Gn 18,1-15; 2Kor 13,13

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

(2Kor 13,13)

Milí bratři a sestry,

dnešní neděle, první neděle po svatodušních svátcích, se nazývá neděle Trojiční. Jako bychom touto nedělí dosáhli jakéhosi vrcholu, plnosti. Křesťanská církev od pradávna vyznává: „Věřím v Boha Otce, věřím v Ježíše Krista a věřím v Ducha svatého.“ A takto můžeme vyznávat spolu s ní dnes i my. Základem tohoto vyznání je Boží pestrost v tom, jaký Bůh je a jak působí. Bůh, tajemství, hlubina, přesah, láska a pravda, dárce života a smyslu… Zjevený osobou Ježíše Krista a uskutečňovaný v tomto světě a mezi námi Duchem svatým.

Prošli jsme církevním rokem – přes advent, naléhavou touhu: přijď, Pane! Přes Vánoce, jeho tělesný příchod do reality tohoto světa, přes Velikonoce – kříž a vzkříšení, přes Svatodušní svátky až k dnešní neděli, která tyto motivy završuje tím, že oslavuje Boha v Trojici. Boží Trojice nám zároveň připomíná, že Bůh je zcela jiný než naše představy o něm, že je nesrovnatelný s naším lidstvím a přesto nám blízký.

To se zajímavě ukazuje už v příběhu o tom, jak se Hospodin setkává s Abrahamem, který jsme četli v dnešním prvním čtení. Hospodin se ukázal Abrahamovi, který seděl ve vchodu svého stanu, a když pozdvihl své oči, náhle vidí, jak naproti němu stojí tři muži. Hospodin se Abrahamovi ukázal v podobě nějakých třech cizinců. A Abraham jim běží naproti a klaní se jim. A pak tyto tři muže oslovuje: „Panovníku,“ což je Hospodinův titul, „jestliže jsem našel milost ve tvých očích, nepomíjej svého služebníka.“ Pozoruhodné je, že Abraham v těchto třech cizincích okamžitě poznává Hospodina a vzdává mu Božskou poctu.

Nápadné je také to, jak se zde střídá jednotné a množné číslo, když se o těchto třech záhadných mužích mluví. Abraham se jim klaní, běží jim naproti, ale oslovuje je: „Panovníku, jestliže jsem našel milost ve tvých očích, nepomíjej…“, jako by náhle nebyli tři, ale jen jeden. Ale pak k nim zase mluví v množném čísle: „Dám přinést trochu vody a umyjete si nohy a zasednete pod strom… Přece nepominete svého služebníka.“ Předtím říkal „nepomíjej“, v jednotném čísle, teď říká „nepominete“, v množném čísle. Potom je Abraham hostí a „pak se ho otázali: Kde je tvá žena Sára?“ (v. 9), tedy muži mluví v množném čísle, ale hned potom zase v jednotném čísle: „A řekl: Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ A když se tomu Sára směje, protože už je stará, „tu Hospodin Abrahamovi řekl: Pročpak se Sára směje? Je to snad pro Hospodina nějaký div?“

Domnívám se, že toto střídání jednotného a množného čísla, ze kterého není patrné, jestli mluví tři muži nebo Hospodin, je záměrné. Že to vypovídá něco o Hospodinu, který je jeden, ale zároveň je jeden jinak, než jako je jeden člověk. Hospodin je někdo, kdo je sám o sobě ve vnitřním vztahu třech osob.

Tímto směrem jdou ve svých komentářích a kázáních církevní otcové, kteří k tomuto místu přímo uvádí, že Abraham přijal Boží Trojici. Přijal tři, ale klaněl se Jednomu, vidí tři a uctívá Jednoho, a proto se jedná o Boží Trojici. Tak to chápe církevní otec Ambrož. Jiný výklad říká, že tito tři byli andělé, ale to, že Abraham promlouvá jen s jedním z nich, je podle mnohých proto, že tím jedním je sám Kristus. Tak to uvádí církevní otec Augustin. Dokonce to, že Sára měla vzít tři míry bílé mouky, ze kterých měla pro tyto tři muže připravit podpopelný chléb, je interpretováno tak, že někdo může přijmout Boží Trojici na hostině ve svém srdci. Tak to uvádí ve svém kázání církevní otec Cézárius.

