Gn 31,42 (pohřební)

Gn 31,42 „Trápení mé a práci rukou mých viděl Bůh.“

Zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté, bratři a sestry v Pánu Ježíši Kristu.

Na smutečním oznámení o úmrtí L. R. čteme slova z první knihy Mojžíšovi: „Trápení mé a práci rukou mých viděl Bůh“. Tato slova říká praotec Jákob, který sloužil celkem dvacet let u svého lakomého strýce Lábana, aby získal za manželku jeho dceru Ráchel, kterou si velmi zamiloval. Lában ho nechce ze svých služeb propustit, protože Jákob mu dobře slouží a Lábanův majetek se tak rozrůstá. Nakonec se Jákob rozhodne od něj uprchnout, ale Lában jej pronásleduje, a když jej dostihne, tak mezi nimi dojde k ostré hádce, ve které mu Jákob říká tato slova: „Trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh.“

Říká je v naději, že Bůh je jeho zastánce, že Bůh viděl všechnu jeho námahu, všechnu jeho dobrou snahu, všechno, co dobrého svou prací Lábanaovi získal a také všechno jeho trápení, které během své těžké služby prožil. Jákobovou nadějí je to, že Bůh to všechno viděl. A upozorňuje na to lakomého Lábana, který by jej nejradši o všechno připravil a nechal jej odejít leda tak s prázdnou. Jákob ví, že žijeme před Božím pohledem, před Boží tváří, která je obrácena k jeho lidu a Bůh proto vidí, co se s námi děje a může na to reagovat.

Bůh vidí a opravdu reaguje na to, co viděl. V Jákobově případě reaguje konkrétně tak, že v noci před tím, než Lában Jákoba dostihne, promluví Bůh ve snu k Lábanovi a varuje ho, aby Jákobovi neubližoval. Tedy Bůh reaguje na to, co vidí tak, že se Jákoba zastává. Bůh vidí a zastává se. Přichází na pomoc. Díky tomu si Lában nedovolí chovat se vůči Jákobovi nespravedlivě, a ač nerad, uzavírá s ním nakonec smlouvu a nechává jej pokojně odejít domů.

Milí přátelé, domnívám se, že každý máme ve svém životě nějakého takového Lábana, který nám dělá těžkou hlavu, kvůli kterému se trápíme a nejraději bychom od něj uprchli. Nemusí to být nějaký člověk, který nás zneužívá, může to být nějaká okolnost našeho života, která nám život znepříjemňuje, která nás vysává a zotročuje, bere nám radost ze života. A my bojujeme podobně jako Jákob. Snažíme se ze všech sil zvládnout požadavky, které to na nás klade. A když před tím prcháme, tak nás to dohání tak, jako Lában se svými muži dohnal Jákoba. A obviní ho: „Uprchl jsi jako zloděj.“ Svým útěkem dokazuješ, že jsi zloděj, že jsi jednal nepoctivě.

Co můžeme odpovědět? Kdo se nás zastane proti přesile? Jákob se dovolává Boha. On viděl, jak to všechno bylo. Viděl práci mých rukou, mou poctivou práci, která přinesla mnohé požehnání, a viděl taky všechno trápení, které přinášel život s Lábanem. A Lában to nakonec musí uznat, protože před Bohem mu nezbývá nic jiného. Bůh je svědkem. Bůh jednou bude svědčit o našem životě, protože on vidí a zná všechny jeho souvislosti. Ví, proč jsme jednali tak, jak jsme jednali, zná všechny okolnosti a rozumí nám lépe, než my sami sobě. A hlavně, on se nás zastává. On nás zachraňuje z moci toho, co náš život maří a ukracuje. Díky němu můžeme podobně jako Jákob dojít pokojně domů. Tam, kde už není žádný Lában. Tam, kde už není nic z toho, co nás pronásleduje, obviňuje, zotročuje a omezuje náš život. Bůh viděl toto vše, dobrou práci našich rukou i naše trápení, svědčí v náš prospěch a dává nám v pokoji vrátit se domů.

To je příběh biblického praotce Jákoba a věřím, že to je také v něčem příběh našeho zesnulého bratra L. R. Tím jeho Lábanem v poslední době byla zákeřná choroba, která jej vyčerpávala a jejímž důsledkům nakonec podlehl. Lában dostihl Jákoba, ale my smíme věřit, že ani v tento okamžik nenastává Lábanovo vítězství, protože Bůh to viděl. Viděl práci jeho rukou i jeho trápení. Viděl celý jeho život od prvního do posledního okamžiku na této zemi. Byl jako nebeský Otec u toho, když před 69 lety vstoupil do života a nyní mu dal vrátit se v pokoji domů, do příbytku ve svém otcovském domě.

Bůh viděl Jákoba, viděl našeho zesnulého a vidí i nás. V tom je naděje Božího lidu, která se osvědčuje i ve zlomových okamžicích lidského života, i ve chvílích posledního loučení. Amen.