Gn 3,20–4,1

Gn 3,20–4,1

Milí bratři a sestry,

dnes je svátek matek a proto jsem si říkal, že se v dnešním kázání zaměřím právě na to, co některé biblické texty vypráví o matkách. Biblické texty bývají někdy kritizovány jako patriarchální, tedy jako ty, které upřednostňují muže a ženy upozaďují nebo přímo podceňují. Ovšem při jejich pozorném čtení narazíme na pozoruhodné příběhy nebo zmínky o ženách, které hrály rozhodující roli v dějinách spásy.

Začíná to už první ženou, Evou, která je „matkou všech živých“ (Gn 3,20). Takto je její jméno v biblickém textu vykládáno. Předávání života ve fyzickém i duchovním smyslu je úkol, který je svěřen ženě i muži, jak vyplývá už ze zprávy o stvoření muže a ženy a jak na to upozorňuje také přikázání ctít otce i matku, nicméně ženě při tom připadá specifická úloha, na kterou bych chtěl nyní zaměřit naši pozornost.

Ve jméně Eva, hebrejsky Chava, zaznívá slovo „život“, hebrejsky chaj. Pozoruhodné je to právě v souvislosti, kdy Hospodin říká: „Nepřipustím, aby člověk vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ Právě když člověk ztrácí přístup ke stromu života, tedy když ztrácí možnost života věčného, nazve Adam svou ženu Evou, tedy matkou všech živých. Uvědomí si, že ona něčím vyvažuje ten ztracený věčný život, který byl dán přístupem ke stromu života v ráji. Žena jako matka je spojena s pokračováním života i za hranicemi ráje. V ní se bude utvářet nový život a ona ho bude předávat dál.

Být matkou znamená předávat život. A to je naděje, kterou Adam vyjadřuje právě tím, že dává své ženě jméno Eva – dárkyně života. Člověk ztratil přístup ke stromu života, propadl smrti, ale je s ním Eva, která mu porodí syna a život tak půjde dál.

Narozením Kaina se začínají dějiny předávání života skrze matku. Zajímavé je, jak událost narození syna okomentuje Eva: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Eva získala mužského potomka. To pro ni představuje velký „zisk“, což naznačuje jméno, které mu dává. Ve jménu Kain se v názvuku ozývá hebrejské sloveso „získat“.

Porození Kaina představuje pro Evu zisk muže a tím i Hospodina. To je pozoruhodné ve vztahu k tomu, jak je líčeno stvoření ženy. V příběhu stvoření je řečeno, že „žena byla vzata z muže“ (Gn 2,23). Porozením Kaina se to obrátí a je vlastně řečeno, že muž pochází z ženy. Žena rodí muže. Tím se dává najevo, že muž sám o sobě není původcem ženy, ani žena není sama o sobě původcem muže, ale že oba mají svůj původ u Hospodina.

Eva chápe porození svého syna jako projev Hospodinovy přízně. Získala Hospodina na svou stranu, proto mohla porodit syna. Znamená to pro ni, že není zcela zavržena, že není zcela odloučena od stromu života, od tohoto rajského zdroje života věčného, protože ona sama se podílí na daru nového života, který skrze jejího syna pokračuje dál. Po vyhnání z ráje je to nový důvod k radosti, proto její radostné zvolání souzní s radostným zvoláním Adama, když poprvé spatřil ženu: „To je kost z mých kostí a tělo z mého těla“ (Gn 2,23).

Přesně to teď může cítit Eva. Porodí někoho, kdo je tělem z jejího těla. Adama i Evu stvořil Bůh, ale porozením syna se Adam s Evou stali Božími partnery v předávání života. Proto Eva říká, že porodem syna získala muže a tím i Hospodina. Její role ve vztahu k muži i ve vztahu k Hospodinu získává na důležitosti. Význam jejího vlastního jména nyní dochází svého naplnění, ona je skutečně dárkyní života, podobně jako Hospodin. Bůh tímto způsobem sdílí s člověkem svou tvůrčí moc. Podobně, jako si Bůh řekl „učiňme člověka“, může si i člověk, tedy Adam a Eva, říct, „mějme děti“. A protože jim Bůh požehnal, tak je také mají.

Vyhnání z ráje a odloučení od stromu života toto Boží požehnání nezruší ani neumenší. Naopak, v tomto požehnání, v možnosti mít děti, je očekávána záchrana od toho, co způsobil had, kvůli kterému Adam a Eva ztratili bezprostřední společenství s Bohem a propadli smrti. Bůh hadovi říká: „Nepřátelství kladu mezi tebe a ženu a mezi potomka tvého a potomka jejího. On rozdrtí tobě hlavu a ty rozdrtíš jemu patu.“ (Gn 3,15). Tedy potomek ženy bude tím, kdo potře, kdo rozdrtí to, co vzešlo z toho svůdce.

