Iz 11,1–4a

Iz 11,1–4a

Milí bratři a sestry,

procházíte se rádi po lese? Mezi velkými, vysokými stromy? Tak, a představte si, že po nějakém čase jdete na to místo, kde byly tyto krásné stromy a zjistíte, že tam je paseka. Jenom spousta pařezů. Vykácený les. Už to vůbec nevypadá tak dobře, naopak, je to obraz zmaru.

Pokud si umíte představit tento obraz, tak jste blízko tomu, jak porok Izajáš vnímá svůj národ. Jako vykácený les. Bude vykácený pro svoji pýchu. Obrazem této pýchy jsou velké, vzrostlé stromy, které představují povýšené vládce jeho lidu. Tito vládci přestali brát ohled na Hospodina a na jeho slovo. Nastalo selhání elit národa. Ten Izajášův text je pozoruhodně aktuální. Ti, kdo tehdy vládli v Jeruzalémě, neměli autoritu, nedokázali prosazovat právo a spravedlnost, nedokázali se postarat o potřeby svého lidu. Nerespektovali Hospodina, nespoléhali na něj a svoji naději upínali k modlám, k falešným jistotám.

Izajáš ohlašuje, že kvůli tomu přijde trest v podobě asyrského vojska, které oblehne Jeruzalém a v Božím lidu způsobí, obrazně řečeno, paseku. To jsou ty vykácené stromy. Tak to čteme v předchozích kapitolách jeho knihy. Ale přesto národ nebude zcela zničen, stále má budoucnost. Z jednoho pařezu vyroste výhonek. Je to pařez, který představuje rod Jišajův. Jišaj byl otec slavného krále Davida. Je pozoruhodné, že se zde nemluví přímo o Davidovi, ale o jeho otci Jišajovi. Už to není strom Davidův, ale pouze pařez Jišajův.

Jišaj sám ničím nevynikal. Když prorok Samuel přišel do jeho domu, aby pomazal za krále nad Božím lidem někoho z jeho synů, Jišaj s nejmladším Davidem vůbec nepočítal. Měl starší syny, kteří byli urostlí a vypadali dobře. I Samuel si myslel, že králem bude někdo z nich. Ale Hospodin si vybral až toho posledního, toho nejmladšího.

Jišaj a celý jeho rod se pak stal slavným právě díky Davidovi. Je to pozoruhodné. Jakoby k tomu, aby byl někdo slavný, stačilo mít slavného syna. Možná je Jišajovo jméno v Izajášově proroctví uvedeno právě proto, že kdysi dávno bylo nečekané a překvapivé, že právě z tohoto neznámého a bezvýznamného rodu vzejde slavný král. A nyní jsme jakoby opět na začátku, ne u slavného Davida, ale u neznámého Jišaje. Ne u vznešeného královského rodu, který může být znázorněný vzrostlým stromem, ale u pařezu, který trčí ze země maximálně pár desítek centimetrů a nikdo od něj nic zásadního nečeká.

Ale on začne znovu růst. Nad zemí je vidět pařez a pod zemí jsou ještě kořeny. Tento rod není vykořeněn, není vytržen ze země. Ještě je na co navázat, ještě není všem dnům konec. A budoucnost bude slavnější, než byla minulost ve svých vrcholných okamžicích. Tím klíčovým faktorem, který to způsobí, je duch Hospodinův. Máme zde uvedenou šestici darů ducha, které dostane nový král, který vzejde z tohoto rodu. Jeho vláda bude určována právě těmito dary Hospodinova ducha. Je to dar moudrosti, rozumnosti, rady, síly, poznání a bázně Hospodinovy.

Prvním darem je „moudrost“. Ve Starém zákoně je moudrost především schopností rozlišovat mezi dobrým a zlým a schopností naslouchat Hospodinovu slovu. O takovouto moudrost žádá Hospodina Davidův syn, král Šalomoun, aby tak mohl dobře vládnout svému lidu (1Kr 3,9) a Hospodin mu dává moudré a rozumné srdce (1 Kr 3,12).

