Gn 4,1-7; první čtení Ef 4,25-27

Gn 4,1-7; první čtení Ef 4,25-27

Milí bratři a sestry,

slovo „hřích“ se poprvé v Bibli vyskytuje v souvislosti s tím, co říká Hospodin Kainovi. Je to klíčová biblická výpověď o hříchu a o lidské odpovědnosti za vinu a zároveň je tato výpověď po jazykové stránce nejednoznačná. Jednotlivé překlady se vzájemné dosti liší. Podle ekumenického překladu Hospodin Kainovi říká: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,7).

Podle předchozích veršů Kain reagoval velkým hněvem na to, že Hospodin přijal obětní dar jeho mladšího bratra Ábela, ale jeho obětní dar nepřijal. Biblický text neuvádí důvody tohoto Hospodinova jednání. My prostě nevíme, proč to tak Hospodin udělal, proč se takto rozhodl. Veškeré snahy mnohých biblických vykladačů a teologů zdůvodnit, že Kain byl nějak špatný nebo ta jeho oběť byla nějak špatná, prostě zjistit nějaké důvody, proč Hospodin tu Kainovu oběť nepřijal, jsou jenom dohady a domněnky.

Já myslím, že ty důvody zde nejsou uvedeny záměrně. Kain se totiž octne v situaci, kterou někdy také zažíváme. Je to situace, kdy Hospodinovu jednání nerozumíme. Nevíme, proč se rozhodl tak, jak se rozhodl, proč udělal to, co udělal. Proč jsou věci tak, jak jsou. Prostě nevíme. Jsme s tím nespokojeni, protože, když jsme spokojeni, tak se většinou neptáme proč to tak je. Ale když nás něco štve, něco nám vadí, tak hledáme příčiny. A často je nejsme schopni najít.

Biblický příběh pojednává právě o takovéto situaci. Hospodin nepřijal Kainův obětní dar, my nevíme, proč jej nepřijel, nerozumíme tomu, stejně jako tomu patrně nerozumí ani Kain, a teď jde o to, co v takovéto situaci udělá. Smíří se s tím? Dokáže se s tím nějak vyrovnat? Text vlastně nabízí i nám přemýšlet o tom, jak se vyrovnáváme s tím, když chceme, aby něco zásadního bylo jinak, a zároveň nerozumíme tomu, proč to je tak, jak to je? Na Kainovi se nám ukazuje, co v takovéto situaci člověku hrozí. Kain se strašně rozčílí. Jeho tvář zesiná. Tvář je důležitým nástrojem komunikace a Kainova tvář prozrazuje, že on není v dané chvíli schopný nějak normálně komunikovat.

Hospodin ho na to upozorňuje. Klade mu otázky, ale Kain na ně neodpovídá. Místo, aby vstoupil do rozhovoru s Hospodinem, aby mu třeba i vyčetl, že považuje jeho jednání vůči sobě za nespravedlivé. Tak to udělal například Job. Tak Kain s Hospodinem nekomunikuje. Mohl přece Hospodinu říct: „Proč jsi nepřijal můj obětní dar? Můj bratr je pastýř ovcí a přinesl ti tedy jako oběť něco ze stáda a ty jsi to přijal. Já jsem zemědělec, přinesl jsem ti tedy jako oběť něco z úrody a ty jsi to nepřijal. To od tebe není férové. Proč upřednostňuješ mého mladšího bratra?“ Jak by se ten příběh vyvíjel dál, kdyby Kain něco takového Hospodinu řekl? Ale Kain Hospodinu neodpovídá. Místo toho promluví ke svému bratru, ovšem už není uvedeno, co mu řekne a pak už jenom čteme, že když byli na poli, tak jej Kain zabil.

Hospodin před tím Kaina varuje. Říká mu o hříchu, který si, obrazně řečeno, udělá pelech u dveří, dychtí po člověku a může ho ovládnout. Rabín Efraim Sidon překládá to, co Hospodin říká Kainovi, takto: „Není povznášející jednat dobře? Nebudeš-li jednat dobře, u vchodu číhá hřích a touží po tobě, ovládneš ho?“ Podle tohoto pojetí hřích dychtí po člověku jako nějaké dravé zvíře, číhá na něho a čeká na příležitost, jak člověka napadnout, jak jej ovládnout. Jestliže člověk nedá prostor dobru, zaujme tento prostor hřích. Tak se tento verš často vykládá.

Ale ten hebrejský text, jak jsem říkal na začátku, tady není jednoznačný a je možné jej chápat také jinak. Především to, že hřích číhá u dveří a dychtí po Kainovi, neodpovídá tomu, co zde vyjadřují použitá hebrejská slova. Ta vyjadřují, že hřích klidně spočívá přede dveřmi, což znamená, že sám od sebe nevstoupí dovnitř. Nečíhá na vhodnou příležitost k útoku. Kain se nemusí cítit ohrožen. Pokud nevpustí hřích dál, tak zůstane neškodně ležet venku.

Otázkou také je, zda touha, o které se zde mluví, má být vůbec vztahována ke hříchu. Slovo, které je zde použité pro touhu, na jiných místech vyjadřuje touhu ženy po muži (Gn 3,16) nebo muže po ženě (Pís 7,16). Tato touha je vztahová kategorie, je to vyjádření vztahové odkázanosti partnerů a je možné ji vnímat jako popis vztahu Ábela vůči Kainovi. „Tvůj bratr touží po vztahu s tebou a ty nad ním budeš panovat?“

Hospodin svou otázkou Kaina varuje i uklidňuje. Kdybych se to pokusil parafrázovat, mohlo by být celkové vyznění Hospodinovi otázky takovéto: „Kaine, copak to není tak, že když dáš prostor dobrému jednání, tak hřích nebude mít šanci. A tvůj bratr touží po dobrém vztahu s tebou, přece ho nebudeš chtít ovládat.“ Je to výzva k zamyšlení se nad tím, co se s Kainem děje, co se v něm odehrává.

To, že někdy nerozumíme Hospodinovu jednání, že nám připadá nespravedlivé, že nás to štve, to se snadno může stát. Ale nemělo by nám to vzít prostor pro dobro. Nemělo by nás to dovést ke ztrátě komunikace s Bohem a s našimi bližními.

Kain svůj vztek vylije na svého bratra ve vražedné míře. Bylo by lepší, kdyby ho vykřičel na Boha. Byl by jako žalmista, který Bohu vyčítá jeho nespravedlivé jednání. Kousek takovéhoto žalmu vám přečtu: „Teď jsi na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlil jsi nás mezi pronárody. Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?“ (Ž 44,10-25)

To je legitimní modlitba. Pokud měl Kain dojem, že Hospodin s ním jedná neférově, měl mu to říct, měl mu předložit svou stížnost. Měl jít po krku Hospodinu a ne svému bratru. Pak by se stal hrdinou víry a nikoli vrahem.

Hospodine, prosíme o vytrvalost v dobrém i ve chvílích, kdy prožíváme něco nespravedlivého a nepochopitelného. Amen.