Myslím, že nemusíme jít až tak daleko jako církevní otcové a mluvit zde přímo o Boží Trojici. Jen bychom měli zavnímat rozdílnost, která je mezi tím, jak se běžně mluví o člověku a jak se zde zvláštně mluví o Hospodinu.

Hospodin se Abrahamovi ukazuje jako tři muži. Je to ten stejný Hospodin, kterého vidí prorok Izajáš sedět na vysokém trůnu a kolem něho serafové, kteří volají jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů…“ (Iz 6,1-3). Hospodin je třikrát svatý. Stejné pozadí mohou mít také texty, ve kterých Hospodin sám v sobě rozmlouvá, jako by byl ve větším počtu debatujících a rozhodujících se osob (např. Iz 6,8).

To všechno jsou náznaky některých starozákonních textů, které nás vedou minimálně k tomu, že Bůh nemůže být věčnou samotou. Hospodin je jediný, ale není sám. Člověk, když je někde jediný, tak je sám, ale u Boha to takto neplatí, protože v Bohu je plnost života. Starý zákon vyznává především živého Boha, který překypuje plností života. Je to Bůh, který je ve vnitřním dialogu, který se zjevuje v mnohosti, a který také tvoří velmi pestrý život. V případě Abrahama a jeho ženy Sáry dává Bůh nový život v podobě syna tam, kde už pouhá zmínka o tom působí směšně. Sára se tomu směje, tak jí to připadá bláznivé, ale to ještě nezná Hospodina, který je překvapivě jiný.

Tyto motivy pak rozvádí Nový zákon, který mluví o Bohu Otci, Synu a Duchu Svatém. U apoštola Pavla je každé Boží osobě připsán jeden dar, který Bůh sdílí s námi lidmi: „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ (2Kor 13,13). Tedy Ježíši Kristu náleží milost, Bohu Otci láska a Duchu Svatému společenství. Zajímavé je, že tento výčet nezačíná Bohem Otcem, ale začíná Ježíšem Kristem. Až pak se mluví o Bohu a nakonec o Duchu Svatém. Pro křesťany je totiž Boží jednání nejzřetelnější právě v příběhu Ježíše Krista. Když myslíme na Boha, začínejme i my, podobně jako apoštol Pavel, u Ježíše. Bůh má díky Ježíši Kristu konkrétní lidskou tvář i podobu. Setkává se s námi jako člověk s člověkem. Právě tak, jako to zažil Abraham. Hospodin k němu přišel s lidskou tváří, v postavě tří cizinců, kterým Abraham projevil úctu a pohostinnost a tito muži mu přináší požehnání, v podobě zaslíbení syna.

Milí bratři a sestry, křesťanské vyznání o Boží Trojici nás učí vnímat Boží jinakost ve vztahu k tomu, jací jsme my. Bůh je jiný tím, jaký je, a také je jiný tím, co koná. A přesto, že je tak zcela jiný a přináší do našich životů neočekávané věci, můžeme se s ním setkat tak, jako se setkáváme s lidmi. Jednou z Božích tváří je také lidská tvář. Bůh není člověk, a přesto se při setkání s lidmi můžeme setkat s Bohem. I o tom je tajemství Boží Trojice. Tajemství Boha, kterého si byl vědom Abraham, když běžel naproti třem cizincům, aby je uctil a pohostil.

Hospodine, děkujeme ti, že i když jsi nad naše chápání, přicházíš k nám tak, abychom se s tebou mohli setkávat. Děkujeme ti, že na sebe bereš lidskou tvář, která nám v Ježíši Kristu vyjevuje tvoji milost. A prosíme, abychom zůstali otevření možnostem, které přesahují to, nač jsme běžně zvyklí, protože tobě není nic nemožné. Amen.