Rozumnost znamená pochopení až uchopení toho, co Bůh říká. Je to porozumění pro to, co je důležité pro dobrý život. Rada je opakem bezradnosti, je to schopnost orientovat se ve složité situaci a dobře se rozhodnout. Síla je především schopnost vykonat Boží dílo, uskutečňovat a prosazovat ho ve společnosti. Poznání je poznáním Hospodina. Je to osobní, důvěrné, bytostné zakoušení toho, jaký Hospodin je. Toto poznání Hospodina pak vede k bázni před Hospodinem. Zakoušení Hospodina je zdrojem této bázně. Vladař, o kterého se zde jedná, není suverén, bude respektovat Hospodina, a proto také bude vládnout spravedlivě. Jeho vláda se bude vyznačovat spravedlností a právem.

Kdo je tímto prorokovaným výhonkem? Na kterém králi z Davidovské dynastie se toto prorocké slovo naplnilo? Když přemýšlíme o jednotlivých králích, kteří nastoupili na Davidův trůn od doby proroka Izajáše až do zániku Judského království, tak nikoho takto mimořádného nevidíme.

Slovo „výhonek“, kterým je tento mimořádný král označen, se hebrejsky řekne necer (נצר), což souzní s Ježíšovým označením „Nazaretský“. V Matoušově evangeliu čteme: „Anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě a řekl: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život. On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země… a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.“ (Mt 2,19–23). Kdybychom hledali, kde je něco takového proroky ve Starém zákoně řečeno, tedy, že ten Bohem zaslíbený a lidem očekávaný bude nazván „nazaretský“, nenašli bychom jinou zmínku, než právě to podobně znějící slovo necer – „výhonek“. Ježíš Nazaretský, hebrejsky Ješua ha-nocri, není jen výpovědí o tom, že Ježíš pochází z města Nazareta, ale také to, že Ježíš je tím proroky ohlašovaným výhonkem z pařezu Jišajova. Je tím, na kterém spočinul duch Hospodinův, a proto svým působením zjednává nuzným spravedlnost a pokorným právo.

Slovo „výhonek“ (necer) nacházíme ve Starém zákoně celkem jenom na čtyřech místech. Třikrát u proroka Izajáše a jednou u proroka Daniela (11,7). V Danielově proroctví není snadné zjistit, kdo je tímto výhonkem vlastně míněný. Ovšem na jiném místě v knize Izajáš je zajímavé, že jako výhonek je označený celý Boží lid: „Tvůj lid, všichni budou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni, výhonek z mé sadby, dílo mých rukou k mé oslavě.“ (Iz 60,21).

Otázkou je, nakolik můžeme vztáhnout to, co je v Izajášovi 11. kapitole řečeno o jedinci, který je mimořádně obdařený Hospodinovým Duchem, také na celý Hospodinův lid. Ale minimálně jeden z darů Hospodinova ducha, totiž dar poznání Hospodina, je jen o několik veršů dál rozšířený na celou zemi: „…zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Iz 11,9). To znamená, že poznání Hospodina se bude týkat úplně všech, všichni ho nakonec budou znát. Nejdřív je toto mimořádné poznání dáno výhonku, kterým je mimořádný jedinec, potom celému Božímu lidu, který je také výhonkem Hospodinovy sadby a nakonec toto poznání naplní celou zemi.

Nejdřív poznání Hospodina má a zprostředkovává Ježíš, potom Boží lid, církev a nakonec se rozšíří po celém světě. Ježíš jako ten zaslíbený výhonek už přišel, teď je na řadě, aby byl tím výhonkem Boží lid a až zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře, tak to už tady bude Boží království v plnosti.

Máme na čem pracovat a máme se taky na co těšit. Amen.