte!" (v. 9). Jedině spoléhání na Hospodina, zakotvení v něm poskytuje pevnou oporu, nebojácnost a stálost tváří v tvář existenčním krizím. Hospodin staví před rozhodnutí vše, co je zahleděné do sebe, spoléhající na vlastní chytrost. Rozhodnutí pro víru způsobuje, že je Boží přítomnost spásonosná, rozhodnutí proti víře způsobuje, že je Boží přítomnost zkázonosná.

V Izajášově poselství se názorně ukazuje, jakou tragédií je odmítnutí víry králem Achazem, jaké následky to bude mít pro Jeruzalém a pro celé Judsko. V Matoušově poselství se ale ukazuje, že to není Boží poslední slovo. A neuvěřitelnou Boží milostí se ze jména, které vyjadřovalo odsouzení, stalo jméno, které vyjadřuje, že v Ježíšovi je Bůh s námi, tedy na naší straně, na straně člověka, kterého přišel vysvobodit z jeho hříchů. V Ježíšovi je Bůh s námi jako jeden z nás.

Na začátku jsem mluvil o těch hvězdách, které dělaly děti. Nechal jsem je, aby do každé hvězdy, dřív, než slepí ty dvě půlky k sobě, napsali jména svých blízkých lidí. Chtěl jsem, aby tak bylo naznačeno, že tito lidé patří do příběhu sestupujícího Boha, Boha, který přichází jako dítě, aby byl s námi.