Proto, když se Evě narodí syn, tak Eva očekává, že to je ten potomek, který se vypořádá s hadem, tedy se zlem a otevře tak novou cestu do společného pobývání s Bohem. Toto očekávání se ovšem v Kainovi nenaplní a tím zaslíbeným potomkem bude až syn jiné matky, totiž Marie.

Ale to první, co o matce v Bibli slyšíme a co tvoří její úctyhodnost, je její spojitost se životem. Eva je matka všech živých. Matka je ta, která předává život. A zároveň je podle Bible také ta, která předává životní moudrost. Bible mluví také o jedinečné roli matky při výchově. V knize Přísloví se opakovaně říká (Př 1,8 a 6,20), aby syn neopovrhoval naučením své matky. Pozoruhodné je, že se zde doslova mluví o „Tóře matky“ a Tóra, to je také označení pro Boží naučení. To znamená, že matka zprostředkovává svým dětem poznání Boha, poznání Božích zákonů. Rolí matky je život nejen předávat, ale také nadále utvářet, předávat životní naučení a zprostředkovávat poznání Boha.

A třetí velkou rolí matek, na kterou bych ještě chtěl poukázat, je jejich schopnost motivovat. V knize Soudců máme starobylou píseň, která to vyjadřuje pozoruhodným způsobem: „Opuštěn byl venkov, pusto bylo v Izraeli, až jsem povstala já, Debóra, povstala jsem jako matka v Izraeli… mé srdce je s těmi, kdo třímají v Izraeli palcát, je při dobrovolnících z lidu.“ (Sd 5,7.9). Prorokyně Debora je zde titulována jako „matka v Izraeli“, protože její srdce je při dobrovolnících lidu, je s bojovníky, kteří dobrovolně šli do boje a vybojovali Božímu lidu velké vítězství.

Debora sama nešla do boje, nemělo by to ani smysl, ale ona uměla povzbudit a podpořit ty, kteří bojovali. Jméno Debora znamená „včela“, jako by to její jméno naznačovalo, že ona uměla popíchnout ve správnou chvíli, uměla získat pro věc, uměla motivovat bojovníky, připomenout jim úkol, který mají od Boha. A to je role matky. Proto je opěvována jako matka v Božím lidu.

Úctyhodnost matky je tedy dána tím, že předává život, předává také důležité naučení a poznání o Bohu a zároveň matka dovede správně motivovat, umí podpořit, umí povzbudit a tak rozhodujícím dílem přispět k vykonání důležitých věcí. To jsou jen některé z biblických výpovědí o matce a mohli bychom pokračovat třeba obrazem matky, která trpí se svými dětmi.

Ale chtěl bych se ještě vrátit k již zmíněným přikázáním o úctě k otci a k matce. Ctít znamená dávat vážnost a možná taky nést tíhu. Znamená to nést obtížnost matky a tedy zajistit ji v době jejího stáří a nemohoucnosti. Vztah k matce může být i velmi těžký. O tom je jeden pěkný židovský vtip:

Tři židovské matky sedí v nákupním centru a baví se o svých synech (o čem jiném, že?).
Sára říká: „Všechny jste viděli ten nádherný Chagallův originál, který visi u mě v obýváku? Můj syn, Arnold, mi ho koupil k mým pětasedmdesátinám. On je tak hodný a tak strašně miluje svoji matku.“

Druhá matka, Mici, se chlubí: „Tomu říkáš láska? Viděla jsi ten luxusní mercedes, co jsem dostala ke dni matek? Ten mi koupil můj syn Bernie. On je prostě drahoušek.“

Ale Ráchel trumfuje: „To nic není. Znáte mého syna Stanlyho? Dochází na psychoterapii k nejdražšímu psychoanalytikovi v celých Spojených tátech. Pět sezení týdně. A víte, o čem tam celou dobu mluví? Mluví jenom o mně.“

Svátek matek není přímo biblickým svátkem a nenajdeme ho v církevním roce, ale domnívám se, že stojí za to, abychom si ho jako křesťané připomínali. Protože matce přísluší úcta. Podle Bible má člověk ctít jenom Hospodina, Boha svého a své rodiče, otce a matku. Proto přeju všem matkám, aby se jim dostávalo úcty za jejich obětavost a odvahu.

Hospodine, ty sám se projevuješ vůči nám lidem jako rodič a učíš nás vážit si opravdových hodnot, kterými jsou život, dobré vzdělání, odvaha a obětavost. Proto ti děkujeme za mateřství, ze kterého jsme mohli tyto hodnoty čerpat. Amen.